O čem se moc nemluví
Dodávky bojové techniky jsou samozřejmě důležité, ale význam LLA byl ještě v něčem jiném – v logistice. Americké nákladní automobily Studebaker US-6 a další tvořily až 75 % stavů automobilní techniky bojových jednotek a zajistily dramatické zvýšení jejich mobility na taktické úrovni. Z hlediska průchodivosti a odolnosti se jim sovětské ani německé typy (až na výjimky) ani nepřibližovaly. O spokojenosti sovětských osádek svědčí to, že díky své robustnosti sloužil od roku 1943 jako standardní nosič gardových raketometů BM-13 Kaťuša a po válce byl „Studěr“ na rozkaz shora prostě okopírován jako ZIS-151.
Vlak s nákladními automobily US-6 Studebaker v SSSR
Další zajímavou kapitolou je zemědělská produkce a dodávky potravin. Ještě před válkou Sověti nakoupili licence na zemědělské traktory International Harvester, Deutz, Farmall, kombajny Holt, nákladní automobily Ford A a Autocar Model CA a vyráběli je ve velkých sériích. Ale kvůli násilné kolektivizaci a naprosto diletantskému vedení bylo zemědělství zoufale nevýkonné již před válkou. Navíc více než třetinu produkce zabavila vláda na úhrady zahraničních nákupů.
Německý útok znamenal naprostou katastrofu. Během půl roku SSSR přišel o 95 % kombajnů a z vozového parku zbyly zemědělcům jen 2 % vozidel. Zbytek byl buď zničen, nebo zrekvírován sovětskou armádou. Obsazením území přišel Sovětský svaz o 84 % půdy pro pěstování cukrové řepy, 38 % plochy pro pěstování obilí, 38 % pastvin a o 50 % hospodářských zvířat. Navíc byla část koní také zabavena armádou.
Pravdou je, že část ztrát se podařilo nahradit obděláváním půdy ve vzdálenějších svazových republikách, ale produkce ze ztracené Ukrajinské SSR a Běloruské SSR se nedala nahradit hned. V tomto byly dodávky v rámci LLA ještě důležitější než dodávky zbraní. V krizových letech 1941 a 42 pokrylo LLA 20 % spotřeby masa, 50 % spotřeby cukru a zeleniny, 70 % rostlinných olejů a 100 % spotřeby masných výrobků, čokolády, kompotů, sušených a koncentrovaných potravin či vitamínových produktů. Rozpohybování sovětského zemědělství pomohla dodávka více než 2 000 traktorů, protože domácí továrny vyráběly tanky nebo dělostřelecké tahače.
Lokomotivy řady E dodávané do SSSR firmou Baldwin z USA
Techniku nestačilo jen dodat. Bylo ji potřeba dostat na frontu, což se v operačním měřítku řešilo železnicí. Celkový objem přepravy železnicí dosahoval 85 %. Od napadení SSSR do ledna 1943 Němci ukořistili 1 338 lokomotiv, 2 315 osobních a 81 817 nákladních vagonů. Británie dodala 400 lokomotiv již v roce 1941 a USA dalších 400 v následujícím roce, což vyrovnalo zhruba 60 % sovětských ztrát. Bez těchto dodávek by byla mobilita sovětské armády v operačním měřítku a celkové zásobování ze vzdálenějších svazových republik silně narušené.
Zcela opomíjené jsou dodávky technologických celků a strojových parků. Pro zajištění mobility Spojené státy vyvezly do SSSR kompletní závod na výrobu pneumatik, včetně technologie, a výrobu taktických pneumatik se zesílenými boky (CombatConstruction), což Sověti kvůli zvýšené spotřebě kaučuku i kordu začali využívat prakticky až po válce. Přesné obráběcí a tvářecí stroje, dodané z Británie a USA, tvořily základ výrobních linek ve více než 1 500 závodech. Velkou řadu z nich Sověti používali „pro budování socialismu“ ještě dlouho po válce.
