Kibera. Jeden z největších a nejchudších slumů se nachází v Nairobi.

Kibera. Jeden z největších a nejchudších slumů se nachází v Nairobi. | foto: Profimedia.cz

Populační exploze je mýtus, planeta se vylidní, tvrdí nová kniha

  • 256
Země se blíží k populačnímu bodu zlomu. Bude však mít jiný směr, než si myslíme. Za tři desetiletí dosáhne počet jejích obyvatel maxima a od té doby bude pořád klesat. „Budoucnost přinese něco, co jsme nikdy nezažili. Lidstvo se bude z vlastní vůle zmenšovat,“ tvrdí autoři nové knihy Prázdná planeta.

Její stránky jdou proti všem dosavadním očekáváním, předpovědím, varováním. Podle Organizace spojených národů má být do roku 2050 na zeměkouli deset miliard lidí, kteří budou, jak dodává magazín Wired, produkovat uhlík, znečišťovat Zemi plasty. V roce 2 100 počet obyvatel naší planety vyšplhá na neudržitelných více než jedenáct miliard. Tyto výhrůžné odhady z roku 2017 jsou přitom vyšší než předpovědi z roku 2013.

Odhadovaný trend se tedy stává dramatičtější: lidstvo roste, a protože se zároveň chová destruktivně k přírodě, ke svému přirozenému prostředí, jsme na skluzavce, která skončí environmentální katastrofou.

Autoři knihy Prázdná planeta Darrell Bricker a John Ibbitson přicházejí se zcela odlišným pohledem do budoucna. Dá se shrnout takto: „Zhruba do tří desetiletí začne globální populace klesat. A jakmile to začne, nikdy to neskončí.“

Staré, ale nevnímané pochybnosti

Jejich pídění se za odpovědí ohledně budoucnosti lidstva začalo zpochybněním automatické predikce ohledně růstu populace. „Ať je to premiér, univerzitní akademik, průmyslový šéf, student nebo chlapík na ulici, na otázku Co se děje s populací? odpoví: Je to hrůza, prostě populační exploze. Zrovna včera jsem viděl film, že byla Země tak přelidněná, až se lidi museli stěhovat na Jupiterovy měsíce.“

Mrtví králíci a Five Points: mýty i realita gangů newyorského slumu

Bill Cutting z Gangů New Yorku měl svůj předobraz ve skutečné historické...

Bowery Boys z vysokými cylindry a v červených košilích, Mrtví králíci divošského vzezření. Známe je z Gangů New Yorku režiséra Martina Scorseseho. Realita původních newyorských gangů i slum Five Points, kde bojovaly, je však propletená především s politikou a pokřivená tehdejšími bulvárními novináři.

Samozřejmost onoho náhledu přišla duu autorů podezřelá – a netrvalo dlouho a prokutali se ke zjištění, že tyto katastrofické predikce Spojených národů již dlouho zpochybňuje celá řada demografů. „Mluví o tom spolu na konferencích a skrze vědecké články, nikdy však tyto informace nepřinesli mezi širokou veřejnost,“ říká John Ibbitson. Se svým kolegou se rozhodli udělat krok dál. A protože nejsou demografičtí odborníci, ale novinář a politolog, vyrazili předně do společnosti, mezi obyvatele Země.

Intuitivně je oslovilo setkání v indickém Srinivaspuri. Mluvili tam se skupinou třinácti čtrnácti žen a Darrell Bricket vzpomíná, jak jej upoutala světélka, která čas od času problikávala pod jejích sárí. Potom postřehl, že jedna z nich zpod oděvu vytáhla chytrý telefon, zkontrolovala ho a vsunula zpátky. „Došlo mi, že jsme ve slumu v Dillí, ale ty ženy mají chytré telefony. Umí číst. Mají datové balíčky. A řekl jsem si, že tak mají ve svých rukou všechno lidské vědění. A položil si otázku: Jaký dopad to bude mít?“ líčí.

Nastavení mysli, o to jde

Vysvětluje tak vlastně, co vyčítá všem oněm známým a populárním předpovědím o počtu obyvatel Země. Vycházejí totiž především ze tří faktorů, míry porodnosti, míry migrace a úmrtnosti. „Předpovědi Spojených národů neberou v úvahu rozšíření vzdělání pro ženy nebo rychlost urbanizace, což spolu v jistých ohledech souvisí,“ poznamenává Darrell Bricket.

K významu této proměnné nedošli sami, upozornil je na ni například rakouský demograf Wolfgang Lutz. Právě expanzi vzdělání žen dosadil k triu faktorů, které jsou v hledáčku analýz Spojených národů – aby mu vyšla mnohem nižší čísla populačního odhadu.

„Lutz říká, že nejdůležitějším rozmnožovacím orgánem lidských bytostí je jejich mysl,“ upřesňuje John Ibbitson, „říká, že pokud změníte náhled někoho na rozmnožování, změníte všechno. Podle jeho analýzy má největší dopad na plodnost vzdělání žen.“

A udává příklad, v čem jsou analýzy Spojených národů nedokonalé. Pokud jde o Afriku, nečekají, že by se trend plodnosti měl v dalším čtvrtstoletí změnit. Jak si to však mohou dovolit, když se velké části afrického kontinentu urbanizují dvakrát rychleji než zbytek světa? „V Keni seznáte, že ženám se již dostává téhož základního vzdělání jako mužům,“ poznamenává Ibbitson. A chce tím říci, že pokud nezohlední analýzy tento vzdělanostní trend, nejsou připravené do budoucnosti nahlížet.

Jeho spoluautor dodává, že staré modely fungovaly v minulosti. Ptá se však: „Jenže co když se minulost neprodlouží? Co když směřujeme k odlišnému kulturnímu nastavení? Co když se to zrychluje? A co když se ono kulturní nastavení týká osobních rozhodnutí, které budou dělat o svých životech ženy?“

Autoři knihy připomínají, že pokles porodnosti se netýká jen evropských zemí jako Bulharska, Španělska, ale též Japonska, Číny, India a Brazílie. „Mohou za to dva faktory, víc lidí žijících ve městech a posílení pozice žen. A ty se týkají jak rozvinutého, tak rozvíjejícího se světa,“ shrnuje list The Guardian.

„Zpovídali jsme ženy ze šestadvaceti zemí světa, ptali se jich na to, kolik dětí chtějí mít. Ať to bylo kdekoli, odpověď se pohybovala kolem dvou dětí. Vnější vlivy, které kdysi diktovaly lidem potřebu mít širší rodinu, mizí, mizí všude,“ uvádí Ibbitson. Zdůrazňuje však: „A nejrychleji to probíhá v rozvíjejících se zemích. Například na Filipínách poklesla porodnost mezi lety 2003 a 2018 z 3,7 na 2,7. Během patnácti let to tak je o jedno dítě. V Spojených státech to od roku 1800 do konce období baby boomu šlo mnohem pomaleji.“

Kniha však nechce být optimistickým poselstvím, nespokojuje se s tím, že planeta se vyhne přelidnění. Dodává i následky populačního poklesu: bude mezi ně patřit stárnoucí populace, úbytek inovativního potenciálu nezbytného pro ekonomický růst. Řešení vidí v kanadském modelu imigrační politiky. Lidstvo by se na zeměkouli distribuovalo podle potřeb, méně populačně zdatné země by přijímaly lidi z „přehuštěnějších“ zemí, ovšem podle kritérií na jejich vzdělání a kvalifikaci, podle jejich ekonomického přínosu, uvádí magazín Forbes.