Výzkumné laboratoře amerického letectva AFRL (US Air Force Research Laboratories) potvrdily na základě bojových testů možnost spolupráce mezi pilotovanými a robotickými stíhačkami. Americké letectvo (USAF) plánuje v budoucnu přestavět část flotily stíhaček F-16 na bezpilotní stroje a přiřadit je k letounům páté generace F-35 Lightning II.
V rámci programu Loyal Wingman pracuje USAF od poloviny roku 2015 na speciálních algoritmech pro bezpilotní letadla.
„Vezmete F-16 a uděláte ji zcela robotickou,“ uvedl v březnu minulého roku náměstek ministra obrany Bob Work. „Stíhačka čtvrté generace F-16 vytvoří pár s F-35, síťovým bojovým uzlem páté generace, a oba dva budou pracovat společně.“
Na Loyal Wingman v tomto roce navázaly rozšířující testovací programy Have Raider I a Have Radier II. V rámci obou programů začlenilo americké letectvo v reálných bojových testech robotické F-16 k pilotovaným F-16.
Program Have Raider I potvrdil schopnost robotických stíhaček létat ve formacích a plnit útočné úkoly. V rámci programu robotická F-16 naplánovala útok, odpoutala se od svého mateřského stroje, provedla nálet a vrátila se zpět do formace.
Na začátku dubna začalo dvoutýdenní navazující ostré testování v rámci programu Have Raider II. Pilot F-16 opět poslal na bombardovací misi svou robotickou F-16, která se však tentokrát musela vypořádat s „dynamickou“ obranou nepřítele a dalšími problémy. Robotické F-16 musely autonomně naplánovat a provést útočnou misi vzduch-země, reagovat na měnící se hrozby, překážky ve směru letu, poškození palubních systémů nebo ztrátu spojení s mateřským letounem.
„Tato demonstrace (Have Raider II - pozn. red.) je důležitým mezníkem ve zrání technologií AFRL potřebných k začlenění bezpilotních a pilotovaných letadel do útočných balíčků,“ říká kapitán Andrew Petry, letecký inženýr v AFRL. „Zjistili jsme nejen to, jak bezpilotní bojové letadlo může splnit své poslání, když vše probíhá podle plánu (Have Raider I - pozn. red.), ale také to, jak bude reagovat na nečekané překážky a přizpůsobovat se jim.“
Začlenění robotických stíhaček do operací letectva má řadu výhod. „Robostíhačky“ mohou nést dostatečnou výzbroj vzduch-vzduch i vzduch-země a doplňovat tak výzbroj F-35 Lightning II.
Robotické stíhačky mohou letět před pilotovanými stroji a případně na sebe nalákat palbu nepřátelské protivzdušné obrany (PVO). F-35 následně díky svým pokročilým senzorům odhalí vypálenou nepřátelskou raketu země-vzduch a vypočítá místo jejího odpalu. Na toto místo pak okamžitě zahájí úder přesnými zbraněmi vzduch-země.
Slibnou platformou pro robotické stíhačky jsou právě stroje F-16. Ty jsou postupně nahrazovány letadly F-35. Americké letectvo má ve výzbroji 1 245 F-16, z toho je 700 u národní gardy a 54 v rezervě. Vhodných letounů pro přestavbu na robotické má tedy americké letectvo dost.
Stíhačky F-16 mají samy o sobě pokročilou schopnost autonomie, takže jejich přestavba na bezpilotní stroje je poměrně snadná. Letectvo navíc při stavbě bojové robotické F-16 využívá zkušenosti s přestavbou těchto strojů na létající terče QF-16.
Technologii Loyal Wingman lze aplikovat i na další letadla. Doprovod stíhačkám F-35 mohou dělat například robotické bombardéry B-1 Lancer nebo dokonce B-52 Stratofortress.
Na videu je bezpilotní létající terč QF-16 (pro program Have Raider I a Have Raider II byly použity lehce upravené QF-16):
Zdroj: National Interest
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
