Před hlavní tribunou je několik televizních obrazovek, na malých ukazatelích před námi utíkají minuty a sekundy zbývající do okamžiku T a z tlampačů se ozývá hlasatel Jack King:
„Zde velitelství startu Apollo-Saturn, T minus 1 hodina 30 minut 55 sekundy a odpočítávání pokračuje. Všechny přípravy probíhají v pořádku přesně podle harmonogramu, přípravy, jejichž cílem je přistání dvou kosmonautů na Měsíci. Právě v této chvíli hlavní kontrolor lodi Skip Chauvin kontroluje s pomocí kosmonauta Mikea Collinse, který je v kabině, některé aparatury.
Končíme zkoušku důležitého detekčního systému havarijních situací, na jehož vývoji se podílel rovněž Neil Armstrong. Zatímco posádka uzavřená ve výšce 96 metrů se zařizuje v kabině, byl na dveře namontován ochranný štít a vnitřek kabiny se plní atmosférou.“
Kosmonauti totiž dýchají čistý kyslík, zatímco náš pozemský vzduch se skládá z kyslíku a dusíku.
„Na sále pokračuje startovní tým dále v přípravách. Právě sledujeme plnění rakety Saturn 5 pohonnými látkami. Ve třetím stupni už je stoprocentní zásoba tekutého kyslíku.“
Asi 1 300 tun kerosinu a tekutého kyslíku po pětihodinovém čerpání je tedy v nádržích rakety. To už představuje – v případě výbuchu – sílu malé atomové hlavice rovnající se asi 50 tunám trinitrotoluenu.
„Unikání záklopky je odstraněno…“
Asi 40 metrů pod kabinou Apolla bylo porušeno těsnění u záklopky potrubí, které plní cisterny palivem. Drobnost, která nestála ani za to, aby se kvůli ní přerušily přípravy ke startu.
„Všechny přípravy nadále pokračují. Počasí je uspokojující, ve výši asi pěti tisíc metrů řídké mraky. Předpokládá se, že v okamžiku startu bude teplota okolo 30 stupňů. Je T minus jedna hodina 29 minut 30 sekund a odpočítávání pokračuje…“
Už hodinu po půlnoci nastoupila do kabiny Apolla 11 záložní posádka, aby naposledy komplexně vyzkoušela všechny systémy. Operační posádka, která spala v Manned Spacecraft Operations Building asi 15 kilometrů od rakety, vstávala dnes velmi časně.
Vzbudili ji krátce po půl páté, čtvrt hodiny nato následovala závěrečná lékařská prohlídka. Ve čtvrt na šest usedla trojice k poslednímu pozemskému jídlu před letem – ke snídani, která se skládala ze steaku, vajíček, topinek, kávy a džusu. Společníky jim přitom dělali Donald (Deke) Slayton (astronaut, který startoval v rámci programu Sojuz-Apollo v roce 1975) a jeden z náhradníků William Anders.
Potom se trojice oblékla do běloskvoucích skafandrů a za neustálého provolávání slávy prošla špalírem prominentů a několika stovek fotoreportérů do připraveného autobusu. Po půlhodinové jízdě zamávali kosmonauti naposledy přihlížejícím technikům u paty pomocné věže rakety a nastoupili do výtahu.
V 6:52 vstoupil první z astronautů na palubu Apolla 11. Armstrong si lehl do levého křesla. Uprostřed se uvelebil Aldrin a napravo Collins. „Když přišel den startu,“ vzpomínal později Mike Collins, „byl jsem přesvědčen, že jsem udělal všechno, co bylo v mých silách, abych byl řádně připraven. Zřejmě jsem nebyl sám.“
Kabina Apolla 11 v číslechZvenku vypadá velitelská sekce jako komolý, nahoře seříznutý kužel. U základny má průměr čtyři metry, je vysoká 3,6 metru a má hmotnost 5 459 kilogramů, plus 111 kilogramů pohonné hmoty. Servisní či přístrojová sekce leží pod ní – průměr má stejný, je však sedm metrů dlouhá, váží 3 851 kilogramů a kromě toho je v ní uloženo 19 444 kilogramů paliva. Mezi touto částí a třetím stupněm je lunární modul, LM, „brouk“, „štěnice“ či jak se mu ještě říká. Ten má průměr 4,3 metru a včetně čtyř dlouhých přistávacích noh, které jsou nyní složeny, je vysoký 6,2 metru, váží 4 025 kilogramů plus 11 070 kilogramů pohonných hmot; navíc schránka „brouka“ váží 1868 kilogramů. |
Konstruktéři lodi museli šetřit každým kubickým centimetrem. Proto má kabina tvar obdélníku o ploše asi čtyř čtverečních metrů, její výška je asi dva a půl metru. Přesto je dost pohodlná. Na každého muže připadne asi dva a čtvrt kubického metru prostoru. Tedy o něco víc než na cestujícího sedícího na předním sedadle auta. Pětašedesát centimetrů od očí každého z kosmonautů, na dosah ruky, je přístrojová deska.
