V Černém moři opět hoří ruská válečná loď. A další možná dostala zásah

Ještě se nezapomnělo na ostudu, kterou utrpělo slavné ruské námořnictvo potopením vlajkové lodi Černomořského loďstva, křižníku Moskva a už z ukrajinského bojiště přicházejí zprávy o dalších poškozených, či dokonce potopených válečných lodích ruské flotily.

Ve čtvrtek 5. května v noci se éterem rozletěla zpráva, že byla v Černém moři zasažena další významná ruská válečná loď, po potopení křižníku Moskva aktuálně největší operačně nasazené plavidlo na černomořském bojišti, fregata Admiral Makarov. Už o den dříve se spekulovalo, že jeden zásah ukrajinskou protilodní střelou Neptun měla dostat také sesterská loď Admiral Essen, o tomto incidentu však doposud není více známo.

Podle renomovaného zpravodajského webu LiveUAmap kolem Zmijího ostrova (toho, na kterém se v prvních fázích války odehrál dnes již legendární incident mezi obránci a křižníkem Moskva) probíhá v těchto hodinách velká záchranná operace. Na místě údajně hoří fregata ruského námořnictva třídy Admirál Grigorovič. V oblasti je několik letadel a záchranných plavidel, bohužel se zatím neví, o kterou ze dvou lodí jde, je však pravděpodobné, že o Admirala Makarova.

V oblasti je prokazatelně také výrazně zvýšená aktivita amerických průzkumných bezpilotních prostředků, které zřejmě celou situaci monitorují. Celá věc je o to pikantnější, že obě lodě, jak Makarov, tak Essen, disponují ukrajinskou pohonnou jednotkou, a právě tato jednotka je důvodem, proč Rusové nemohou dostavět další lodě této třídy, i kdyby chtěli.

Krivak IV

Příběh fregat Projektu 11356 (na Západě známých jako Krivak IV, nebo třída Admiral Grigorovič) je tak zajímavý sám o sobě. Ruské námořnictvo po rozpadu Sovětského svazu nemělo peníze na dostavbu letadlové lodi třídy Uljanovsk, ani na udržování početné flotily velkých oceánských plavidel. Tak postupně přišlo o několik tzv. „vrtulníkových křižníků“, z nichž část skončila v Číně a část v Indii, stejně jako o některé mamutí křižníky třídy Kirov Projektu 1144.

Rusové tak v průběhu let prakticky ztratili schopnosti „blue-water navy“, tedy schopnost operovat na otevřených oceánech a museli se soustředit, stejně jako staletí před tím, na operace v pobřežních vodách rozsáhlého ruského území. Ruský námořní průmysl po rozpadu Sovětského svazu upadl do hluboké krize, umocněné tím, že řada velkých zařízení pro stavbu lodí zůstala na Ukrajině (včetně největších sovětských loděnic v Nikolajevu). O to více se musel orientovat na export, přičemž využíval odborníků, zkušeností i návrhů ze sovětských dob.

Válka na Ukrajině

Sledovat další díly na iDNES.tv

Významnou zakázku získaly baltské a kaliningradské loděnice na konci 90. let, když na velení indického námořnictva zapůsobil modernizační program fregat sovětské třídy Krivak III (ruské označení Burevestnik), z něhož vzešla prakticky úplně nová, moderní třída válečných lodí o délce 125 metrů, výtlaku 4 tisíce tun, které byly vyzbrojené střelami s plochou drahou letu Kalibr a později i moderními indicko-ruskými střelami BrahMos.

Netušili jsme, co bude, uvádí Američané o předání souřadnic o křižníku Moskva

Z tohoto návrhu tak vznikla třída indických lodí Talwar. Od roku 2003 Indie obdržela šest jednotek této třídy (Talwar, Trishul, Tabar, Teg, Tarkash a Trikand), další dvě lodě (Tushil a Tamala) by měla získat v následujících dvou letech. Poté se výroba přesune z Baltu do indických loděnic ve státě Goa a Indové si lodě budou vyrábět sami.

Postsovětský vojenský průmysl se nemůže chlubit velkými úspěchy. Jednou z výjimek je právě úspěšná konstrukce exportních fregat Talwar, která přes původní nezájem nakonec upoutala i domácí admiralitu. V roce 2010 proto Rusové začali stavět svoje vlastní „talwary“, nazvané Projekt 11356. První dvě jednotky (Admiral Grigorovič a Admiral Essen) byly přijaty do služby na jaře 2016, třetí, Admiral Makarov, je následovala na konci roku 2017.

Ukrajinské embargo

Do projektu „ruských talwarů“ však vstoupila okupace Krymského poloostrova a Donbasu. Sovětský námořní průmysl byl velmi silně závislý na továrnách, které byly historicky umístěné na sovětské Ukrajině. Dokud mezi oběma zeměmi panovaly dobré vztahy, ničemu to nevadilo, domácí dodavatelské řetězce jen nahradily mezinárodní smlouvy. Když však Rusové začali zabírat části ukrajinského území, vyhlásila ukrajinská vláda na další dodávky zbrojního vybavení do Ruska embargo.

Válka na Ukrajině

Sledovat další díly na iDNES.tv

Kromě ruských vrtulníků, jejichž výroba kvůli zastaveným dodávkám motorů prakticky rok stála, nebo problémům s dopravními letouny Antonov, se najednou Rusové museli potýkat také se zastavením dodávek plynových turbín DS71, lodních motorů pro svoje nové fregaty Projektu 11356. Ačkoli se je pokusili nahradit, dostatečně výkonné turbíny nedokázali ani na několik pokusů vyvinout v dostatečné kvalitě, a tak se nakonec museli dalších jednotek prozatím zcela vzdát.

Zdrcující úder. Jak vznikl a jak skončil ruský raketový křižník Moskva

Tři chystané lodě, Admiral Butakov, Admiral Istomin a Admiral Kornilov tak nabídli v rozestavěném stavu Indii, která je převzala, financuje jejich dokončení a mezi lety 2024 a 2026 je plánuje zařadit do služby pod názvy Tushil a Tamala (třetí loď zatím pojmenována nebyla).

Perlička nakonec – Ukrajinci Indům potvrdili, že pro jejich lodě své plynové turbíny dodají. Rusové tak paradoxně stavějí pro Indy z ukrajinských komponent, které jim samotným jsou nedostupné.

Po zkušenostech ze situace kolem potopení křižníku Moskva se dá očekávat, že v nejbližších hodinách nebudeme mít přesnější informaci o tom, které přesně lodě a jak byly zasaženy. Také informace o případném potopení se na veřejnost jistě dostanou až se zpožděním.