Stanice Skylab se vydala do vesmíru 14. května 1973. Částečně vyplnila mezeru, která vznikla mezi koncem amerického programu dobývání Měsíce v roce 1972 a startem prvního raketoplánu na jaře 1981. Válcovitá stanice, která díky slunečním panelům připojené solární observatoře vypadala tak trochu jako větrný mlýn, byla 26 metrů vysoká a v průměru měla téměř sedm metrů. Její třetí stupeň místo nádrží a motorů obsahoval samotnou vesmírnou stanici.
Během letu však došlo ke dvěma závažným a vzájemně souvisejícím anomáliím, a to v po 63 sekundách a 593 sekundách letu.
K první anomálii došlo dvě sekundy po překročení zvukové bariéry, kdy aerodynamické síly odtrhly štít proti mikrometeoroidům, který sloužil částečně i jako sluneční clona. Tím se uvolnily oba velké solární panely, přičemž úlomky zablokovaly jeden z nich a zabránily jeho případnému rozvinutí. Při pádu štítu ze Skylabu jeho částečky poškodily pyrotechnická zařízení určená k oddělení mezistupňového prstence mezi prvním a druhým stupněm. Kvůli tomu tato konstrukce zůstala na místě a dělala problémy motorům druhého stupně, které se nepřiměřeně přehřívaly.
Když se následně Skylab v 593. sekundě oddělil od druhého stupně, motory určené k odsunutí raketového stupně od laboratoře narazily na jeden z částečně otevřených solárních panelů a odtrhly jej.
Zničení hlavních zdrojů energie a tepelné ochrany vyvolávalo obtíže, jako je nárůst vnitřní teploty přes 50 ° Celsia a nedostatek energie, které v součtu činily Skylab v podstatě neobyvatelným.
Odsunoval se tak start plánovaný původně na následující den po dosažení oběžné dráhy Skylabu a probíhala snaha o vyřešení problému. Posádka tak odletěla zpět do Houstonu, aby zahájila výcvik, který měl Skylab zachránit a inženýři začali pracovat na řešení, jak snížit vnitřní teplotu stanice a rozmístit solární panely, aby program Skylab mohl pokračovat.
Psal se pátek 25. května 1973 kdy se v patnáct hodin středoevropského letního času vydala na svou cestu do vesmíru první posádka vesmírné stanice Skylab v lodi Apollo na misi Skylab 2. Vedl ji Charles Conrad, který měl za sebou už tři starty, dva další členové posádky lékař dr. Joseph Peter Kerwin a námořní poručík Paul Joseph Weitz byli nováčci.
Když ke stanici dorazili, mohli potvrdit, že jeden velký panel slunečních baterií úplně chyběl, druhý byl pootevřený na půl metru a ze štítu ses stal kus zmačkaného plechu, který byl přitisknutý k boku.
Jak jsme psali již dříve, druhý den přešla trojice opatrně dovnitř. Zařízení orbitální stanice se zdálo v pořádku. Bylo tam teplo – přes 40 stupňů. Postupně oživili palubní aparatury. Potom vyšli ven, vysunuli a namontovali sluneční clonu, kterou před tím zkonstruovali inženýři, a která stanici zastínila před žárem Slunce a rozvinuli zaseknutý sluneční panel. Skylab zachránili.
Členové mise se vrátili na Zemi 22. června 1973, když přistáli do vln Tichého oceánu. Podrobnější informace misi a o historii vesmírných stanic se můžete dočíst v tomto textu.
Vesmírná stanice Skylab byla po startu téměř na odpis |
Po první posádce, která strávila na palubě Skylabu čtyři týdny, následovala v červenci 1973 druhá (na stanci byla 60 dnů) a v polovině listopadu 1973 odstartoval třetí tým, před kterým bylo čtvrt roku pobytu ve vesmíru. Třetí posádka byla zároveň poslední, po jejím odletu 8. února 1974 Skylab navždy osiřel. V červenci 1979 stanici technici navedli do atmosféry. Skylab tak strávil ve vesmíru celkem 2 249 dní, jen 171 na něm pobývali lidé.
První orbitální stanici v historii lidstva Saljut 1 vyslal Sovětský svaz do vesmíru v dubnu 1971. Stanice, která zanikla 11. října téhož roku, byla na oběžné dráze 175 dní, z toho 24 dní s lidskou posádkou. Další sovětská vesmírná stanice Mir byla vypuštěna v roce 1986 a zanikla v roce 2001.
