„Aktuálně jeden náš hlas stojí tři tisíce dolarů. To jsou letenky, čtrnáct dní karantény, minimálně jeden až dva dny na přesun do Austrálie a zpět... Nevolila jsem a dost mě štve i mrzí zároveň, že pořád nemůžeme volit korespondenčně,“ rozčiluje se Monika Remešová. Stejně jako ostatní Češi na Zélandu je naštvaná.
Na zkostnatělý český stát, na vládu. „Ráda bych volila. Považuji za svou občanskou povinnost vyjádřit se a napomoci k dalšímu směřování své rodné země. Bohužel zúčastnit se voleb znamenalo pro Čechy žijící na Novém Zélandu udělat si drahý výlet do zahraničí i v době před pandemií,“ vypráví také Tereza Cibulka.
Na ostrovech totiž dodnes nefunguje velvyslanectví a jedinou možností je odletět do Austrálie na ambasádu v Canbeře nebo generální konzulát v Sydney. Ani to však letos kvůli covidovým restrikcím nejde. Hranice mezi Austrálií a Zélandem jsou téměř nepropustně uzavřené.
Redakci iDNES.cz se ozvaly desítky lidí a shodně říkají, že volit je pro ně momentálně absolutně nemožné. A frustrující. „Kdo by nechtěl volit? Ale riskovat cestu do Austrálie a nevědět, jestli bude snadné se zase v klidu vrátit na Zéland nebo někde přečkat lockdown? Ne, díky. A to jsem se ještě před cestou na Zéland tak moc těšil, že budu volit ze zahraničí,“ popisuje Ondřej Němec.
Ministerstvo zahraničí uvádí, že na Novém Zélandu žije odhadem šest až devět tisíc Čechů. Pokud by se některý z nich rozhodl překonat všechny překážky a odletět k volbám do Austrálie, kromě včasného vyplnění příslušných formulářů a koupě letenky by musel splnit ještě několik dalších povinností během cesty tam, ale i zpět.
Třeba dvoutýdenní karanténu je potřeba absolvovat v Austrálii a pak znovu na Zélandu. „K tomu jsou vyčleněny speciální hotely (Managed isolation and quarantine - MIQ) napříč Novým Zélandem. Od loňského srpna je tato karanténa zpoplatněna částkou 3 100 novozélandských dolarů na osobu,“ vysvětluje Blanka Mládková s tím, že v případě některých víz jsou poplatky i vyšší.
Kapacity hotelů prý navíc nestačí. „Aktuálně jsou místa zarezervovaná do ledna až března příštího roku. Z toho důvodu se musíte před nástupem do letadla letícího na Nový Zéland aerolinkám prokázat, že máte rezervaci v MIQ, jinak vás do letadla ani nevpustí,“ dodává.
Barbora Veselá pak upozorňuje, že ve „frontě“ nečekají jen Češi. „Místa v karanténě nejsou a venku trčí Novozélanďané, kterým tu například umírají rodiče a nemají šanci se sem dostat. Nikdy bych si netroufla jim to místo vzít,“ podotýká.
Na Zélandu si teď nevyřídíte ani doklady
Na území Nového Zélandu nyní mohou vstoupit pouze občané nebo lidé s trvalým pobytem. Mnozí Češi jsou však v zemi na pracovní víza a obávají se, že by je novozélandští úředníci po volbách nepustili zpět. Nehledě na nutné výdaje na cestu tam i zpět, poplatky za karanténu a třeba i ušlý zisk, protože by si dotyční museli na celé martyrium vzít volno.
Chybějící ambasáda však nekomplikuje jen volby. Lidé nemohou řešit ani další problémy. „Momentálně nemám platný cestovní doklad. Austrálie si dávala načas s vyřízením cestovních víz, a mně tak pas propadl. Hned nato šla Austrálie do lockdownu a my ji nedlouho poté následovali. Takže nejen že nemám jak odvolit, ale nemám ani jak si vyřídit nový cestovní pas,“ líčí Lucie Prochásková.
