Kvadrantidy letos svého maxima dosáhnou 4. ledna ve 04:40. Podle Fyzikálního ústavu v Opavě budou nevhodnější podmínky pro pozorování až po páté hodině ranní, kdy zapadá Měsíc, a to zhruba do 06:00, kdy svítá. Podle ústavu se v lednu vyskytuje Měsíc vysoko nad obzorem, navíc danou noc bude ve fázi přibližně dva dny před úplňkem. Jeho svit tak bude viditelnost Kvadrantid rušit.
Podle ústavu určuje sílu Kvadrantid především hodnota zenitové frekvence, která udává zhruba 120 meteorů za hodinu. Zenitová hodinová frekvence vyjadřuje, kolik byste během jedné hodiny viděli za ideálních podmínek meteorů, kdyby vylétaly přímo ze zenitu.
Jméno podle neexistujícího souhvězdíTéměř každý meteorický roj nese název podle souhvězdí, ve kterém se nachází tzv. radiant, tedy místo, odkud meteory na obloze vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Kvadrantidy mají radiant v dnes již neexistujícím souhvězdí Kvadrantu, které bylo zrušeno v roce 1922. Nacházelo se na pomezí Pastýře a Draka, jen kousek východně za ojí Velkého vozu.  Historická hvězdná mapa z 19. století ukazuje dnes již neexistující souhvězdí Kvadrantu. Zdroj: České astronomické společnosti a Astronomický ústav AV ČR |
Avšak maximální aktivita roje trvá přibližně jen šest hodin. Důvodem, proč je maximum tak krátké, je tenký proud prachových částic a skutečnost, že Země protíná tento proud pod kolmým úhlem. Na rozdíl od většiny meteorických rojů, které pocházejí z komet, bylo zjištěno, že Kvadrantidy pocházejí patrně z asteroidu.
V roce 2003 jejich zdroj identifikoval astronom Peter Jenniskens jako asteroid 2003 EH1. Pokud je to tak, pak by Kvadrantidy, stejně jako meteory Geminidů, pocházely ze skalnatého tělesa a ne z ledové komety.
Oběh jejich mateřské planetky 2003 EH1 kolem Slunce trvá podle Mezinárodní meteorologické organizace 5,52 roku. Je také možné, že tento asteroid je „mrtvá kometa“ nebo nový druh objektu, o kterém astronomové někdy diskutují jako o „skalní kometě“.
„Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje od Země vzdaluje, takže přibližně za tisíc let už Kvadrantidy lidé pozorovat nebudou,“ uvedl již dříve astronom Petr Horálek.
Kromě svitu Měsíce navíc pozorování kazí také obecně velká pravděpodobnost oblačnosti. Meteory totiž zpravidla září ve vyšších vrstvách atmosféry, jak brzdí svůj let, a to je oblast, která je z našeho pohledu nad mraky. Kvadrantidy do naší atmosféry vstupují při rychlosti 41 kilometrů za sekundu. Tato malá tělíska nebo prachové částečky při letu vysokou rychlostí atmosférou narážejí na odpor vzduchu, kvůli němuž se rozžhaví a pak většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor – světelná čára na obloze.
Skvělé podmínky pro sledování Kvadrantid se očekávají v roce 2025.
Přesto mohou i letos lidé spatřit 60 až 80 meteorů za hodinu, nejlépe v ranních hodinách, při nízké oblačnosti a daleko od měst.
