Jsem vůdce smečky, říká musher Jiří Vondrák

aktualizováno 
Má přes čtyřicet psů a mushingu se věnuje více než dvacet let. Letos ho smečka dovezla k vítězství v jednom z nejtěžších závodů psích spřežení světa Le Grande Odyssée. "Na trati se starám nejdřív o psy, až pak o sebe," říká Jiří Vondrák.

Mushing stojí na souhře mezi člověkem a smečkou. | foto: archiv Jiřího Vondráka

V čem je největší výzva závodu Le Grande Odyssée?
Určitě je to terén okolo hory Mont Blanc. Jsou tam vysoká převýšení a nestálé počasí. Samotný závod je složený z několika etap. Mezi nimi jsou i takzvané dělené etapy, při nichž psi uběhnou osmdesát kilometrů na bivak a devadesát zpátky. Tato část se jede s jednou smečkou. Odyssea je skutečně těžký závod, který jezdí ti nejlepší.

Jakou jste měl taktiku?
Od začátku jsem se snažil jet rychlým tempem, ale ne přehnaným. Smečku složenou z mladých psů jsem nechtěl hnát. Hned první etapa je dost krizová, jsou v ní vysoká převýšení. Člověk si tam říká, že by se potřeboval zastavit a nadechnout. To ale nejde, ztratil bych pět minut. Jel jsem bez přestávky, i kvůli psům, aby se mi neotočili a neběželi zpátky.

Fotogalerie

Dá se na Odysseu připravit, nebo tam čekají překvapení?
Pravidla závodu znají musheři dlouho dopředu a překvapit by je nemělo nic. Osobně trénuji v Krkonoších. Není to sice Mont Blanc, ale naše hory jsou dostatečně velké. Vše, co pořadatelé avizují, lze natrénovat a mohu přemýšlet nad taktikou.

Jak psi zvládli dělenou etapu, během které uběhli 170 kilometrů?
Výborně. Pro mě to byl signál, že mám opravdu dobré psy. Měl jsem trochu obavy, ale od toho jsem tam, abych na ně dával pozor. Musher je doplněk zápřahu, na něm závod nestojí, vždycky záleží na psech.

Le Grande Odyssée

Mezinárodní závod psích spřežení v Savojských Alpách je určen pro mushery dlouhých a středních vzdáleností. Skládá se v průměru z devíti etap o délkách kolem 70 km a s převýšením obvykle vyšším než dva tisíce metrů. Pořadatel má právo vybrat si ty nejlepší závodníky, kteří mají podle něho dostatek zkušeností. Pro historicky první české vítězství si loni dojel Radek Havrda, letos skončil čtvrtý.

Takže platí pravidlo, že nejdřív psi a pak vy?
Rozhodně. Platí několik pravidel. Po příjezdu musím zabezpečit psy. Rychle je obléct do oblečků, nastlat pod ně slámu, v případě silného větru je před ním schovat. Pak udělám kvalitní krmení, to znamená maso, teplá voda a vitamíny. Na bivak se přijíždí o půl desáté večer, péče o zvířata trvá tak dvě hodiny. Teprve až potom je čas pro můj odpočinek.

V kolik jste vstával?
Ve čtyři ráno. A i ráno platí nejdřív psi, pak já.

Kolikrát jste Odysseu jel?
Letos počtvrté, z toho jsem závodil třikrát. Jednou jsem musel po dvou etapách závod ukončit, protože jsem měl nemocné psy.

Jel jste si pro medaili?
Byl jsem tam s poměrně mladým týmem, některým psům byly sotva dva roky. Nedělal jsem si iluze, že bych mohl vyhrát. Chtěl jsem závod dokončit. Šel jsem do toho s chladnou hlavou a starostlivostí o mladá zvířata, která mě překvapila.

Jedna z etap se jede v noci.
To je pravda. Připadá mi, že pro zvířata je ještě zajímavější. Jsou to šelmy a v noci upalují rychleji.

Kolik toho vaši psi uběhnou?
Jsou trénovaní tak na sto kilometrů běhu, časově se jedná o pět až šest hodin vkuse.

Panovala mezi týmy na Le Grande Odyssée velká konkurence?
Ano. Vyhrát závod není nic jednoduchého, a to si jednotliví musheři uvědomují. Letos nás bylo pět týmů z Čech a pomáhali jsme si. Francouzskou ješitnost jsem ale na trati pociťoval. Nechtěli mi třeba uhnout, abych je mohl předjet. Ztrácel jsem zbytečně čas a nemohl jsem si dovolit těsné předběhnutí, při kterém by se mohli psi do sebe zamotat.

Zažil jste nějaký konflikt na trati?
Bohužel ano. Dneska se většina závodů jezdí tak, že se spřežení musí vyhnout. Už jsem zažil nepříjemné okamžiky, kdy se cizí psi snažili pokousat ty mé. Ve zvířatech pak zůstává bázlivost a bojí se předjíždět. Je to ale o musherovi, ten by měl mít vychovaná zvířata.

Dží a ho

Jak rychle dokážete jet?
To záleží na mnoha faktorech, za dobrých podmínek na rovině okolo dvaceti kilometrů v hodině. Když ale čerstvě nasněží, tak jedeme třeba okolo třinácti.

Kdy začínáte trénovat?
Vlastně celoročně. Do listopadu, než napadne sníh, probíhá silová příprava. Spočívá v tom, že zapřáhnu okolo dvaceti psů za čtyřkolku, na které je ještě plno závaží. Se mnou by měla vážit půl tuny, aby byl stroj schopný zabrzdit a trénink byl efektivní.

Půl tuny. Není vám psů trochu líto?
Spíš čtyřkolky. V servisu se mi smějí, že potřebuji až tři sady brzdových destiček za sezónu. Jsem stálý odběratel.

