Byli to vlastně předchůdci zahradních trpaslíků. Měli být bizarními ozdobami zahrady a domu. Jenže byli živí. Najatí poustevníci měli dodávat melancholickou romantizující náladu sídlům zámožných vrstev. Bohatí si skrz ně kupovali auru oduševnělosti. Excentrická móda vládla Anglii v osmnáctém století.
Ony inzeráty byly pregnantní, jejich zadavatelé velmi přesně popisovali, co nabízejí a požadují. Například pan Charles Hamilton, majitel okázalého sídla Painshill v hrabství Surrey, hledal muže, který bude žít ve velmi prosté, spíše docela nehostinné poustevně, již nechal zbudovat na své majestátní zahradě.
Ctihodný lord Hamilton mu luxus nesliboval. Vypočítával, že bude mít pouze výtisk Bible, brýle, rohož, něco pod hlavu a přesýpací hodiny. Služky mu budou nosit vodu a něco k jídlu z domu majitele sídla. Potřebuje snad poustevník něco víc? Cokoli nad tento výčet by kazilo dojem. A o dojem šlo.
Nesmí po sedm let nikdy opustit své místo, nesmí po onu dobu s nikým promluvit, nesmí se mýt ani se jakkoli čistit, musí si nechat růst vlasy i nehty na nohou a rukou, ať jsou dlouhé, jak to příroda dovolí.
z dobového inzerátu na okrasného poustevníka
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
