Ženy před objektivem: V nedokonalostech je půvab, říká Mejinka

Focení je pro ni možnost, jak se tak trochu převtělit. Osvojit si na okamžik jinou osobnost, proměnit se. „Pokaždé mohu být někým jiným, stačí se jinak nalíčit, učesat – a je ze mě nový člověk,“ líčí modelka, která se skrývá za uměleckým jménem Mejinka.

Pózování pro glamour fotky poté nahlíží z ryze praktického a nestydlivého hlediska – oceňuje na něm, že se nekomplikuje oblečením. „Make-up se nebije s šaty, nemusím tedy přemýšlet, zda bude všechno ladit, a na líčení se můžu vyřádit,“ objasňuje. I proto má glamour focení raději než klasické.

Prohlédněte si fotky Mejinky

Přijmout sama sebe skrze fotku

Fotograf Tomáš Košík

K focení jej přivedl táta, na společné chvíle v tmavé komoře prý nikdy nezapomene. Začal fotit sport, motokros a freestyle BMX, zhruba před dvěma lety do svého pole přizval i glamour fotky.

Její vůbec první focení se odehrálo docela náhodou. Tatérka jí nabídla, zda by nechtěla zaskočit za ni. Souhlasila, vlastně bez přemýšlení, a vzpomíná na to jako na jedno z nejhezčích focení. „Pak však byla dlouhá pauza, před objektiv jsem se vrátila až na vysoké škole,“ líčí. Byla v tom tehdy prý nuda a zvědavost, pózování pro kadeřnický salon jí však dosvědčilo, že focení je její cesta. „Uvědomila jsem si, že mě focení a celý proces kolem něj baví,“ vzpomíná.

A ví, že jen o pózování před objektivem nešlo. „Celkem dlouho jsem měla problémy se sebevědomím. A bylo to právě focení, co mi tak trochu otevřelo oči,“ říká a vysvětluje, že focení jí připomnělo, že každý je svým vlastním způsobem půvabný a nezáleží na tom, zda zapadá do konvenční představy o ideálu krásy.

Mejinka

Věnuje se líčení, jak klasickému, tak SFX make-upu. „Živit se líčením je jedním z mých největších snů, ale vím, že cesta za jeho naplněním je ještě dlouhá,“ přiznává a doplňuje, že zatím pracuje v oddělení zákaznické podpory v e-shopu s počítači. „Je to dobrá zkušenost, vylepšila jsem svou komunikaci, což se určitě hodí i pro dráhu vizážistky,“ soudí. Kromě focení tráví volný čas šitím, s přáteli nebo se svou kočkou.

„Myslím si, že spousta slečen se až moc zaměřuje na svoje nedostatky, ale právě ty dělají každého z nás unikátními. Smyslem focení je pro mě ukázat, že každá slečna je krásná, ať máme malá, nebo velká prsa, kulatý, nebo špičatý nos, každá jsme unikátní a svým způsobem dokonalá,“ soudí. A dodává, že tento její vzkaz nachází adresátky. „Již mi napsalo několik slečen, že jim moje fotky dodaly odvahu a sebedůvěru, což mě neskutečně těší,“ dodává.

Právě toto poselství prý stálo v pozadí jejího focení s Tomášem Košíkem. „Měla jsem nachystané nápady, chtěla jsem zachytit svoji hubenou postavu v pozicích, které by ji zvýraznily. Brala jsem to jako focení svých dokonalých nedokonalostí a jsem ráda, že Tomovi se nápad zalíbil. Nakonec jsme do výsledné podoby přispěl každý ze svého pohledu,“ říká a se smíchem dodává: „Nejvíc si pamatuji chvíli, kdy jsem pózovala hlavou dolů s nohama na stole a přitom se snažila udržet rovně celé tělo, abych se nijak neprohýbala nebo naopak nehrbila.“

Při focení prý dává přednost právě souhře s fotografem. „Ráda přijdu s vlastními nápady, ale zároveň mi nevyhovuje, když je všechno jen na mně,“ líčí. A zatímco ze začátku samozřejmě ocenila každou radu, dnes si již leckdy řekne sama, jaká póza nebo kulisy by mohly vypadat dobře. „Ideální je zdravá rovnováha mezi modelkou a fotografem,“ shrnuje.

A nápady do budoucna? „Na seznamu přání mám focení v opuštěné, polorozpadlé budově, kde by se dal zachytit kontrast mezi ženským tělem a ošklivým a pochmurným okolím,“ načrtává.