Případem se tak bude zabývat krajský soud. Státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou, zda odvolání podá také.
Šílená jízda začala v noci na 6. ledna 2018 v Bečově na Mostecku a skončila v Bílině na Teplicku, kde policisté našli pronásledovaný vůz a v jeho blízkosti i obžalovaného.
Obžaloba muže původně vinila z násilí proti úřední osobě a obecného ohrožení, za což mu hrozil až osmiletý trest. Senát ho však uznal vinným pouze z násilí proti úřední osobě.
„Obecné ohrožení vykazuje určité znaky, které musí být splněny. Popis skutku sice musí na veřejnost působit hrůzostrašně, my ale nemůžeme uznat něco, co nenaplňuje skutkovou podstatu,“ uvedl předseda senátu Miroslav Čapek.
Zmínil, že ohrožení ublížením na zdraví nebo smrtí musí podle judikatury bezprostředně trvat či musí současně hrozit alespoň sedmi osobám. Podle Čapka by například musel kolem projíždět autobus s deseti lidmi a ve snaze vyhnout se srážce sjet do příkopu.
„Počínání pana obžalovaného můžeme brát jako přitěžující při rozhodování o druhém zločinu, tedy násilí proti úřední osobě, kterého se dopustil ve vztahu k policistům, kteří ho pronásledovali. Ty jednoznačně ohrozil,“ podotkl Čapek.
Ač měl P. P. dosud čistý trestní rejstřík, sáhl senát po nepodmíněném trestu. „Jeho jednání bylo natolik společensky škodlivé, že není možné uložit jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody,“ řekl soudce Čapek.
Muž se v minulosti dopustil několika dopravních přestupků, které ovšem byly podle Čapka poměrně závažného charakteru. Soud mu proto zároveň uložil sedmiletý zákaz řízení.
Obžalovaný svou vinu popírá, prý vůbec neřídil
Sám P. P. svou vinu od začátku procesu odmítá. V minulosti vypověděl, že auto řídil známý jeho kamarádky, zatímco on se na zadním sedadle mazlil se svou přítelkyní. Po odstavení vozu v Bílině prý vyběhl ven za řidičem, protože mu sebral bundu.
„Vyběhl s mojí bundou, tak jsem se vydal za ním. Doběhl jsem ho a bundu mu sebral. Pak jsem ho pustil. Když jsem se asi po dvaceti minutách vrátil k vozu, hlídka mě z ničeho nic napadla. Bez vyzvání mi nastříkali slzný sprej do obličeje a zpacifikovali mě,“ uvedl už dříve.
Jak jeho zmíněná přítelkyně, tak zasahující policisté, kteří si navíc varovným výstřelem prostřelili služební vůz, ale před soudem řekli, že řídil právě obžalovaný. Ten po zadržení odmítl dechovou zkoušku na alkohol i odběr krve. Právě svědecké výpovědi byly hlavními důkazy, o které se soud opřel.
Přitom mohl mít k dispozici důkazů víc, například otisky prstů z volantu daného vozu a pachovou stopu ze sedačky. Policie je sice zajistila, ale až do začátku trestního řízení „nepřežily“. Skutek byl totiž nejprve vyhodnocen jako přestupek a v tom případě policisté nemají povinnost důkazy uchovávat.
Důkazy už nejsou. Systémová chyba, říká soudce
Coby přestupek případ nejprve putoval na mostecký magistrát. Ten však spis později postoupil na úřad do Bíliny. Zdejší úředníci ho pak předložili státnímu zastupitelství kvůli podezření ze spáchání trestného činu. Než se nakonec rozjelo trestní řízení, došlo ke ničení důkazů.
„Ukazuje to na zásadní systémovou vadu. Důkazy tady byly. Ale spis šest měsíců cestoval mezi správními orgány a dalšími institucemi a není ošetřeno, že důkazy musí být do pravomocného vyřízení zajištěny tak, aby nebyly zlikvidovány,“ konstatoval Čapek.
Soud neměl k dispozici ani kamerové záznamy ze služebních policejních vozů, protože přístroje prý nefungovaly.
„Byli jsme tak ve velmi obtížné pozici, ale na základě přímých i nepřímých důkazů jsme mohli vytvořit potřebný podklad, abychom mohli rozhodnout o vině obžalovaného,“ dodal Čapek.
