Z celé mise Apolla 11 bylo přistání na měsíčním povrchu pravděpodobně nejriskantnější. Omezená zásoba paliva byla jen jedním z limitujících faktorů. Možnost, že astronauti budou muset z jakéhokoli důvodu na Měsíci zůstat a zemřít, až by jim došel kyslík, byla bohužel pořád reálná.
Štáb Bílého domu proto připravil pro prezidenta Nixona smuteční projev. Kdyby se astronautům cokoli stalo a nevrátili se domů, měl Richard Nixon přednést z oválné pracovny tato slova:
„Osud tomu chtěl, že muži, kteří vstoupili na Měsíc a v míru jej zkoumali, zůstanou na něm odpočívat v pokoji. Tito dva hrdinní muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí, že není žádná naděje na jejich záchranu. Ale také vědí, že jejich objev je nadějí pro lidstvo.“ Celý projev najdete v boxíku, kromě našeho českého překladu můžete přeponout i na anglický originál.
- Český překlad
- Anglický originál
Nixonův připravený projev: Apollo 11 uvízlo na Měsíci
Osud tomu chtěl, že muži, kteří vylétli k Měsíci, aby jej v míru prozkoumali, na jeho povrchu v míru spočinou. Tito stateční muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí, že neexistuje naděje na jejich návrat na Zemi. Ale vědí také, že v jejich oběti existuje naděje. Tito dva muži pokládají svůj život za vznešený cíl, za hledání pravdy a porozumění.
Truchlit po nich budou jejich rodiny a přátelé, truchlit bude celý národ a truchlit bude i Matička Země, která se odvážila vyslat dva své syny vstříc neznámému.
Svým zkoumáním dokázali spojit celý svět, svou obětí ještě těsněji utahují bratrský vztah všech lidí. V dávných dobách se lidé dívali ke hvězdám a viděli své hrdiny v souhvězdích. V moderních časech budeme dělat to samé, ale naši hrdinové jsou z masa a kostí.
Další lidé na Měsíc doletí a bezpochyby se i vrátí domů. Naše bádání nekončí. Ale tito muži byli první a zůstanou v našich srdcích na předních místech. Neboť každý, kdo se podívá v noci na měsíc, bude vědět, že tam někde, na povrchu jiného světa, je kousek, který navždy patří lidem.
Nixon's prepared speech: Apollo 11 Moon contingency
Fate has ordained that the men who went to the moon to explore in peace will stay on the moon to rest in peace. These brave men, Neil Armstrong and Edwin Aldrin, know that there is no hope for their recovery. But they also know that there is hope for mankind in their sacrifice.
These two men are laying down their lives in mankind's most noble goal: the search for truth and understanding.They will be mourned by their families and friends; they will be mourned by their nation; they will be mourned by the people of the world; they will be mourned by a Mother Earth that dared send two of her sons into the unknown.
In their exploration, they stirred the people of the world to feel as one; in their sacrifice, they bind more tightly the brotherhood of man. In ancient days, men looked at stars and saw their heroes in the constellations. In modern times, we do much the same, but our heroes are epic men of flesh and blood.
Others will follow, and surely find their way home. Man's search will not be denied. But these men were the first, and they will remain the foremost in our hearts. For every human being who looks up at the moon in the nights to come will know that there is some corner of another world that is forever mankind.
Co se mohlo stát?
Pokud by se návratový modul nemohl vrátit na orbitu Měsíce a spojit se s čekajícím Michaelem Collinsem, NASA by samozřejmě zkusila všechno možné i nemožné pro to, aby pomohla poruchu na dálku opravit. Mnoho jiných možností by však nezbývalo. Nikdo by astronautům nemohl nijak fyzicky pomoci a Collins by se na Zemi vrátil bez nich. Nejčernější scénář však počítal i s tím, že by prezident musel kondolovat dokonce třem vdovám, v případě, že by se mise pokazila v jiné fázi, než právě při přistání.
