Co vás přivedlo k tomu, že jste se stal profesionálem?
Zlom nastal, kdy jsem byl na vysoké škole. Tehdy jsem měl hraní jako koníček nebo lepší brigádu. Pak mi přišla nabídka do Španělska, kterou jsem se rozhodl přijmout. Opustil jsem vysokou a rozhodl se zkusit to jako profesionál.
Na co jste narazil?
Že je v esportu vždy nutné mít zadní vrátka. Platí to zejména u často hraných her, jakým se věnuji i já. Moje hra patří k nejhranějším na světě, věnuje se jí obrovské množství lidí a kariéra může mít jepičí život. Důležité je, aby člověk ze dne na den nepřišel o všechno. Já jsem si tenkrát řekl, že když se do dvou let nedostanu do nejvyšší ligy, skončím a budu se zas věnovat vzdělání.
Povedlo se?
Ano, povedlo.
Jaký to byl pocit?
Zadostiučinění, že jsem si splnil to, co jsem chtěl. Současně se mi zlepšil život, jak finančně, tak kvalitou. Procestoval jsem kus světa, a hlavně můžu dělat to, co mě baví, a to je důležité.
Máme trenéry, psychology, fyzioterapeuty
Dá se hraním uživit?
V nejvyšší evropské lize si musí týmy své místo koupit. Je tam i předepsaný plat, který se dá dohledat na internetu. Bavíme se o stovkách tisíc korun měsíčně. Pak je nižší evropská liga, kde hraje i náš Entropiq. Když vyhrajeme českou ligu, postoupíme do soutěže, která se dá přirovnat poháru UEFA. Tam se peníze pohybují v desítkách tisíc korun.
Laik by čekal, že hra vyžaduje rychlé údery do klávesnice?
Na úderech do klávesnice nezáleží, podstatný je pohyb myší, aspoň u League of Legends a CS:GO, tedy dvou nejpopulárnějších her. Pohyb myší, přesnost a podobně se občas trénuje, například na aimbooster.com. Já sázím na hodně spánku, dobrou stravu, rychlost reakce trénuji přímo ve hře.
Posilují hráči, cvičí si nějaké konkrétní svaly?
S hráči, kteří by cvičili nějak speciálně, jsem se nikdy nesetkal. Jen je potřeba si mezi hrami dávat pauzu a protáhnout si záda a zápěstí, to jsou nejvíc zatěžované části těla.
Jak náročné je pro hráče přejít na jinou klávesnici, jsou na té konkrétní závislí?
Mně osobně nikdy nedělalo problém přejít na jinou klávesnici. Letos jsem však zjistil, že je dobré, když má klávesy vyšší. Ale určitě bych si zvykl i tak. Daleko horší je přejít na jinou myš, u ní už se řeší tvary, aby seděla v ruce, hmotnost a podobně.
Dokázal byste popsat, jak se změnilo herní prostředí za posledních deset let?
Esporty jsou novou, tím pádem dynamickou disciplínou. Je v nich vidět velký posun. Dřív se hrálo hlavně pro zábavu, za turnaje nebyly odměny a hrálo se hlavně proto, aby se člověk sešel s kamarády. Teď už je to pro určitou část populace i práce.
Pro vás také?
Ano, pro mě je to práce už čtyři roky. Podmínky v esportu jsou dnes jako v každém jiném vrcholovém sportu. Máme trenéra, strategického kouče, fyzioterapeuta, psychologa a kouče, který se stará o to, jak cvičíme a jíme. Je potřeba, aby každý člověk v týmu měl své pevně dané místo a uměl ho maximálně využít. Úroveň roste a hraní už není zábava s kamarády a pivkem. Je v tom hodně peněz a je to fakt velký byznys. Podobně jako ve fotbale i v esportu jsou sponzoři, reklama, bannery, influenceři a tak dále.
Jaké to je být lídrem esportovního týmu?
Klukům se snažím jít vzorem, dělám všechno na sto procent. Protože už mám zkušenosti, ukazuji jim, kudy vede cesta. Jsem přesvědčený, že cokoli člověk ve svém životě dělá, ovlivňuje jeho hru. Proto se soustředíme nejen na samotné hraní, ale na spánkový režim, stravování a fyzickou přípravu.
