"Příliv intenzivní chuti může vzít vaše chuťové pohárky na dost dlouhý výlet a vy můžete pouze doufat, že se někdy vrátí zpátky."

Tak z této věty jsem si mírně ucvrnknul

No první věta je taky perla

Fascinující, jak každá kultura má svou nechutnou (až zdraví a život ohrožující) pochoutku. Buď jde o součást tvorby národní identity (mít něco, co chutná jenom nám, a sousedi po tom blijí), nebo měl pravdu Freud s pudem smrti, které navzdory strachu stále nadbíháme.

Je zajímavé, že hodně cizinců považuje za naše národní nechutné jídlo třeba kysané zelí.