V případě havárie přistávacího modulu by tedy prezident Nixon osobně informoval o situaci manželky obou astronautů, Janet Armstrongovou a Marion Aldrinovou. Pak by v přímém přenosu, jen krátce po triumfálním přenosu, který přikoval k obrazovkám diváky Země, přečetl již zmíněný projev.
Co by se stalo s těly astronautů?
Rádiový kontakt s lunárním modulem by nejspíše pokračoval, dokud by to bylo možné. Pak, po přerušení komunikace (možná ještě za života astronautů), by kněz pronesl pohřební řeč, svěřil by astronauty hlubinám a zakončil by modlitbou Páně. Pohřeb by sledoval celý svět. Těla by však minimálně prozatím zůstala na Měsíci.
Přistávací modul Eagle se 20. července v 17:44 odpojil od velitelského modulu Columbia a zamířil k Měsíci.
Co by se tam s nimi dělo? Teoreticky jsou dvě možnosti. Kdyby astronauti zemřeli ve skafandrech a v teple, jejich těla by postupně rozložily bakteriální procesy. Postaraly by se o to bakterie, které máme v těle, především v trávicím traktu. Proces by byl dokonce údajně ještě rychlejší než na Zemi, tvrdí to alespoň ve své knize „Astronautův průvodce životem“ kanadský astronaut Chris Hadfield. Podle něj se možný vývoj událostí po úmrtí v kosmu probírá při přípravě posádek pro stanici ISS.
Protože kyslík ve skafandru by se rychle vypotřeboval, těla astronautů by de facto postupně „zkvasila“. Protože při fermentaci by vznikalo množství plynů, dá se očekávat, že jejich tlak by nakonec způsobil prasknutí skafandru.
Země vycházející zpoza obzoru Měsíce, focená z velitelského modulu
Ovšem tento scénář předpokládá, že by těla zůstala v teple, což je velmi nepravděpodobné. I kdyby byla skryta v měsíčním modulu, těla by byla nakonec vystavena mrazivým teplotám, které by bakteriální aktivitě zamezily. Nejspíše by se tedy těla astronautů spíše pomalu působením záření a dalších vlivů rozložila na jemný prach. Takový proces by ovšem trval dlouho, a do té doby by na Měsíci zůstala v podstatě mumifikována. Je tedy reálné, že by je mohla některá další výprava případně pohřbít do měsíční půdy, nebo jejich ostatky nějakým způsobem dostat zpět na Zemi.
Opatrné přistání
Programátorka dostala první muže na Měsíc. Věděla, že nejsou dokonalíLidé jsou omylní a počítače s tím musí počítat. Tato jednoduchá myšlenka zachránila život astronautům v dramatických minutách před prvním přistáním na Měsíci. Programátorka, jejíž kód jim zachránil život, zasvětila svůj život propagaci „počítačové vědy“ a „očekávání neočekávatelného“.  |
Jak dnes už víme, celá mise však skončila naštěstí zcela jinak. Při triumfálním návratu astronautů však musela NASA také řešit relativně nečekané problémy. Hrozilo například, že se záchranáři kontaminují měsíčním prachem, o němž tehdy nikdo stoprocentně nevěděl, zda lidský organismus nemůže ohrozit.
Kabina se houpala ve vlnách dnem vzhůru. Astronauti zmáčkli tlačítko – pokyn k naplnění tří nafukovacích gumových plováků. Ty pak loď převrátily do správné polohy špicí vzhůru.
Pět minut po přistání nad ní začaly kroužit vrtulníky. Z helikoptér seskočili první žabí muži. Všichni měli na sobě navíc speciální biologické ochranné oděvy. K Apollu připevnili bezpečnostní plováky.
Astronauti mezitím otevřeli dvířka kabiny. Seskočila druhá četa „žabáků“, která vhodila biologické kombinézy dovnitř kosmické lodi. Posádka si je tam musela obléknout. Teprve nyní směli astronauti přestoupit do gumových člunů. A v té chvíli začalo velké kropení všech lidí, člunů a kabiny zvláštní dezinfekční látkou. Aby se vyloučilo zavlečení případných lunárních mikrobů na Zemi.
