V této době bojovali v armádách žoldáci, kterým bylo jedno za koho a proti komu bojují, zajímal je jen žold, tedy peníze. Takže na obou stranách se to hemžilo národnostmi. A pravda je, že šlo o povstání českých stavů. Že neuměli nebo nemluvili česky? I Josef Dobrovský psal svá díla latinsky a německy. Přesto patří dnes ke klenotům české literatury.

Já jsem ani nikde pojem "národní" povstání v souvislosti s rokem 1618 neslyšel, vždy se hovořilo o stavovském povstání. Tak trochu polemizujeme s něčím, co nikdo netvrdí. Češi, Němci i cizinci byli na obou stranách.

V každém případě horší osud než po Bílé hoře by nás po případném vítězství stavů určitě nepotkal.

Možná proto, že jste nežil koncem 19. a začátkem 20. století. To se dějiny dost zneužívaly a nacionalismus bujel.

Na záčátku průjem vojsk a ustřelené Buquoyovo přirození - dobře, mohlo u toho zůstat. Na konci PR autorovy nové knihy z napoleonské doby - dobře, kvůli tomu byl článek napsán. Ale proč do toho autor - u všech všudy - plete Bílou Horu, u níž si musí pomáhat diletantskými vývody co by bylo kdyby...

Řeč je třeba o jakési budoucí nadvládě lutheránů a jakémsi lutheránském dvorním kazateli Fridricha Falckého. Míněn byl z kontextu patrně Abraham Scultetus, který byl, stejně jako král, vyznání kalvínského, nikoli lutherského, a je zodpovědný za ikonoklasmus v chrámu sv. Víta, (který je na jiném místě téhož článku správně kalvinistům přiřazován!). Ikonoklasmus byl kulturní barbarství, nicméně vycházel z víry a z interpretace 2. (1.) přikázání a následného potírání modloslužby. Je to srovnatelné s Koniášovým pálením Kralických Biblí.

Většinovým náboženstvím v Čechách nebylo lutheránství, ale utrakvismus - kališnictví - v kontextu konzervativně reformního pražského křídla husitství. Menšinové bylo římské katolictví (cca 10% českých farností) a Jednota Bratrská.

Vzhledem k evropsky mimořádné náboženské toleranci v Praze sem pronikali luteránští a kalvínští exulanti, první měli blíže k utrakvistům, druzí k Jednotě bratrské.

Úvahy autora o pobělohorském vyhnanství jsou hodně mimo, Komenský by se obracel v hrobě.

Přeji hodně úspěšných knih o Napoleonovi.

To je zajimave, ze v knize Koreny veku - kronika rodu Flesaru psaná jedním selským rodem od 15. století na Vysočině jsou francouzska vojska v dobe napoleonskych valek popsana jako ti co zadali vykupne, drancování, znásilňovali atd. Naopak ruská vojska jsou zde popsána tak, že za vše platili, byla u nich vyžadovala naprostá kázeň a taborili vždy mimo ves. Tak kde je pravda? Záleželo na velitelech? Nicméně v toulkách českou minulostí at rozhlasových či psaných nejsou napoleonovi vojáci popisování také zrovna v dobrém světle. Přečtěte si nebo poslechnete v TCM o bitvě u Slavkova a po ni. Pro tehdejší obyvatelstvo ovsem pobyt jakéhokoliv vojska v jejich blízkosti neznacil nic dobrého a pouze hrozící těžkosti a potíže!

Za Jiřího z Poděbrad se ukázalo že o fanatismu nemůže být u utrakvistů řeč. Naopak byla zde tolerance a tím že měli i vliv v úřadech odměnou za podporu králi byl mír.

Rabovali všichni, pro sedláka byla jedna armáda jak druhá.

Podle popisu se lidé ale báli hlavně kozáků.