Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVe snímku Oppenheimer přímo zaznívá věta, že Hitler považoval kvantovou fyziku za židovskou vědu. A proto ji mohl jen těžko akceptovat. „Přitom Němci se v jaderném výzkumu dostali skutečně daleko. Pakliže bychom připustili hypotézu, že by Hitler nebyl antisemita, tak se klidně mohlo stát, že Německo mohlo mít jadernou zbraň jako první na světě. Takže lze říct: je štěstí, že byl antisemita,“ říká Bříza.
Levicoví jaderní vědci
„Němečtí špičkoví teoretičtí fyzici a následně i jaderní fyzici byli skutečně především Židé,“ konstatuje Bříza. A v této souvislosti zmínil i skutečnost, že řada z nich měla levicové názory, někteří z nich měli dokonce blízko ke komunistům.
Levicově orientovaný byl také Oppenheimer, hlavní postava stejnojmenného Nolanova snímku, který plní sály kin po celém světě. Robert Oppenheimer byl rodilý Američan, jeho rodiče měli židovský původ a v roce 1888 emigrovali z Německa do USA.
Oppenheimer sám nikdy do komunistické strany nevstoupil, ale dvě klíčové ženy jeho milostného života byly aktivními komunistkami. V Nolanově filmu vystupuje jeho blízká přítelkyně Jean Tatlocková a také jeho manželka Katherine. Obě byly členkami CPUSA, tedy Komunistické strany Spojených států amerických.
Jednou z důležitých dějových linií filmu je tak spekulace o tom, zda to nebyl přímo Robert Oppenheimer, vedoucí úspěšného jaderného projektu Manhattan, který předával Moskvě tajné informace o vývoji atomové pumy.
Oppenheimer USA nezradil
Podle Břízy však nic nenasvědčuje tomu, že by tomu tak mohlo být. Oppenheimer byl podle něj příkladem skvělého vědce, geniálního blázna, který však v sobě skrýval řadu rozporů. Měl bezesporu silné levicové smýšlení, ve třicátých letech dokonce ze svých peněz financoval socialistické interbrigadisty během občanské války ve Španělsku.
Na druhé straně byl ale také velmi bohatý. „Zdědil po svém otci, židovském obchodníkovi, značné jmění. Když se ptáte, zda mohl vyzradit tajné informace Moskvě, tak mohu říct, že když jsem o tom pátral v archivech, nic takového jsem nenalezl. Oppenheimer nebyl skutečným špionem. Když došlo na lámání chleba a mohl to udělat, tak utajované informace neposkytl.“
Jak je vidět v Nolanově filmu, závody o to, kdo jako první vyvine jadernou zbraň, mezi sebou během druhé světové války vedli Američané s Němci. Ale také Sovětský svaz měl svůj jaderný výzkum.
Podle Břízy dokonce už před druhou světovou válkou. „Ale byl primárně zaměřen pro mírové účely, pro výrobu energie. To jistě nebylo proto, že by Sověti ze své podstaty byli mírumilovní. Oni jen prostě viděli jaderný potenciál nikoliv ve zbraních, ale ve výrobě energie,“ říká expert.
„Druhá světová válka tento program de facto ukončila, utlumila. Boom pak nastal až po konfliktu. A je tu jeden paradox. Zatímco šéfem projektu Manhattan byl Oppenheimer, vědec, vedoucím jaderného projektu v totalitním Sovětském svazu byl šéf NKVD Lavrentij Berija,“ poznamenává Bříza.
Sovětský jaderný výzkum
Spojené státy vědce motivovaly, nabízely jim, aby do Ameriky přišli s celými rodinami a vytvořily jim atraktivní zázemí. Naopak v Sovětském svazu tajné služby řadu vědců musely represivně nutit, aby se na jaderném výzkumu podíleli.
Navíc Sověti vyvinuli jadernou zbraň i díky špionáži. Jejím prostřednictvím pronikli dokonce přímo do týmu přísně střeženého projektu Manhattan. „Jinak by ji neměli tak brzy. Ve filmu nebyl příliš akcentován Klaus Fuchs, přes kterého přešla hlavní data o výzkumu do Moskvy,“ vysvětluje Bříza.
Ukradená bomba. Jak se Rusům podařilo okopírovat atomovku |
Špičkový německý fyzik Fuchs byl meziválečným členem komunistické strany. Po Hitlerově nástupu k moci emigroval do Londýna, kde se podílel na britském jaderném výzkumu. K projektu Manhattan byl přizván v roce 1944 a právě on předal NKVD klíčové údaje o atomové bombě. Za to si v padesátých letech odpykal devět let ve vězení. Po propuštění odešel do východního Německa, kde pokračoval v úspěšné vědecké kariéře.
„Sovětský svaz měl tedy tři zdroje informací, které ho dovedly k vlastním jaderným zbraním,“ popisuje Bříza. „Prvním byl vlastní výzkum, který nelze podceňovat. Akademik Igor Kurčatov byl bezesporu výborným jaderným fyzikem. Následně tu byl německý výzkum: příslušníci NKVD po dobytí Berlína zamířili okamžitě do místních archivů a hledali informace o vývoji německých jaderných zbraní. A pak tu byla zmiňovaná špionáž,“ vypočítává expert.
Jaderná rétorika utichla?
