„Naprostá většina nadějných objevů až do zdárného konce nikdy nedojde. Vědci musí být připraveni na frustraci,“ říká o profesi vědce biochemik Zdeněk Hostomský, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Přesto věří, že jeho badatelské týmy navážou na úspěchy geniálního chemika Antonína Holého.
Kdy jste se rozhodl, že budete vědcem? Odmalička jsem měl zájmy, které naznačovaly, že bych mohl mít k vědě blízko. Bavila mě třeba biologie. Sbíral jsem brouky, motýly, maloval dinosaury, měl jsem doma akvaristické rybičky. A pak jsem dostal soupravu Mladý chemik. Můj otec byl profesorem chemie na vysoké škole, takže jsem občas zašel i do jeho laboratoře, kde mi to připadalo obzvlášť zajímavé. Můj problém asi byl, že mě zajímala spousta věcí. Možná až moc. Bavila mě i literatura a cizí jazyky, ale za minulého režimu bylo jasné, že humanitní obory jsou tomu systému příliš poplatné, a to jsem nechtěl. Přírodní vědy se tak zdály jako možnost dělat něco skutečně poctivě, s daleko menší ideologickou zátěží, než kdybych šel třeba na filozofii. I když tu jsem později stejně studoval dálkově.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
