„Je to můj splněný sen, k vytvoření velké sochy Davida mě inspiroval jeden tanečník už před dvaceti lety. Dosud jsem k tomu ale neměl vhodné podmínky. Tady mám vše. Vlhkost v přízemí je pro práci dobrá, klenutý strop je dostatečně vysoký,“ je nadšený sochař Řeřicha.
Socha už dostává obrysy. „Současná verze je ještě velmi surová, ale už se tam rýsuje postoj, výraz těla, propracovanost svalů. To nejde uspěchat, musí se v hlíně pečlivě vymodelovat,“ popisuje.
David je vysoký 4,3 metru. Sochař ho začal tvořit před několika měsíci a práce má prý ještě nejméně na rok. „Rozměrově by neměl mít obdobu ani v evropském měřítku v poválečné době. Nejde mi ale o to trhnout rekord, chci navázat na linii baroka a renesance,“ říká.
Po dokončení plánuje nechat sochu odlít z bronzu. V budoucnu by se měla stát hlavním prvkem renovované klášterní zahrady a součástí ročovské umělecké expozice. Ve vedlejší místnosti zase vznikají busty Ježíše Krista a Panny Marie.
Oprava konventu trvá od roku 2014
Vedle tvorby Řeřicha také postupně vrací klášteru vzhled, který mu vtiskl barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Do záchrany konventu se pustil už v roce 2014, kdy ho získal do pronájmu od řádu augustiniánů. Práce postupují po etapách v závislosti na finančních možnostech.
V roce 2014 proběhlo vyklizení objektu a otlučení vlhkých omítek v přízemí. O dva roky později začala obnova rajské zahrady, z níž se vyvezlo cca 200 tun suti. V roce 2018 proběhla rekonstrukce refektáře, kde se nachází knihovna s více než 40 tisíci výtisky, a upravují se další sály.
„Letos bychom rádi definitivně dokončili omítky v přízemí, dořešili elektřinu a přípojku na vodovod. Dáváme dohromady i fasádu konventu, aby se sjednotila s kostelem a vznikla jednotná architektonická kompozice kostela s konventem.“
Za sedm let se v klášteře vystřídalo množství dobrovolníků, kteří se zvelebováním pomáhají. Už několik let Řeřicha spolupracuje se spolkem Moje Ročovsko.
„Uplynulý covidový rok, kdy se nemohly konat žádné akce, jsme využili pro vybudování zázemí před klášterem. Vzniklo zde discgolfové hřiště, byť je poněkud menší než standard, máme zde jen šest košů. Je tu i dětské hřiště, posezení, malá knihovnička a před několika dny jsme dokončili naučnou stezku. Zahrnuje deset zastávek, kde si zájemci přečtou zajímavosti o Ročovsku, celý okruh měří zhruba 6,5 kilometru a vede nádhernou krajinou. A rádi bychom ještě vyčistili a upravili rybníček,“ uvedl předseda spolku Stanislav Hrdlička.
V klášteře se také už nějakou dobu konají prohlídky, které si lze telefonicky domluvit, a kulturní akce. „Dolní Ročov se nachází na páteřní cyklotrase, takže lidé tohle místo postupně objevují. Jezdí sem i bývalí chovanci, kteří pobývali v psychiatrické léčebně, a to jsou opravdu zajímavá setkání,“ zmiňuje Hrdlička.
Řeřicha původně plánoval v konventu vybudovat seniorský dům. Vzhledem k finanční náročnosti ale od plánu ustoupil. „Zcela jsem se té myšlenky nevzdal, ale reálnější cíl je vznik společenského a vzdělávacího centra a měla by tu být i možnost krátkodobého ubytování pro poutníky a turisty,“ předestřel.
Dolní Ročov se pro metropolitního člověka, za kterého se Řeřicha stále považuje, už stal novým domovem.
„Na Prahu jsem nezanevřel, ale ukončil jsem tam své aktivity a přemístil se sem. Vytvořil jsem si zde klima, které mi vyhovuje, a je to můj domov. Proti metropoli, kde jsem vyrůstal, studoval a pracoval, je tu neskutečný klid a místní krajina i klášter mě inspirují,“ vyznává se sochař.
