Je těžké být obřím písečným červem
Na rozdíl od lidí by ikoničtí obyvatelé Arrakisu, gigantičtí píseční červi, klima planety nepřežili. „Je těžké si představit takový živočišný druh s potřebnou tolerancí k takovému klimatu – hlavně z pohledu teplotních rozdílů,“ říká Farnsworth.
Záběr ze snímku Duna: Část druhá
Paleontolog Patrick Lewis upozorňuje také na další problémy. Především jde o velikost červů. Při délce až 400 metrů, kterou jim Herbert předepsal, by byli píseční červi téměř desetkrát delší než největší známí dinosauři. Přitom nikdy v dějinách života na Zemi červi – a obecně bezobratlí živočichové – nedorůstali do významnějších rozměrů.
Limitujícím faktorem je u bezobratlých červů zajištění dodávky kyslíku, upozorňuje Lewis. Červi totiž absorbují kyslík skrz kůži. A objem – a tedy hmotnost a tím i množství potřebného kyslíku pro zajištění tělesných funkcí – roste s třetí mocninou rozměru, zatímco plocha pomaleji, pouze s druhou mocninou. Výsledkem je, že od určité velikosti je plocha kůže zkrátka příliš malá a nad takovou velikost červ vyrůst prostě nemůže.
Obří písečný červ na planetě Arrakis/Duna
Nejznámějšími červy (vlastně „červy“ protože tento kmen již před padesáti lety kvůli své nejednoznačnosti zmizel z taxonomie) jsou určitě žížaly. Ty typicky měří okolo deseti centimetrů, přičemž ty největší známé druhy měří okolo metru; naprosto výjimečný exemplář nalezený před téměř sto lety v Africe dosáhl délky 6,7 metru a váhy přes 1,5 kilogramu.
To vypadá na fyziologický limit této architektury organismu – ale na spolknutí těžební věže na planetě Arrakis je to zoufale málo. Lewis proto odhaduje, že Herbertovi obří píseční červi by museli být obratlovci. Organismy s kostmi a svaly – a především s plícemi – by mohli být větší a silnější než bezobratlí červi, říká.
Ale stejně by byli omezeni – gravitací. Například velryby, ale platí to i třeba pro anakondy, mohou být tak velké, protože žijí ve vodě, kde jim vztlak umožní pohyb, a také jim pomáhá držet vůbec pohromadě. „Ale pokud chcete být na souši, musíte být schopni bojovat s gravitací,“ říká Lewis. „Abyste dosáhli délky více než 150 metrů, v podstatě byste museli být velká kost, abyste se nerozdrtili vlastní vahou.“
Dalším problémem pro extrémně velké organismy typu třistametrový červ je odvádění tepla. Monstrózně silné svaly, které by tak velké tělo potřebovalo – pomiňme, že by potřebovaly k připojení, podle Lewise, „neuvěřitelně tlusté kosti“ – by vytvářely velké množství tepla. Tím by obří – řekněme had, když ne červ – stál před podobným problémem, na jakém ztroskotal pokus představit si obřího bezobratlého: příliš malý povrch těla vůči jeho objemu.
Shrnuto, obří červi na Arrakisu narážejí na dvě fatální překážky: teplotní rozdíly a neúprosné geometrické principy. A když se tyto faktory sejdou v ničivé synergii – k nemožnosti se uchladit se přidá extrémně vysoká teplota na planetě – vyjde z toho závěr, že obří červi na Arrakisu opravdu nepředstavují reálný problém.
Jinými slovy, fanoušci Duny, kteří uvažují o životu na Arrakisu, mají štěstí. Planeta by byla vhodným, i když drsným místem pro život. A obří písečný červ tam fakt nikoho nesežere.
