Čáry máry statistika
Ohledně významu LLA pro Sovětský svaz panuje řada pověr. Na jejich budování se notně podílely propagandistické týmy obou v dobách studené války znepřátelených stran. Přitom hlavně Sověti velmi obratně manipulovali s čísly, především s ohledem na celkovou produkci během druhé světové války. Jenže když parafrázujeme příměr FDR, tak: „... při požáru domu je jedna zahradní hadice okamžitě zapůjčená sousedovi větší pomoc než hasičský sbor, který dorazí po tom, co dům lehl popelem.“
Nejprve trochu čísel. V rámci LLA dodala Velká Británie do SSSR 7 000 bojových letadel (2 952 HawkerHurricane a 1 888 SupermarineSpitfire), 5 000 tanků (2 780 Valentine a 1 084 Matilda II), více než 5 000 protitankových kanónů, zhruba 4 000 sanitek, 323 polních dílen, téměř 1 500 radarů, 4 000 radiostanic, 600 sad námořních radarů a sonarů, 27 transportních lodí nebo 15 milionů párů vojenských bot, obráběcí stroje a technologické vybavení.
Supermarine Spitfire Mk.V s rudými hvězdami
Tank Valentine Mk.III zničený kdesi v SSSR
Z USA bylo do SSSR dodáno 400 000 osobních terénních a nákladních automobilů, asi 13 000 obrněných vozidel, z toho 7 000 tanků, (1 386 M3 Lee a 4 102 M4 Sherman), zhruba 11 400 letadel (4 719 Bell P-39 Airacobra, 3 414 A-20 Havoc), 35 000 motocyklů, 131 633 ks automatických zbraní, 12 997 ks pistolí, 350 000 t výbušnin, 102 nákladních lodí Liberty, 15 417 000 párů vojenských bot, 622 100 tun kolejnic, 2 000 lokomotiv, 11 000 železničních vagonů, 150 milionů tun nástrojů a strojního vybavení, 4 miliony tun oceli, 5 milionů tun potravin a 12 000 tun másla.
Celkem bylo v rámci LLA do SSSR dodáno 17,5 milionu tun materiálu, z toho 94% z USA a zbytek z velké Británie. Pro představu o rozsahu – pro zásobování svých jednotek přepravily USA do Evropy 22 milionů tun materiálu.
Americký tank M4 Sherman "Emka" v sovětských službách
A nyní, co se z toho dá vykouzlit. Například tvrzení, že jen bitevních letadel Il-2 vyrobil SSSR přes 36 000 kusů, Jaku-9 dalších více než 16 700 kusů, a nemluvě o dalších typech. Vedle čehož se může zdát 18 400 spojeneckých strojů málo. Problém je v tom, že první Il-2 dorazily na frontu v květnu 1941 a Jak-9 se začal vyrábět až v říjnu 1942. Navíc SSSR během 6 měsíců roku 1941 ztratil zhruba 60 % veškeré letecké techniky.
Spojenci začali dodávat leteckou techniku již od srpna 1941 v počtu stovek letadel. Výsledkem bylo, že na přelomu prosince 1941 až ledna 1942 se pohyboval počet zahraničních stíhacích letadel ve výzbroji sovětských frontových útvarů mezi 18 až 36 %.
Když se podíváme na seznamy výzbroje některých útvarů, je celá situace ještě markantnější. Například elitní 2. gardový smíšený letecký pluk disponoval 50 Hawker Hurricane Mk. II, ale pouze 4 sovětskými MiG-3. Podobně 78. stíhací letecký pluk, operující ze stejné základny, měl 33 Hawker Hurricane a 12 zastaralých I-16.
Tyto údaje jistě nelze obecně „napasovat“ na všechny útvary, nicméně jasně dokládají, že západní letecká technika nebyla zanedbatelná ani z hlediska počtu, tím méně z hlediska kvality. Ještě v následujícím roce 1942 nebyla situace o mnoho lepší. Ve stíhacích letounech vykrýval LLA 15 – 25 %, v bombardérech 20 – 35 %. V řadách leteckých sil sovětského námořnictva, speciálně u severní floty, bránících přístupy ke klíčovým přístavům byla situace se sovětskou výzbrojí naprosto tristní. Zde tvořily Hawker Hurricane a A-20 Havoc 50 – 75% výzbroje.
Letoun celé řady sovětských es - Bell P-39Q Airacobra
Kvalita dodané techniky je dalším oblíbeným mýtem, speciálně letouny P-39 Airacobra, které „neobstály“ v boji proti japonským Zerům. Na tomto typu vyrostla celá řada sovětský es, včetně čtveřice Pokryškin, Gulajev, Rečkalov a Glinka, všichni s více než 50 sestřely, převážně právě na P-39. Většina pilotů hodnotila „Kobru“ kladně, někteří dokonce jako nejlepší stíhačku, na které létali.
Protože SSSR požadoval pomoc „hned“, perský koridor ještě nebyl otevřený a arktické konvoje nebyly úplně bezpečné, byly některé letouny přepravované vzduchem, takže na místo určení nedorazily „naleštěné, jako by právě sjely z linky“. To byl případ prvních B-25 Mitchell dodaných v létě 1942 vzduchem přes Brazílii, Afriku a Střední východ. Po poslední části trati bylo logicky nutné vyčistit motory od písku. Na základě tohoto případu vytvořili „režimem kovaní“ Chruščovovi historici legendu o dodávce techniky vyřazené z Afriky. To, že válka v Africe pokračovala ještě téměř rok a B-25 Mitchell by se tam určitě hodily, byl jen drobný detail.