Hodinu po přistání vtáhli Aldrina do vrtulníku. Do speciální kabiny s biologickou ochranou. Druhý šel na řadu Collins, poslední podle tradice pak loď opustil kapitán Armstrong.
Astronauti v pořádku přistáli do Tichého oceánu nedaleko Havaje.
Čtyři minuty nato dosedla helikoptéra číslo 66 na palubu Hornetu. Z kapitánského můstku na ně mával prezident Nixon, astronaut Borman a šéfové NASA. Vrtulník však sjel do podpalubí a zastavil několik metrů před připravenou mobilní karanténní stanicí. Astronauti rychle přestoupili, lidé se usmívali a mávali, námořnická kutálka hrála parádní vojenský pochod.
V karanténě
Šťastně se vrátili, vypadali skvěle, vtipkovali... Ale jsou opravdu tak zdrávi? Neuhnízdily se v jejich krvi nějaké neznámé bacily, které teprve nahlodávají jejich organismus a které mohou ohrozit i ostatní lidi? Nezmění se úsměvy statečné trojice v předsmrtnou křeč? Nezmění se ještě brilantní výprava v tragédii?
„Stav posádky je dobrý,“ sdělil lékař dr. Carpentier z karanténní maringotky. „Jenom Armstrong má slabý zánět středního ucha infekčního původu.“
V pátek 25. července startovala z Hornetu dvě letadla. Jedno vezlo do Houstonu maringotku s astronauty, druhé 23,6 kg vzorků z Měsíce a filmy. V neděli přistála v Houstonu. Všichni a všechno se přemístilo do karanténní stanice LRL.
V neděli začali vědci s rozborem přivezených hornin. Nejdůležitější otázka zněla: Neobsahují stopy po zárodcích života? To by totiž mohlo zkomplikovat jak další výzkum hornin, tak karanténu astronautů a jejich doprovodu.
Do kontaktu s měsíčním prachem se pak nechtěně dostali i někteří pracovníci střediska, a tak v jednu chvíli bylo v izolaci celkem 19 lidí. Všichni se cítili výtečně.
Neznámé fotky z Apolla 11Přistání člověka na Měsíci bylo nejsledovanější událostí v historii lidstva. Přesto se najdou fotografie, které jste zřejmě dosud neviděli. Prošli jsme staré i nově zveřejněné archivy snímků a přinášíme výběr těch nejzajímavějších z mise Apollo 11.   |
Těsně po přistání se zdálo, že obavy možná z mimozemských mikroorganismů nebyly zbytečné. Při rozboru měsíčních vzorků v nich byly objeveny nepatrné stopy organického původu – oznámily tiskové agentury z Houstonu. Tedy stopy po životě?! Ale převládal skepticismus, který se ukázal jako opodstatněný. Bylo jasné, že organické látky se do vzorků mohly dostat jinak, například ze znečištěných rukavic astronautů anebo od motoru modulu. A protože podobné výsledky se neopakovaly, dnes o takové možnosti již nikdo vážně neuvažuje.
Výsledky všech lékařských kontrol také postupně ukázaly, že astronauti jsou naprosto zdrávi. V jejich krvi nenašli lékaři ani biologové žádné známky infekce způsobené neznámými mikroby lunárního původu. Trojice, stejně jako členové jejich doprovodu a další izolovaní lidé, se cítili výborně.
V neděli 10. srpna večer vyšli astronauti z karantény. Teprve v tu chvíli bylo jasné, že výprava Apolla 11 skočila šťastně. Teprve nyní mohli členy její posádky lidé pozdravit, stisknout jim ruce a poplácat je po ramenou.
Aktualizace: Do článku jsme doplnili anglický originál Nixonovy připravené řeči a další odkazy.
