Co se vám vybaví, když řeknu slovo zločinec?
Samozřejmě že na první dobrou mi naskočí, asi jako většině z nás, trestní zákoník. Ten to určuje taxativně. Ovšem věc není tak jednoduchá. Dá se jako zločinec označit člověk, který v době nouzového stavu ukradne dvě tabulky čokolády, a dostane pět let natvrdo? Či naopak, když bývalá hejtmanka vyplácí asociálně svým náměstkům z veřejných prostředků 200 tisíc měsíčně, a zločincem není? Ze společenského hlediska je jistě mnohem horší protispolečenský čin ten druhý, a přesto antisociálním zločincem je prohlášen první člověk.
V psychologii při slově zločinec jako první naskočí zločinec z afektu a zločinec plánující. Většina násilných zločinů se odehraje v afektu. Existují studie prokazující, že budete-li napadena či zabita, pak to s největší pravděpodobností bude rukou blízké osoby a v afektu. Kliničtí psychologové pomocí EEG zkoumali rozdíly fungování mozku mezi zločinci impulzivními a zločinci plánujícími a zjistili, že se práce jejich mozku značně liší.
Ještě nikdy žádný násilník sám od sebe nepřestal. Každý vstřícný krok si agresor vždy vyloží jako slabost a násilí bude eskalovat.
