Po svých k Everestu - den sedmý

  19:53aktualizováno  19:53
Většina z nás toho v noci moc nenaspala, protože nadmořská výška je už opravdu znát. Sám jsem bolesti hlavy vyřešil dvěma ibalginy a když jsem najednou uslyšel táhlé hluboké troubení, nebyl jsem si jist, zda se nejedná o nějaké halucinace. Byly to ale tóny ohromných píšťal, lépe řečeno trombit, kterými mniši vítali slunce a zahajovali modlitbu.

Na Everest | foto: iDNES.cz

Ráno se nám postaralo o neskutečný zážitek. Při svítání bylo úplně jasno a před očima se zjevily nádherné scenerie. Jako na dlani byly všechny ty krásky: Everest, Lhotse, Nuptse a hlavně Ama Dablam.

Nádherná šestitisícovka, kterou mnozí horolezci považují za nejkrásnější horu Světa. „Dokonce si všichni dlouho mysleli, že je nejvyšší,“ poučí nás Polda a roztahuje stativ, aby si ji vyfotil.

Mám pocit, jako by už den měl vlastně skončit. Tak magicky pohled na hory působí. Ale je teprve šest ráno, snídat se bude až hodinu, možná dvě.

Rozhovory u snídaně se nesou především v duchu rad, jak bojovat s průjmem či bolestmi hlavy. To, na čem si smlsnout, se ocitá až v druhém plánu. Takže ranní tabletové menu: acylpyrin nebo aspirin na ředění krve, nějaké vitamíny, protože organismus je oslabený, a někteří musejí sáhnout například po imodiu, které by mělo spolehlivě zastavit průjem.

Nutno ale říci, že mnozí museli postupně sáhnout i po tvrdších preparátech.

„Ona samotná návštěva toalety v těchto končinách je zkouška z dospělosti. Člověk se rozhlídne a neví, kudy to z něj vyletí. Jestli spodem nebo vrchem. Ale to je tady normální, s tím se nijak netrapte,“ radí Polda, na kterém asi jako jediném nikdo nepozoruje žádné příznaky výškové nemoci. Je ještě totiž dostatečně aklimatizován k letní výpravy na K2.

Dnes nás čeká túra do osady Periche. Je to místo, kde je dokonce i letiště a nemocnice. „Čeká nás jenom tři sta výškových metrů, ale nepřehánějte to,“ varuje všechny Polda a upozorňuje na jedno záludné rozcestí, kde je nutné správně odbočit.

Dnešní trek by neměl být nijak náročný, rozhodujeme se tedy, že vylezeme ještě kousek nad Tengboče, abychom si vyfotili klášter pěkně shora. „Vlastně tohle je na treku to nejdůležitější, udělat si pěkné fotky a užít si to,“ popisuje Polda rozdíl mezi trekem a sportovní expedicí, kde se cesta pod stěnu bere jako nutné zlo.

Zatímco v Tengboče  ještě rostou rododendrony, v další vesnici, kde si dáváme k obědu vynikající brambory vařené ve slupce a podávané jenom se solí, se už ocitáme nad hranicí lesa. Sem tam se sice ještě objeví kleč nebo keř připomínající drobné šípky, ale jinak tady rostou už jenom lišejníky, horská tráva a mechy.

Do Periche nám už zbývá jenom kousek a najednou vidíme hluboko pod námi, jak u břehu divoké řeky zastavuje skupina vodáků na žlutých kajacích. Všichni litujeme, že jsme jejich jízdu neviděli. Mezitím, co se parta odvážlivců fotografuje, se jinak jasná obloha zatáhne a vypadá to na bouřku. Navíc se citelně ochladilo.

Scházíme k říčce a po jen velmi málo důvěryhodném mostku přecházíme na druhou stranu. To už začíná hustě sněžit. Ale máme deštníky. „Nejlepší pláštěnka je deštník,“ směje se Polda a veliké mokré vločky tiše dopadají na jeho paraple.

V Periche nás čekají dvě nepříjemné zprávy. Vzhledem k tomu, že celý trek má jednodenní zpoždění, nebudeme bydlet v objednaném hotelu, ale v sousední lodži. Komfort nesrovnatelný, ceny stejné. Co je ale horší, je skutečnost, že některým z nás není dobře. Jeden má angínu, další dusivý kašel. Nasazují si antibiotika a doufají, že zaberou.

PARTNEŘI VÝPRAVY:

HUDY

CK LIVINGSTONE

Autoři:

Nejčtenější

Zbožňuji jídlo, mohla bych jíst celý den, říká MOgirl Libuška

Na svém životě bych nic neměnila, říká MOgirl Libuška.

Svědomitá, sarkastická, romantická, impulzivní a silná osobnost. Právě tak se vidí MOgirl Libuška. A též se doznává k...

Žena nahoře a 13 minut. Vědci zkoumali cestu k ženskému orgasmu

Orgasmus je vděčným tématem věděckých zkoumání.

Dámám rozdali stopky a instrukce, kdy je zapnout a kdy zastavit. Cílem bylo zjistit, za jak dlouho se u nich po...

Dlouhodobý lidský fyzický výkon má hranice. Vědci je nalezli

Anton Krupicka patří mezi nejlepší světové ultra-běžce. Prolomil by limit,...

Limity jsou jen v hlavě, říká se v extrémních sportech, které testují hranice lidského výkonu. Není to celá pravda. O...

Kdo má vanu, ten má ránu, směje se MMA zápasník Petrášek

Postavu má Miloš Petrášek jako kulturista. V kleci to však není výhoda.

Má téměř kulturistickou postavu, proto bylo pro laiky nepochopitelné, že jej dvakrát porazil Jeremy Kimball, jehož...

Váleční hrobaři jako hrdinové bitvy o Normandii, o nichž se nemluvilo

Identifikace obětí byla jedním z úkolů příslušníků Graves Registration Service....

Těla padlých k válce patří. Pro armády však představují problém, vojenský, morální, technický, logistický. Při...

Další z rubriky

Kdo má vanu, ten má ránu, směje se MMA zápasník Petrášek

Postavu má Miloš Petrášek jako kulturista. V kleci to však není výhoda.

Má téměř kulturistickou postavu, proto bylo pro laiky nepochopitelné, že jej dvakrát porazil Jeremy Kimball, jehož...

Neznámé sporty: extrémní skokani o tyči létají do dálky 20 metrů

Sportu fierljeppen daly vzniknout těžkosti, které pro venkovany ve Frísku...

Potřebují výbušný sprint a sílu gymnastů. Rovněž koncentraci a cit pro rovnováhu. A rozhodně se nemohou bát výšek....

VIDEO: Cvičit mezi dvanáctkami je dřina, říká elitní česká kulturistka

Lenka Ferenčuková se probojovala až na profesionální soutěž Olympia.

Sport jí je řeholí, do posilovny míří po svých policejních službách. Odhodlání a dřina se však vyplácí. V roce 2016...

Najdete na iDNES.cz