Aby dostala oslava velkého cyklistického podniku rozměr moderní doby, vyrazil jsem tentokrát se ženou, zástupkyní výrobce kol Scott Lenkou Křížovou, která zároveň dohlížela na materiál, jejž jsme osedlali.
Čekala nás 19. etapa z Modane do Alpe d'Huez. Není vůbec dlouhá, měří "pouhých" 109,5 kilometru. To, co ji dělá zabijáckou, jsou dva obří vrcholy (horské prémie mimo kategorie) na trase a neuvěřitelný profil. Jen minimální část etapy vede po rovině. Zbytek jsou sjezdy a výjezdy. Hlavně výjezdy, pořádné výjezdy. Ten delší na Col du Galibier přes Col du Télégraphe měří celkem 34 kilometrů a místy má stoupání až devět procent. Druhý, kratší, do známého zimního střediska Alpe d'Huez, je dlouhý "jen" 14 kilometrů, zato je prudší a stoupání má někde až 12 procent.
Přečtěte si reportážReportáž z pokusu o přejezd etapy vyjde v sobotu 23. července, den před cílem Tour de France 2011, nejprve v MF DNES, krátce nato i s videem na iDNES.cz. |
Lenka i já jsme na silničním kole trochu exoti a šlechtí nás snad jen to, že máme "silničku" rádi. Lenka je v podstatě začátečník, má ji krátce a za dva měsíce na ní najela 700 kilometrů (dalších 700 km přidala na biku a k tomu měsíčně naběhá 150 kilometrů). Jejím tréninkovým kopcem je šumavská Kleť.
Pro mě je 19. etapa další výzvou po loňské alpské etapě Tour dlouhé 210 km, na kterou jsem se připravoval s Davidem Vávrou (nakonec jsem ji kvůli Davidově nemoci ujel sám). Nutno dodat, že opět nechybí vnitřní smysl. Chci zpropagovat cyklistiku, tenhle báječný, byť trochu šílený sport. A také ukázat, že člověk nemusí zbačkorovatět v kanceláři a doma na kanapi, může mít cíl pro pravidelný pohyb a dělat tak něco pro své zdraví.
19. etapa Tour de France z Modane do Alpe d'Huez
Tentokrát to ale vůbec nebylo snadné. Podařilo se mi sice v zimní přípravě najezdit stovky kilometrů na kolečkových i ledových bruslích a od března pak asi dva tisíce kilometrů na kole (což je samozřejmě pořád málo). Mezitím jsem ale musel překonat prasklý meniskus z tréninku, zlomená žebra z pádu v lese na biku, jednou mne skoro srazilo osobní auto a podruhé mne o centimetry míjel neurvale předjíždějící autobus č. 117 pražské MHD.
V posledních dvou případech (na rozdíl od těch předchozích) nebyla chyba na mé straně, možná jsem ale mohl být opatrnější. Tyto malé horory nechť jsou dalším poučením. Člověk má vše dělat s rozmyslem a neriskovat, protože pak se původní ušlechtilý cíl může krutě minout účinkem. Kamarád Tomáš Hlaváček, který jezdí na motorce, říká, že se snaží užívat si jízdu, ale být maximálně defenzivní, opatrný. To samé platí pro jízdu na kole, hlavně po silnici.
Takže vzhůru na obr kopec Galibier.
