Mají dobré vzdělání, chytili se v dravé, prosperující firmě a kariéře obětují všechno. A dokážou si to bohatě kompenzovat: firemní večírky, party, diskotéky, adrenalinové sporty, výlety do Himálaje.
O svůj život se s nikým nedělí. Stálá partnerka by pro ně byla koulí na noze. Nechtějí se nikomu zpovídat, hrají jen sami za sebe. čtěte Vztah by mi zničil život, bojí se muži samotáři
"Užívají si vlastně prodlouženého dětství, jen dětské hračky vyměnili za hračky pro velké," vysvětluje psycholog Lucian Kantor. "Vztahu se vyhýbají. Vstoupit do partnerství totiž znamená vzdát se části své svobody. A dítě se svých hraček vzdát nechce."
Jsou vlastně produktem doby, která vyznává kult věčné mladosti. Zatímco dříve se ctila moudrost a vyzrálost stáří, dnes vládne diktát průbojného a "našláplého" mládí.
Čas však singles nakonec přece jen dohoní.
Najednou zjistí, že jim je třicet nebo pětatřicet, do firmy mezitím nastoupili mladší, a ti teprve mají elán! Začnou tušit, že jim ujíždí vlak, i co se týče nalezení potenciální partnerky.
"Pokud se po dlouhé době k navázání vztahu odhodlají, mají tendence najít si partnerku o hodně mladší. Potíž ale je, že i tady zjistí, že stejně jako ve firmě mají kolem sebe spoustu mladších konkurentů… A ti mají též peníze a sociální moc. Ale navíc ještě daleko větší mladický ´drajv´."
Je to svého druhu recyklace uvnitř komunity, mladší singles vytlačují ty starší. A postupem času potenciálních partnerek ubývá.
Já jsem středem světa
Svobodné třicátníky ale nedožene jen čas, doplatí i na návyky a postoje, které si během svých bezstarostných let vytvořili. "Problémem singles je, že se s druhým pohlavím setkávají jen v jistém kontextu a zakoření se v nich představa, že opačné pohlaví takhle funguje pořád."
Žena je pro ně především objektem namlouvání, kterého si za svou "kariéru" užili dosyta. "Namlouvání je přitom jedinou situací, kdy mužský a ženský princip funguje opačně. Žena naslouchá a muž ji ´ukecává´," upozornil Kantor. "Jenže po zbytek života to bude jinak. Žena bude tou, kdo mluví, a muž bude spíš naslouchat."
Jenže svobodný donchuán má ze svých milostných vztahů na jednu noc zakódováno, že on je středem světa, tím, kdo srší vtipem a poutá na sebe pozornost.
A když se poté pokusí o dlouhodobý vztah, je problém. Vrátí se z adrenalinové túry domů a chce líčit své výkony a být obdivován, jeho partnerka ale nesedí a s úžasem ve tváři neposlouchá bez dechu hrdinské epopeje partnera. Naopak, povídat chce ona.
Jak opustit samotu
Nejdůležitější je hned první krok: přestat si namlouvat, že je vše v pořádku, a přiznat si, že chci-li změnu, bude "nový" život prostě jiný. Vzdám se části své nezávislosti, ale získám vztah a oporu, kterou mi žádná krátkodobá milenka nedá, ta si chce přece též jen užít.
"Je potřeba přeskupit hodnotový žebříček. Uvědomit si, že pracovní nasazení má své hranice. Trávím-li v práci dvanáct hodin, na hledání partnerky mi moc času zřejmě nezbude," dodává psycholog.
Načase je i změnit teritorium a komunitu. Trávím-li volný čas odvázanou zábavou na diskotékách a firemních party, kde se pohybují singles v ženském vydání, partnerku pro dlouhodobý vztah tam asi nenajdu. "Dobré je obrátit se na širší okruh přátel, vyměnit partu," doporučuje Kantor.
Nejtěžším oříškem je pro singles smířit se s tím, že vztah je založený na toleranci a kooperaci: chci-li něco já, musím též investovat. Chci-li, aby byla doma pohoda, musím ji vnášet i já.
"To je pro singles velkou výzvou. Je třeba si navyknout na to, že zatímco byl můj soukromý život mým výlučným královstvím, bude se v něm pohybovat i někdo jiný. A aspoň zpočátku mi můj prostor bude trochu ´narušovat´."
