Mezi tato pozapomenutá dramata patří i osudy parašutistů, kteří byli vysazeni v okupovaných českých zemích v roce 1942 a nebyli 18. června téhož roku mezi padlými v obklíčeném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.
Připomeňme si, že z třinácti výsadkových operací, které v letech 1941–1942 provedla ve spolupráci s britským letectvem RAF a zpravodajskou a sabotážní organizací Special Operations Executive (SOE) Zvláštní skupina D II. odboru exilového československého ministerstva obrany, mělo sedm zpravodajský a spojovací charakter (Benjamin, Percentage, Silver A, Silver B, Zinc, Steel a Antimony). Dvě operace (Anthropoid a Tin) cílily na likvidaci Reinharda Heydricha a rovněž i největšího českého kolaboranta, protektorátního ministra školství a národní osvěty Emanuela Moravce.
Emanuel Moravec, ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády
Čtyři výsadkové operace (Out Distance, Bioscop, Bivouac a Intransitive) měly ryze sabotážní charakter a v případě úspěchu by německým okupantům v českých zemích poměrně značně zkomplikovaly život. S každou z těchto skupin byl vysazen objemný více než stokilový kontejner s výbušninami a dalším sabotážním materiálem.
Vzhledem k tomu, že na parašutisty nečekaly, jako například v Polsku či Francii, příjmové skupiny, které by jim pomohly odnést a ukrýt vysazený materiál, museli jej parašutisté provizorně zakopat nedaleko místa seskoku. Jejich operační materiál tak během několika dní, také vinou indiskrece a udání některých Čechů, získali Němci, kteří ihned vynaložili značné úsilí na to, aby vysazené muže dopadli.
Letoun, který se nesmazatelně zapsal do historie českého odboje - Halifax Mk.II/srs. 1a L9613 (NF-V) od 138. peruti pro zvláštní úkoly. V noci z 28. na 29. prosince 1941 z něj F/O Ronald C. Hockey, DFC vysadil nad protektorátem paraskupiny Anthropoid, Silver A a Silver B. Snímek byl pořízen následujícího roku, kdy stroj úkoly zavály až do Egypta.
Občas se zapomíná i na to, že sedm výsadkových operací v dubnu a říjnu 1942 provedli českoslovenští letci, kteří tehdy sloužili u dnes již legendární 138. perutě zvláštního určení RAF. Během měsíčních nocí, vhodných k orientaci v terénu, vysazovali parašutisty v okupované Evropě od Francie a Norska až po Polsko a okupované české země předválečného Československa. Při vysazování paraskupiny Antimony 24. října 1942 dokonce provedli útok bombami a palbou z palubních kulometů na pardubické letiště, aby odvedli pokud možno pozornost od skutečného smyslu svého letu.
Nejdéle z československých letců u 138. perutě působil vynikající pilot, rodák z Vyškova, F/O Leo Anderle, DFC. On a jeho krajané létali s parašutisty a dodávkami pro odboj v roce 1942 již na čtyřmotorových letounech Handley Page Halifax do řady evropských zemí, ale lety do okupované vlasti pro ně byly velkou citovou záležitostí. Tušili, že vysazené muže čeká nejistá budoucnost, ale málokdo z nich si chtěl připustit, že výsledky jejich snažení budou tak tristní.
Osudy československých parašutistů, které doma vysadil Leo Anderle a jeho osádka, byly nejen dramatické, ale bohužel také zcela tragické. Konce války se totiž nedočkal ani jeden z nich:
|
Z patnácti československých parašutistů, vysazených v roce 1942 československými letci ze 138. perutě, devět mužů padlo v boji s nacisty nebo ukončilo dobrovolně svůj život, aby nepadli živí do rukou nepřítele. Dalších pět parašutistů nacisté po dopadení popravili. Pouze jediný z patnácti zradil a stal se ochotným spolupracovníkem nacistů. Ani on se však nedožil konce války.
Leo Anderle
Bohužel stejně tragicky skončil i Leo Anderle a jeho osádka. Důvodem byly spojenecké operace v severní Africe v závěru roku 1942, které začaly invazní operací Torch 8. listopadu 1942, kdy se britské a americké jednotky vylodily v Maroku a Alžírsku pod správou vichystické Francie. Tehdy musela 138. peruť dočasně sedmi letouny Halifax posílit 511. dopravní peruť při přesunech osob a zásob do severní Afriky a na Střední východ.
Osádka Leo Anderleho již 16. listopadu 1942 uskutečnila let na trase Gibraltar – Maison Blanche v Alžírsku. Poté se ještě vrátila do Anglie, ale v prosinci se ocitla až v Egyptě. Odtud její Halifax W1002 NF-Y, se kterým v říjnu v Čechách vysadila skupinu Antimony a útočila na pardubické letiště, v noci 10. prosince 1942 odstartoval z polního letiště LG224 u Káhiry k letu do Anglie s mezipřistáním na Maltě. Sem však nikdy nedoletěl.
Sedm československých letců – Leo Anderle, Václav Pánek, Viktor Krcha, František Vaníček, Bohumil Hájek, Miroslav Rozprým a Josef Tesař – spolu s deseti pasažéry z řad příslušníků RAF se již nikdy neobjevilo a namísto jejich hrobů jsou jména nezvěstných čs. letců vzpomenuta jen na válečném památníku u egyptského El-Alameinu.
Tato ztráta nebyla nikdy objasněna, protože původní domněnku, že Halifax NF-Y sestřelili němečtí noční stíhači ze základen na Krétě, nepotvrzuje žádné německé hlášení s nároky na sestřelená spojenecká letadla. Tím zároveň ke škodě odboje v okupované vlasti skončilo působení čs. letců u 138. perutě zvláštního určení RAF.
Když velitel základny RAF v Tempsfordu, mateřského letiště 138. perutě, potvrzoval 16. prosince 1942 Inspektorátu čs. letectva zmizení Anderlovy osádky, napsal: „Tito čeští letci byli zdrojem inspirace pro zbytek perutě pro své vynikající letecké schopnosti, odvahu a připravenost podniknout nejdelší a nejobtížnější operaci bez ohledu na špatné povětrnostní podmínky. Jejich ztráta je velmi silně pociťována…“
Bohužel to byla zvláště citelná ztráta především pro československý odboj.
Článek je převzatý z webu Vojenského historického ústavu a byl redakčně upraven.
