Teoriím pokoušejícím se interpretovat důvody a pozadí jeho odchodu ještě neodzvonilo: jedni komentátoři kladou důraz na nedorozumění s hlavním klubovým hráčem Johnem Terrym, jiné hlasy zdůrazňují špatné vztahy s bývalým sportovním ředitelem Avramem Grantem, který se nyní nakonec vyšvihl do uvolněné trenérské židle.
Přijde do Chelsea jiný kouč místo Granta?
Podle jedněch se Mourinho vrhl z vysoké konstrukce, která představovala jeho tříletou práci, sám, podle jiných byl spíš k pádu dolů postrčen.
Ať je to tak, či tak, jisté je, že s Mourinhem přichází anglický fotbal o osobnost, která mu v posledních letech dodávala ten správný říz. A jejíž nepoddajnost se na konci Mourinhova „modrého“ příběhu zcela jistě podepsala též.
Nechci se chlubit, ale...
Že pro anglickou ligu, hráče, fanoušky i novináře bude příchod portugalského šviháka výzvou, bylo jasné už od začátku: ostatně, Mourinho do Anglie nenastoupil, ale vtrhl. „Nepovažujte mě, prosím, za nafoukaného, ale já jsem evropský šampion, jsem ´special one´.“
Už slova, jimiž se představil na úvodní konferenci v roce 2004, naznačovala, že do Chelsea nepřišel trenér, který by se podceňoval.
A jeho další působení úvodní dojem jen podtrhlo. Zatímco na tiskové konference novináři chodí proto, aby si nahráli nutná klišé od nepříliš výřečných řečníků, při Mourinhových vystoupeních byly kamery i diktafony v pohotovosti. „Pan Výjimečný“ posílal svým trenérským rivalům přes tisk pichlavé vzkazy, nešetřil bonmoty.
CO MOURINHO TAKÉ ŘEKL:
„Je těžké držet krok s mým egem, ale hráči se s tím prostě musejí naučit žít.“
„Kdybych býval chtěl mít pohodovou práci, zůstal bych v Portu... krásná modrá židle, trofej z Ligy mistrů, Bůh – a hned po něm já.“
„Svou osobnost nezměním a své principy také ne.“
„Na vrcholu teď nejsme kvůli finanční síle klubu. O trofeje soupeříme díky mé tvrdé práci.“
Za slovy jsou výsledky...
Silné proklamace, možná sebevědomé, možná velkohubé, však nestály na vodě. Byla za nimi posedlost fotbalem, oddání se práci, disciplína... a hlavně výsledky.
Byl to právě on, kdo přišel v roce 2002 do FC Porto, nevýrazného klubu s ubohými výsledky, aby z něj udělal následujícího roku ligového mistra i vítěze poháru UEFA – a nenechal se zastínit a roku 2004 ligový titul s Portem obhájil a přidal k němu titul z Ligy mistrů.
Podobně přitom dokázal dát povzbuzující injekci Chelsea, do níž ho angažoval Roman Abramovič právě v roce 2004. Klub, jehož staré dny zašlé slávy si už pamatovali jen důchodci ze zmenšujících se řad fanoušků, dokázal Mourinho postavit na nohy nejen svým důrazem na fungující obranu, týmovou spolupráci a úsilí a nasazení jednoho každého z jedenáctky.
Po padesáti letech dovedl Chelsea znovu k vítězství v anglické lize, aby triumf v loňském roce klub zopakoval. Na zisk trofeje v Lize mistrů, která byla touhou Abramoviče, však nedosáhl ani Mourinho.
… výsledky lemují gesta
Dramatické tažení Chelsea Blues přitom Mourinho nesledoval jako introvertní stratég – v jeho podání byl fotbal něco mezi soubojem v cirku a vaudevillem.
Když loni Chelsea dala v poslední chvíli vyrovnávající gól v zápase s dlouholetým rivalem z Barcelony, neváhal Mourinho, vyběhl na trávník a padl ve svém superdrahém obleku na kolena, se zaťatou pěstí s výrazem gladiátora.
Věděl, že fotbal patří fanouškům. Když s Chelsea získal ligový titul za loňskou sezonu, vhodil Mourinho medaili i své sportovní sako do davu... a totéž učinil s novou medailí, kterou dostal pár minut nato. Byla tatáž, jako jsem dostal loni, takže jsem ji nepotřeboval – a chtěl jsem odměnit fanoušky za podporu, vysvětlil.
Neskladný i mimo hřiště
Pověsti enfant terrible došel i v ne-fotbalovém životě. S anglickou policií se letos potyčkoval kvůli tomu, zda je jeho pes očkován - a protože svého jorkšíra Gullita (ano, pojmenovaného po fotbalistovi Ruudu Gullitovi) nechal před rukou zákona za pomocí lsti uprchnout, skončil dokonce na stanici. (Pes je zpátky v Portugalsku, už se nemusíte bát, hrozba je už pryč, konstatoval sarkasticky několik dnů po incidentu.)
V roce 2005 pak neváhal, vystrčil hlavu z mikrokosmu fotbalu – a podepsal dokument, který apeloval na to, aby sport napomohl usmíření nesvárů na Středním východě. V souvislosti s tím navštívil Centrum pro mír Šimona Perese, které se snaží skrze fotbalové a jiné sportovní projekty o sjednocení palestinských a židovských dětí.
„Můj sportovní svět je zcela odlišný. Myslíme si v něm, že jsme velmi důležití, jenže skuteční hrdinové jsou lidé, kteří pracují pro tak důležité věci, jako je tato,“ uvedl Mourinho s tím, že „moc změnit svět skrze kopanou, kterou máme, nemůžeme přehlížet“.
„Návštěva mě přiměla k úvahám, že až skončí moje fotbalová kariéra, chci se podílet na podobných věcech, na mnoha různých místech světa,“ dodal tehdy.
Myslel-li svá slova vážně, má na jejich realizaci jistě dost času. Slavným nezaměstnaným jistě dlouho nezůstane.
PROFIL
José Mário dos Santos Mourinho Félix
narozen: 26. ledna 1963
místo narození: Portugalsko
osobní život: od roku 1989 je ženatý s manželkou Matilde, kterou znal od dětství, dvě děti - Matilde a José
kariéra:
2000: Sport Lisboa e Benfica (jen na devět zápasů)
2001-2002: União de Leiria (klub dovedl k jeho nejlepšímu ligovému výsledku, pátému místu)
2002-2004: FC Porto
2004-2007: Chelsea
tituly:
s klubem FC Porto: portugalská liga: 2002/03, 2003/04
Portugalský pohár: 2002/03
s klubem Chelsea: Premier League: 2004/05, 2005/06
Football League Cup: 2004/05, 2006/07
