Velké nápisy jako „Pryč s kolaboranty“ nebo „Svobodu naší vlasti“ se objevily na zdi skladiště superfosfátu v ústecké Tovární ulici u západního nádraží během srpnových událostí roku 1968. Stejně jako v jiných městech byly vzkazem okupačním vojskům, která tehdy 21. srpna vtrhla do Československa.
„Celkem bylo na zeď napsáno 23 hesel. Takováto koncentrace protiokupantských nápisů na jednom místě je největší v republice, nikde jinde se nenachází,“ říká historik Martin Krsek z ústeckého muzea.
Pamětníci vzpomínají, že zeď haly, která patří Spolku pro chemickou a hutní výrobu, tehdy hrála všemi barvami. Různé velikosti, způsoby provedení i barvy dokládaly, že nápisy nevznikaly najednou.
„Na první skupinu nápisů, které mají stejnou velikost a jsou po celé délce budovy, byla použita bílá latexová barva,“ uvádí památkář Matouš Semerád o heslech zmíněných v úvodu, jež vznikla zřejmě bezprostředně po vpádu „bratrských“ vojsk. Některá byla napsána v azbuce.
Druhá část je vytvořena červenou barvou a jejich autoři reagovali na následnou politickou situaci v zemi, hlavně na uvěznění části politické reprezentace.
Ve střední části zdi byla napsána hesla „Věrni zůstaneme“ či „Smrt okupantům“. Dominantní je nápis „Brežněv vrah“.
Nápisy psali zaměstnanci chemičky. Barvou, kterou vyráběli
Podle svědectví Vladimíra Kaisera, bývalého ředitele ústeckého archivu, jsou nápisy dílem zaměstnanců chemičky, kteří použili barvy, které se tam zrovna vyráběly.
Krátce po odeznění prvních vln odporu a s počínající normalizací byly nápisy přetírány, a to i opakovaně. Nejdříve světle zelenou a bílou, později černou na bázi asfaltu. Tento nátěr se ale dobře nespojil s podkladem, začal postupně opadávat a části nápisů se znovu objevovaly. Loni šlo opět přečíst celkem osm z 23 hesel.
„Dnes už zase není na 323 metrů dlouhé zdi po heslech ani památky. Spolchemie je nechala opět přetřít v rámci opravy zdí na protější straně ulice,“ podotkl Krsek.
Muzejníci přemýšlejí o možnosti památkové ochrany
V muzeu už mezitím řešili, jak s připomínkou srpna 1968 naložit. Zejména, zda je hodna památkové ochrany.
„Zvažovali jsme, jestli podat žádost na památkovou péči na ministerstvu kultury. Myslím, že to památkovou hodnotu má,“ potvrzuje Krsek, že se historici touto myšlenkou zaobírali.
Zřejmě ale budou zkoušet hledat jiný způsob. „Dosud nikdo k nápisům na budovách jako k památce nepřistoupil,“ poukazuje Krsek na to, že podle památkového zákona ani nelze chránit jen část objektu, pod ochranu by musela jít celá hala.
A i když je sbírka nápisů svým rozsahem unikátní, muzejníci nepředpokládají, že by majitel se zařazením celé budovy do památkové péče souhlasil. Myšlenky nápisy zachránit, se ale vzdát nechtějí.
Záběr letounů, které se účastnily okupace v roce 1968:
10. srpna 2018 |
