George a Kathy Lutzovi se vzali v červenci 1975. Kathy do svazku přivedla tři děti z předchozího manželství: devítiletého Daniela, sedmiletého Christophera a pětiletou Melisu, přezdívanou Missy. Dalším členem rodiny byl Harry, kříženec malamuta a labradora.
Hned po svatbě začali shánět společné bydlení a na podzim si vyhlédli nemovitost v Amityville, městečku na pobřeží ostrova Long Island na severovýchodě USA. Cena 80 tisíc dolarů se za zachovalý dvoupatrový dům zdála být velmi výhodná. Budova byla postavena v roce 1924 v holandském koloniálním stylu, tedy ze dřeva s mansardovou střechou a zdobenými okapy. K domu patřil bazén a přístřešek pro loďky, protože stál na břehu kanálu vedoucího k moři.
Mělo to však své "ale": hned při první prohlídce nemovitosti je makléř upozornil na to, že dům byl před rokem svědkem děsivé události. Novomanželé nad temnou historií místa nicméně mávli rukou a v prosinci dům na tiché Ocean Avenue koupili, a to včetně původního vybavení.
Nevydrželi v něm však bydlet ani měsíc. Hrůzná historie prý byla do domu příliš silně vepsaná.
Navedly mě hlasy
Vztahovala se k 13. listopadu 1974, kdy se do místního baru vpotácel dvaatřicetiletý Ronald DeFeo mladší se slovy: "Musíte mi pomoct, moji rodiče byli zastřeleni!" Osazenstvo putyky se vypravilo na místo, kde se mu naskytl hrůzný pohled. DeFeovi rodiče a čtyři sourozenci ve věku 9 až 18 let byli mrtví.
Policisté jsou po tragédii už na místě. Hrůznost činu je šokovala.
George a Kathy Lutzovi. Aby toho nebylo málo, začal se prý George fyzicky stále víc podobat Ronaldu DeFeovi.
DeFeo nejprve trval na tom, že oběti našel, jeho tvrzení si ovšem brzy začala protiřečit. Nakonec se k vraždám přiznal, ovšem i poté stále měnil výpověď a některé okolnosti zločinu dodnes úplně nevysvětlil. K hrůznému činu jej prý dohnaly hlasy obětí, slýchal prý v hlavě, jak proti němu kují pikle, pušku mu pak dala do rukou ženská postava v kápi. "Jak jsem začal, nemohl jsem přestat. Šlo to tak rychle," popsal průběh zločinu.
Zarážející je právě rychlost, s jakou se hromadná vražda musela udát. Při vražedném aktu byla vzhůru snad jen Ronaldova sestra Dawn, ostatní oběti nevykazovaly žádné známky reakce, natož obrany. Jak to? I kdyby měl DeFeo sebevíc kompliců, střílelo se ze stejné lovecké pušky kalibru .35 Remington bez tlumiče. Rány se musely rozléhat po celém domě, většina jeho obyvatel přesto spala, cynicky řečeno, jako zabitá. Střelbu po třetí hodině ranní neslyšeli ani sousedé.
Zakletý dům
Po nastěhování Lutzových navíc podivný příběh pokračoval. Ačkoliv byli noví majitelé jen vlažní věřící, nechali dům posvětit katolickým farářem. Z pokoje, kde mívali ložnici manželé DeFeovi, jej však vyhnal mužský hlas slovy "Vypadni!". Při pozdějších návštěvách se prý knězi tvořily puchýře připomínající stigmata.
Po několika týdnech se navíc začal George Lutz probouzet v čase, který odpovídal době, kdy došlo k vraždám. Cosi ho vyhánělo do tmy k přístřešku pro lodě, který každou noc manicky hlídal. Z tohoto místa se navíc i v chladném prosinci do okolí šířily roje much.
Kathy mezitím pronásledovaly čím dál děsivější noční můry, v nichž znovu a znovu prožívala vražednou noc. Ráno se probouzela s otoky na krku jako po škrcení.
3:15 zemřešHoror, který vznikl v roce 2005 jako remake prvního filmového zpracování událostí z Amityville z roku 1977, bude dávat v sobotu 30. listopadu kanál FilmBox HD. |
Všechny tři děti Lutzových najednou začaly usínat na břiše, přesně v poloze, v jaké byli nalezeni zabití sourozenci Ronalda DeFea. Missy si navíc našla imaginární kamarádku Jodie, kterou popisovala jako démona s rudýma očima, přesně takového, jakého jednu noc na zahradě zahlédla Kathy.
V domě se také začaly objevovat zvláštní pachy a zvuky a podivné škrábance na nábytku. Nakonec George odkryl neznámou, rudě vymalovanou místnost pod schodištěm, ze které šla na psa Harryho panická hrůza. Po novém roce proto raději z domu utekli k rodičům Kathy.
Nedá vám spát
Během let byla tvrzení manželů Lutzových podrobena kritice ze všech stran. Otec Pecoraro, který měl v domě zažívat rány Ježíšovy, svoje tvrzení později částečně vzal zpět. Jim a Barbara Cromarthyovi, kteří dům koupili po Lutzových, prý žádné zvláštní úkazy ani poškození dveří či nábytku nezaznamenali.
Když tedy o dva roky později novinář Jay Anson napsal bestseller The Amityville Horror, vyvolal sérii soudních sporů o pravdivost příběhu. Přesto o událostech v Ocean Avenue vznikla série románů a celkem deset filmů.
Adresa i vzhled domu se od sedmdesátých let změnily, sousedé ani zástupci městečka Amityville totiž o pozornost turistů příliš nestojí. Tajemný příběh však nadále provokuje.