Češi volí v zahraničí: v Austrálii mají trable, mnohde cestují velkou dálku |
„Ambasáda tu opravdu chybí, i kdyby to byla jen jedna malá kancelář nebo i jeden člověk s technologii vydat plné platné dokumenty. Pokud vám vyprší platnost cestovního pasu, je velmi náročné i vyřízení cestovních dokumentů k tomu, abyste se do Austrálie vůbec dostali. Hranice tu jsou velmi přísně střežené a pár mých kamarádů, kteří cestovali na temporary passport (dočasný pas), aby si v Sydney zařídili nový pas, kvůli tomu byli spoustu hodin u výslechu,“ napsal redakci také muž, který si nepřál uvést své jméno.
Někteří oslovení však popisují, že na volební svízel nakonec vyzráli. „Jediná možnost je kontaktovat kamarády nebo známé, kteří nechtějí volit, a přemluvit je, ať to tam hodí alespoň za vás,“ říká třiatřicetiletý Ondřej Hamerník. Na Zélandu měl být původně rok, ale kvůli covidu mu úřady vízum neustále prodlužují.
Zmíněnou strategii, jak do urny dostat „svůj“ hlas, zvolila třeba dvaatřicetiletá manažerka Eliška Kropáčová. „Přes Facebook jsem oslovila své přátele, pokud by někdo k volbám jít nechtěl a byl by ochoten hodit hlas ‚za mě‘, ať se mi ozve. Ozvala se kamarádka a dnes byla u voleb,“ potvrzuje.
„Osobně chci žít v budoucnu v České republice a výsledky voleb mi nejsou jedno. Je velká škoda, že jako český občan, který je momentálně v zahraničí, nemůžu jít k volbám. Zvlášť v digitální době, kdy už i s úřadem lze komunikovat online přes datovou schránku. Jsme v tomto jedni z posledních, je čas na změnu,“ dodává.
A ani v Austrálii to není o moc lepší
Problémy ovšem mají Češi i přímo v Austrálii. „Hranice mezi státy (Australského svazu, pozn. red.) jsou uzavřené a i kdybychom dostali výjimku, museli bychom se při vstupu čtrnáct dní na vlastní náklady karanténovat v hotelu a po návratu taktéž. Je to opravdu zoufalá situace,“ popsala už dříve situaci honorární konzulka v Melbourne Lenka Allen.
Na nepropustné hranice tak narazil třeba manažer italské restaurace Tomáš Juráček. „Bydlím celé čtyři roky v Sydney, dřív jsem bydlel na Bondi (pláž nedaleko Sydney, pozn. red.), kde se nachází česká ambasáda, ale teď jsem se přestěhoval do jiné části města a kvůli tomu jsem nemohl volit. Nesmíme dál než pět kilometrů od svého bydliště, a to ještě v okruhu své vlastní čtvrti.“
„Takže abych mohl volit, musel bych porušit zákony vydané australskými úřady, a kdyby mě u toho chytili, platil bych vysokou pokutu,“ dodává čtyřiadvacetiletý Čech. I proto by Češi žijící v zahraničí uvítali možnost korespondenčních voleb, které už třeba na Zélandu možné jsou.
A mají za to, že by se pak politici v Česku „divili“, jak volby dopadly. „Moc dobře vědí, že lidé v zahraničí by je nevolili,“ říká Hamerník. Naráží tak na fakt, že expati obvykle volí výrazně jinak než Češi v tuzemsku. Někteří respondenti dokonce tvrdí, že jim vláda fakticky upírá volební právo a že by volby kvůli tomu mohly být neplatné.
Začalo sčítání sněmovních voleb, účast místy sahala k 70 procentům |
Všichni však především doufají, že v příštích volbách už budou mít cestu k hlasování jednodušší. „Je dost frustrující, že se rozhoduje o osudu v naší zemi, do které se jednou chceme vrátit, a kvůli všem omezením a žádnému zastoupení tady na Zélandu šanci volit nemáme,“ míní Kristýna Srbová.
„Bylo smutné vidět, že zástupci slovenské ambasády tady dokonce kvůli svým občanům přijeli, aby jim pomohli s prodloužením řidičských průkazu a pasů a po českých zástupcích bylo ticho po pěšině. Česká vláda se o nás na Zélandu nezajímá, natož abychom mohli vyjádřit svůj názor při volbách, to by jim bylo asi dost na obtíž,“ dodává. „Příští volby už se dostavíme!“ slibuje si Anna Kosinová.