Denyk (Petr Haramach)Osmadvacetiletý člen profesionálního herního týmu Entropiq Petr Haramach je v herním světě známý jako Denyk. Pochází z Brna a profesionálně hraje čtyři roky. Zaměřuje se na herní titul League of Legends. Po úspěšném dokončení střední školy průmyslové a chemické studoval na Mendelově univerzitě v Brně a soukromé ekonomické škole. Rok a půl hrál za profesionální tým ve Španělsku. Poté dostal nabídku do nejvyšší herní ligy LEC (League of Legends European Championship), která se hraje v Německu, kde strávil dva roky. |
Co musíte ve hře dělat, abyste porazil ostatní? Je to jiné než dříve?
Hra se určitě změnila v tom, že je daleko víc týmová a na každé vteřině ve hře záleží o moc víc než dřív. Všechno je dnes rychlejší.
Hře podřizuji celý den
Jak vypadá váš den?
Herní přípravě se snažím přizpůsobovat celý den. Budíček mám kolem osmé. Vstanu, jdu si zacvičit, nikdy nejím před cvičením, ale až po něm. Kolem desáté mám snídani, pak se rozehraji, zahraji si jednu dvě sólo hry, individuální žebříček. Pokud je začátek týdne, mám meeting s týmem, kde si naplánujeme, co chceme trénovat. Když není porada, dám si rovnou oběd. Pak chvíli relaxuji a přibližně od jedné začíná týmový trénink, který je do sedmi do večera. Mezi tréninky máme snacky, abychom udrželi pozornost. Pak je večeře, po níž si dávám oddych a přemýšlím, co bychom mohli zlepšit nebo změnit. Potom jdu zas hrát sólový žebříček a asi v jedenáct se vracím na apartmán. Usínám kolem půlnoci.
Poradíte, jak se stát tím nejlepším?
Nejdůležitější je umět se zpětně podívat, co člověk za daný den udělal a co mohl udělat lépe. Pokud nastal problém, spousta lidí raději ukáže prstem na někoho jiného než na sebe. Důležité je najít upřímnost sám k sobě.
Co se dělá, když někdo zjistí, že mu hraní nejde, a začne být frustrovaný?
Máme psychologa, který se zabývá tím, když se někdo dostane do nepohody. Mně osobně pomáhá utřídit myšlenky, že chodím každý den cvičit. V posilovně vypnu a dokážu hlavu resetovat, abych byl nachystaný na další den.
Jak s kolegy spolupracujete? Máte v týmu dané role jako třeba ve fotbalovém mančaftu?
Každý člověk v týmu má svoji unikátní roli. My se vždycky sejdeme v danou tréninkovou hodinu, odehrajeme hry proti jinému týmu a po každé hře si sedneme k televizi, kde si pustíme záznam a rozebereme, co by kdo mohl dělat líp.
Setkáváte se se spoluhráči osobně, nebo využíváte technické možnosti a vídáte se jen online?
Rozhodně je lepší, když je tým pospolu fyzicky. Když se navzájem vidíme, mnohem lépe předcházíme konfliktům nebo je dokážeme překonat. Tým se může úplně jinak sblížit, než kdybychom se vídali jenom přes internet. Všichni musíme tahat za jeden provaz, a proto každý tým na lepší úrovni udržuje hráče pohromadě v reálu.
Co dělá hráč, když skončí? Jde do důchodu?
To vám ještě říct nemůžu, myslím, že budu mít možnost koučovat nebo se věnovat esportu na jiné než hráčské úrovni. Je dobré, aby peníze, které hráč za svou kariéru vydělá, nerozfofroval, ale investoval je. Každý by měl myslet na zadní vrátka, protože herní kariéra nebývá dlouhá. Obdobně se do podobné situace dostávají někteří hráči fotbalu, kteří všechno utratí a pak nemají nic.
Posouvá se Česko na herní scéně?
Určitě, hráči jsou tu lepší, než když jsem tu hrál před lety. Hráči však stále odcházejí do zahraničí kvůli tomu, že tady hraní nemá takovou úroveň a hráči nemají dobré zkušenosti. Co se týče herních mechanik, kdybych to přirovnal k fotbalu, jsou čeští hráči dobří na míči, ale nemají zvládnutou herní strategii. Na tom se ještě musí zapracovat.
Jsou některé země výrazně lepší než jiné?
Korea a Čína jsou na daleko vyšší úrovni než Evropa, je to asi i počtem hráčů. Když se podíváme na světový šampionát, sledovalo ho přes 150 milionů lidí živě, z toho bylo 95 procent Asiatů. Je to obrovská hráčská základna a ti hráči na sobě zároveň tvrdě makají. Na můj vkus hrají až moc a jejich kariéra je většinou krátká. Ale hodně úspěšná, to je třeba uznat.