Kolik vážily sáně během závodu?
Nebylo to tak hrozné. I se základní výbavou okolo pětatřiceti kil. S tím se dá jet. Důležité je, aby bylo místo ve vaku pro psa, kdyby se některý zranil a nemohl doběhnout do cíle.

Jiří Vondrák

Narodil se v roce 1968. Žije v Rudníku u Trutnova. Denně vstává před svítáním, aby se nejdříve postaral o zvířata, pak až o sebe. "V létě musím chytit ještě rosu, která začíná mizet okolo čtvrté," říká Jiří Vondrák. Mushing ho také živí. Po Krkonoších vozí zájemce na psích spřeženích. "Jsou to takové hodinové projížďky, psi se proběhnou a zároveň trénují," říká Vondrák.

Znáte všechny své psy?
Většinu z nich od štěněte. Řada lidí se mě ptá, zda dokážu vyjmenovat jejich jména. Odpovídám, že to je to nejmenší. Člověk k tomu musí znát jejich rodokmeny, povahy, nemoci.

Plno lidí má psa jako domácího mazlíčka, za co ho považujete vy?
Odmalička jsem chtěl mít psa, ale nešlo to. Sen jsem si splnil až v dospělosti. Začalo to jedním a dneska jich mám přes čtyřicet. Mám je rád a rozhodně mi neslouží jako sportovní náčiní, z něhož bych chtěl vytřískat co nejvíc, abych stál na bedně La Grand Odyssé.

Na základě čeho skládáte smečku pro závod?
Existuje několik faktorů, které rozhodují o tom, v jaké části spřežení pes bude. Je důležité sledovat chování zvířete už od štěněte. Pak tam jsou samozřejmě růstové vlastnosti. Vyšší a silnější psi se hodí na zadáky. Vepředu jsou ti, co jsou k tomu všemu ještě chytří, takzvaní "lídři".

Jak je během závodu ovládáte?
Slovně. Nemám žádná vodítka. "Lídři" mě musí poslechnout, na tom závisí chování celé smečky. Takového psa vychováváte odmalička a pořád. Máme speciální povely. Směr doprava je "dží" a do leva je "ho".

Na pravou a levou nereagují?
Psa naučíte na cokoliv, můžu jim říkat doprava a doleva, ale je to zbytečné dlouhé. Během závodu potřebuji okamžité uposlechnutí, co nejkratší povel.

Závody psích spřežení vypadají na první pohled tak trochu, že se musher veze.
Ono to tak skutečně vypadá, ale je to obráceně. Pokud bych se sám fyzicky nepřipravoval, skončil bych při závodu v první etapě někde v horách v křečích. Za sáněmi běžím, abych psům ulevil.

Mushingu se věnujete přes dvacet let, měl jste za tu dobu chuť s tím praštit?
Měl jsem těžké chvilky, ale mám velký závazek. Ráno se probudím a vím, že musím nakrmit psy, postarat se o ně. Jednu dobu jsem spřežení dokonce rozpustil. Chybělo mi, tak jsem se k tomu vrátil.

Jste vůdce smečky?
Jednoznačně.

Autoři:

Nejčtenější

Jsem hravá a výstřední, přátelská a nekonfliktní, říká MOgirl Loo

Den zlepší i pouhý úsměv, říká Mogirl Loo.

Jejím dětským snem bylo prý užívat si život a mít kolem sebe přátele. „Zatím mi to jde,“ usmívá se MOgirl Loo.

Za radostí a rozkoší. Řádová sestra uprchla z klášterní nudy, říká archiv

Svůj život v benediktinském klášteře středověká Johanka ukončila v roce 1318...

Není to jen příběh o touze po tělesném chtíči. Je to příběh o vzdoru, nepřizpůsobivosti, síle. V době, kdy si ženy...

Mával jsem mačetou a uvěřil na vúdú, říká český dědic trůnu v Nigérii

Vymoci si v Nigérii postavení a reputaci nebylo snadné ani pro královského...

Tátou kluka z Bruntálu byl nigerijský král. Poprvé se viděli, když bylo Obonetu Ubamovi 15 let. Po otcově smrti se...

I láska k přírodě prochází žaludkem. Invazivní druhy končí v USA na talíři

Enviromentální gastronomie. Nebo gastronomický enviromentalismus? Ochrana...

Symbolem ochrany přírody se stalo vegetariánství. V mnoha ohledech právem. Konzumaci masa však není třeba zavrhovat....

OBRAZEM: Tady všude jsem byla mrtvola. Britka fotí anti-selfie

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají...

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají anti-selfie britské umělkyně Stephanie...

Další z rubriky

Na záchranu Země máme dvanáct let, třídit nestačí, říká mluvčí klimastávek

Jediné, co nám vlastně zbývá, je nejít do školy a protestovat, říká mluvčí...

Vysazovat stromy a sbírat odpadky je důležité. Neměli bychom si však namlouvat, že se tak vyhneme obrovským klimatickým...

Rytinou zvýšíte cenu zbraně i čtyřnásobně, říká umělkyně

Umělecké rytectví dá zbrani duši, říká se.

Ony zbraně prý jejich majitelé chovají jako koťátka. „Milují je, opečovávají,“ říká Iris Fojtíková. Ryteckým uměním...

Bojové umění vás zbaví ega a pocitu, že jste borec, říká Ben Cristovao

V Brazílii jsou místa, kam se vyplatí nechodit, říká Ben Cristovao.

Když mu dali na zešeřelé brazilské pláži tři muži nůž pod krk, dal jim peněženku i s mobilem. Navzdory tomu, že ovládá...

Najdete na iDNES.cz