Rodiče snad nejslavnějšího českého kriminálníka všech dob pocházeli z okolí tehdejšího Ústí. Otec byl zřejmě Čech, matka Němka. Živili se počestně. Syn se narodil roku 1797 v Litoměřicích a vyrostl v nedalekých Pokraticích. V kriminálních kruzích byl proto také později znám jako Pokratický Venca.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Poslední prázdninový víkend v Ústeckém kraji vyvrcholí rekonstrukcí bitvy oslavy, které tuto událost připomínají. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. V neděli: Poklad z pomníku u Přestanova |
Dal by se vůbec Babinský na loupežnickou dráhu, kdyby v dospívání neprožil hrůzy napoleonských válek? To je otázka, která už zůstane nezodpovězená. Ovšem lze tvrdit, že podnětů ke kriminálnímu způsobu života mu dobové poměry skýtaly vrchovatě.
Po porážce Rakouska u Slavkova roku 1805 postihly české země drahota a hlad, malému Babinskému bylo devět let.
"Jak živ jsem neviděl, ach, takové časy, aby takový hlad byl ve vlasti naší, by lidé trávu jedli, také otruby, šťovík, jako hovada a hladem mřeli," poznamenal si jeden z tehdejších kronikářů.
Rodiče patřili k nejchudším
Po dalším neúspěšném pokusu porazit Napoleona roku 1809 se hospodářské problémy Rakouska ještě prohloubily. V roce 1811 musela monarchie vyhlásit státní bankrot, hodnota peněz se snížila na jednu pětinu. Tehdy lidé přišli přes noc o většinu majetku.
Roku 1813 pak české země nesly největší tíhu nového konfliktu s Francií. Rekvírování potravin pro armádu obzvlášť zasáhlo severní Čechy.
"Jak se v té době protloukala rodina Babinského, bohužel nevíme. Lze ale očekávat, že to byly pro Václavovy rodiče krušné roky, neboť ti patřili k těm nejchudším," míní autor nejnovějšího životopisu Babinského Adam Votruba.
Možná se mladý Václav rozhodl právě pod vlivem těchto okolností zařídit si živobytí snadněji - vzít si, co chce, bez ohledu na to, komu to patří.
Na vojně předstíral šílenství
Jeho kriminální sklony se začaly projevovat na vojně. Roku 1816 narukoval do rakouské armády. Do ostré bitvy se sice už nedostal, Napoleon byl v té době už rok definitivně poražený. Ze služby se Babinský vyvázal předstíráním šílenství.
Domů se vrátil roku 1824 a záhy byl podezřelý ze spáchání první krádeže, kterou se mu však nepodařilo prokázat. Stal se tulákem a dal se do spolku s Fischelschenkerovou bandou, která řádila na Litoměřicku.
Brzo měl ale vlastní bandu a operoval jak v severních, tak ve středních Čechách. Na "účtu" přibývaly loupeže, krádeže, falšování dokumentů a nejméně jedna vražda.
V roce 1840 ho soud za jeho prohřešky odsoudil k 20 letům těžkého žaláře, který z velké část prožil v obávané trestnici Špilberk v Brně.
