Královská loď
Třída K, přezdívaná The King Ships, byly neztužené vzducholodě (blimpy) vyráběné firmou Good Year v Akronu ve státě Ohio. S počtem 133 vyrobených kusů byla třída K páteřním typem vzducholodi amerického námořnictva. K-74 patřila k poslední objednané sérii. Měla při délce 76,7 m a průměru tělesa 17,6 m objem 12 043 m3 a nosnost 3 525 kg.
Potah vzducholodi byl trojvrstvý, impregnovaný gumou nebo neoprenem. Díky nízkému tlaku v tělese neznamenalo protržení pláště žádnou katastrofu. K-52 se dokázala při jednom nočním letu vrátit na 80 km vzdálenou základnu s roztrženým krytem levého motoru a dvěma trhlinami v potahu v délce 25 a 18 cm.
K pohonu sloužily dva hvězdicové, vzduchem chlazené, zážehové devítiválce Pratt & Whitney R-1340-AN-2 Wasp, se zdvihovým objemem 22 l, poskytující výkon po 410 kW. To s trojlistými stavitelnými vrtulemi stačilo k dosažení cestovní rychlosti 93 km/h a maximální rychlosti 125 km/h. V optimálním režimu měla třída K dolet 3 535 km a vytrvalost 38 h a 12 minut.
Posádku vzducholodi tvořilo 10 mužů. Pobyt v gondole nebyl žádný med. Gondola nebyla kvůli úspoře hmotnosti izolovaná proti hluku. Posádky si stěžovaly, že jim hučí v uších ještě pár hodin po letu. Gondola neměla ani tepelnou izolaci. Běžně zamrzaly potraviny, včetně vajíček. Uvnitř bylo cítit gumu z impregnace. Na druhou stranu byla na palubě kuchyňka, toaleta, umyvadlo, proutěná křesla pro muže, kteří neměli službu, a dvě plátěná lehátka.
Typický „blimp“ třídy K z období druhé světové války
Na palubě byl jen jediný padák určený pro vazače, který mohl seskočit a na zemi zorganizovat skupinu, která zajistila přistání vzducholodi. Ostatní členové posádky padáky neměli. Vzducholoď se pohybovala většinou v tak malé výšce, že jejich použití nebylo možné.
Výzbroj vzducholodi tvořil kulomet Browning M2HB (ráže 12,7 mm) s palebným průměrem 500 nábojů umístěný v „horním patře“ přední části gondoly. Pumovnice pojala 2 bomby nebo hlubinné nálože AN-Mk.41 případně Mk.47 s hmotností 136 kg. Další dvojici bylo možné zavěsit na vnější závěsníky. Pod sedačkou pilota byla pistole ráže .45 a signální pistole.
Pro vyhledávání ponorek nesla vzducholoď radar AN/APS-2. Zařízení pracující v 10 cm pásmu (nosná frekvence 3,3 GHz) mělo dostatečnou rozlišovací schopnost, aby dokázalo zaměřit objekty s charakteristickým rozměrem v řádu metrů. Radar dokázal na 140 km zaměřit pobřežní linii, na 60 km cíl o velikosti křižníku a na 30 km věž vynořené ponorky se 7% přesností ve vzdálenosti a 3% v kurzu. Novější verze pracovala s vlnou dlouhou 3 cm, což zajišťovalo větší přesnost a vyšší rozlišovací schopnost.
Druhý díl uvedeme zítra, 7. července, pozn. red.
