Co vás přivedlo k projektu věnujícímu se přenosu mezigeneračních traumat?
V první řadě náš rodinný příběh. Moji rodiče byli za války partyzáni na Slovensku, matka tlumočila osvobozeným francouzským zajatcům, kteří se přidali k partyzánům, otec působil jako lékař, ale prarodiče z otcovy strany i část rodiny zahynuli v koncentračním táboře. Zároveň jsem si uvědomil, že je to poslední šance vyšetřit přeživší holokaustu komplexně (holokaust či šoa byla nacistická politika pronásledování především osob židovského původu; těch bylo vyvražděno kolem 6 milionů, pozn. red.) včetně toho, jak vypadá jejich mozek. A dát výsledky do souboru s druhou a třetí generací, dětmi a vnuky přeživších.