V Rozstřelu pak Vlastislav Bříza hovořil o současné jaderné hrozbě. I on si všiml, že v poslední době poněkud utichla ruská jaderná rétorika a Moskva přestala, alespoň navenek, hrozit jaderným útokem.
„Ano, všiml jsem si toho. A vidím za tím tři důvody. Za prvé: fronta je z ruského úhlu pohledu stabilizovaná. Všimněte si, že jaderné výkřiky vždy nastaly v situaci, kdy se buď Ukrajině dařilo vojensky, nebo Západ deklaroval, že zvýší vojenskou pomoc Ukrajině,“ říká Bříza.
A pokračuje: „Ve chvíli, kdyby Západ rozhodl o dodání stíhaček čtvrté generace na Ukrajinu, tak bych podobnou rétoriku znovu očekával. Tedy něco takového, co předváděl předseda ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev nebo bývalý prezident Dmitrij Medveděv.“
Pokud Ukrajinci obsadí naše nová území, nasadíme atomovky, hrozí Medveděv |
„Za druhé: z vojenského hlediska je fronta delší než tisíc kilometrů. Použití taktických jaderných zbraní i ve více kusech by neřešilo vůbec nic, protože rozptyl vojsk je tak veliký, že jejich nízká koncentrace neumožňuje efektivní využití tohoto arzenálu. A navíc Ukrajina je natolik poučená a zocelená, že by se prostě a jednoduše nevzdala jenom proto, že by došlo k detonaci taktických jaderných zbraní,“ vysvětluje Bříza.
„A nesmíme podcenit ani třetí aspekt,“ upozorňuje analytik. „A tím je Čína. Ta aplikuje jako jeden z mála států jaderného klubu politiku: za žádnou cenu nepoužít jadernou zbraň jako první. Čína si pouze vyhrazuje právo použít tuto zbraň jako odvetu na jaderný útok proti svému území.“
Rusko versus Čína
Čína má sice podle něj v tuto chvíli řádově mnohem nižší počty jaderných zbraní, než mají Spojené státy americké nebo Rusko. „Ale to se bohužel brzy změní a Čína v následujících letech zavede do výzbroje další stovky jaderných hlavic. Čína zůstává v tomto konfliktu neutrální a nechce nadále eskalovat jadernou rétorikou situaci,“ říká Bříza.
Rusko tak zřejmě omezilo jadernou rétoriku právě pod vlivem Číny. „Vztah mezi Ruskem a Čínou dnes není vyvážený, jak je to někdy prezentováno. Čína na tento vztah nenahlíží optikou partnerství, jak to interpretuje Rusko. Čína už v tuto chvíli vnímá Rusko jako zemi, která je spíše určena ke zužitkování přírodních zdrojů ve prospěch vzrůstající moci Pekingu.“
A tady je podle něj zajímavé hledat paralelu s Nolanovým snímkem Oppenheimer. „Ve filmu bylo akcentováno, že Oppenheimer se divil, když za ním přišel jiný vědec a řekl: vy tady řešíte nacistické Německo, ale přece daleko podstatnější je Sovětský svaz. A Oppenheimer to nechápal. Teď střih a podívejte se na dnešní náladu ve Spojených státech.“
KVÍZ: Jak znáte život Roberta Oppenheimera? |
„Málokdo ve Spojených státech vám řekne, že Rusko je velkou hrozbou. My tady v Česku to vidíme evropskou optikou, protože je Rusko blízko. Ale v USA je zásadní hrozbou Čína. Protože Američané vidí o krok dál. A je to stejné jako na konci druhé světové války, kdy někteří Američané správně viděli, že hlavním protivníkem není Německo, ale Sovětský svaz,“ míní Bříza.
Na pozadí tohoto geopolitického soupeření pak jaderný expert vysvětlil, jaký je v tuto chvíli skutečný postoj USA k válce na Ukrajině. Podle něj je klíčové, aby Spojené státy spolu s celým Západem i nadále vojensky podporovaly Ukrajinu.
Nepřipustit kolaps Ruska
„Ale podívejme se ještě na geopolitický pohled. Podle mého názoru je primárním zájmem Spojených států, aby nedošlo ke kolapsu Ruské federace. Tomu je přizpůsobena zahraniční a vojenská politika USA. Spojené státy prostě nechtějí, aby Rusko zkolabovalo. Představte si to množství nástupnických států: to je chaos, kde se například Prigožin může stát prezidentem střední Sibiře s tisíci jadernými hlavicemi. To je prostě nemyslitelný scénář pro celý svět,“ myslí si Bříza.
A podle něj právě na základě těchto úvah přistupují Spojené státy americké a také další západní velmoci k pomoci vojenského charakteru. Tedy pomáhat Ukrajině, ale nedat jim všechny možné myslitelné zbraně.
„Ale na druhou stranu se na to musíme podívat také z pohledu spravedlnosti. Ukrajina bojuje svoji velkou vlasteneckou válku. A je pravda, že Ukrajina bojuje také za nás, protože kdyby Ukrajina prohrála, jak to chtěl Putin – bez jediného výstřelu, tak už možná dnes neexistuje Moldavsko,“ uzavírá analytik.
Jak se tedy v tuto chvíli vyvíjí válka na Ukrajině? Má Ukrajina šanci prolomit ruskou obranu? A nebo naopak: může Rusko ovládnout další ukrajinská území? A jaký je rozdíl mezi taktickými a strategickými jadernými zbraněmi? I na to odpovídal Vlastislav Bříza v Rozstřelu.