„Zde velitelství startu Apollo-Saturn, T minus 1 hodina 20 minut 55 sekund. Všechny přípravy probíhají v pořádku přesně podle harmonogramu. V této chvíli se zdá veliteli lodi Neilu Armstrongovi, že je nejzaměstnanějším mužem na palubě, protože provádí sérii zkoušek řídicího systému lodi ...“
Obě novinářské tribuny se stále plní. Máme žízeň a hlad, jdeme hledat maringotky s občerstvením, které mají být nalevo od hlavní tribuny, mezi desítkami autobusů – pojízdných redakcí velkých amerických deníků, agentur, rozhlasových a televizních společností …
„Zde velitelství startu Apollo-Saturn, T minus 1 hodina 7 minut 25 sekund a odpočítávání pokračuje. Příprava probíhá stále uspokojivě. Nařiďte si laskavě přesně hodiny… Civilní úřady oznamují, že na dálnici číslo 1 a na silnici číslo 50 je obrovská dopravní zácpa… “
Kamery televizního poolu, který zahájil svou reportáž už v šest hodin ráno, neúnavně střídají záběry – pohled na raketu, do sálu startovní kontroly i do sálů houstonského letového velitelství, na tribunu prominentů. Tam sedí viceprezident S. Agnew a hned vedle exprezident L. Johnson, řady sedadel zaplnili ministři, kongresmani, guvernéři, starostové velkých měst, členové diplomatického sboru – od nás tam je vojenský přidělenec –, dále zástupci obchodních a průmyslových firem, zvláště těch, které se podílely na projektu.
Na hlavní prominentskou tribunu byl pozván i plukovník Charles Lindbergh, který v roce 1927 přeletěl jako první člověk Atlantik – 5 800 kilometrů zdolal po více než 33 hodinách letu. Start tam bude sledovat i profesor Hermann Oberth, německý raketový průkopník, který právě před 40 lety uveřejnil svou knížečku Cesty do vesmíru a který později spolupracoval s von Braunem v Peenemünde.
Pohonné hmoty jsou z nádrží rakety, servisního a lunárního modulu do příslušných motorů vstřikovány. Proto musí být v těchto nádržích před zapálením motorů vždy určitý tlak. Proceduře, která se dělá kompletně těsně před startem, se říká tlakování.
V 8:49 zatahují technici můstek, který až dosud spojoval vchod kabiny s montážní věží. O minutu později je odjištěna záchranná věžička. Kdyby od této chvíle vznikla jakákoli havarijní situace, zmáčknou kosmonauti havarijní knoflík, loď se uvolní od nosné rakety a záchranná věžička je bleskurychle vynese do velké výšky, odkud se snese v bezpečné vzdálenosti od rakety na padácích.
„Zde velitelství startu Apollo-Saturn. Zbývá 5 minut 52 sekund a odpočítávání pokračuje. Loď je nyní plně napájena vlastními zdroji. Zkušební šéf kosmické lodi Skip Chauvin spolu se svým personálem právě dokončil plánované prověrky. Všechny zprávy jsou příznivé letu a byly předány vrchnímu kontroloru zkoušek Billu Schickovi…“
„Ředitel startovních operací Paul Donelly souhlasí se startem.
Ředitel startu Rocco Petrone souhlasí.
Šéf zkušebního týmu lunárního modulu oznamuje, že Eagle je připraven. Kosmonauti nyní dostanou několik posledních pokynů pro start.
Čtyři minuty 15 sekund – vrchní kontrolor zkoušek dostává zprávu od zkušebního šéfa nosiče Norma Carlsona, že je připraven ke startu.“
Startovní tým přeje posádce dobrý let. „Mnohokrát děkujeme,“ odpovídá Armstrong. „Víme, že to bude dobrý let.“
„Tři minuty 25 sekund a odpočítávání pokračuje. Přípravy probíhají stále dobře podle plánu. Během 10 či 15 sekund budou zapnuty automaty… Ty automaty, které pak budou řídit start. Automaty jsou zapnuty. Zbývají tři minuty.“
Teď už to nejde zrušit ...
Od tohoto okamžiku už ani jeden z těch patnácti set mužů, kteří připravovali a zajišťovali tento start, nemůže vypuštění přerušit či zrušit. Od tohoto okamžiku jsou svrchovaným pánem situace jedině automaty – a ty by příkaz ke zrušení startu vydaly jedině tehdy, kdyby samy objevily nějakou vážnou chybu či poruchu. Což už se v minulosti také stalo.
„T minus dvě minuty 45 sekund a odpočítávání pokračuje. Všichni členové startovacího týmu jsou v kontrolním středisku. Sledují číslice, na kterých se objevují nejdůležitější údaje.“
Od rakety se už dlouhou dobu trochu kouří, jako by odtamtud ucházela pára. Vypadá to jako by tam doutnaly nějaké kontakty či něco podobného. Ve skutečnosti uniká z přetlakových ventilů nádrží kyslík, na němž se sráží vodní pára v jinovatku a led. „Dvě minuty 10 sekund a odpočítávání pokračuje. Cílem kosmonautů Apolla 11 je Měsíc. Cíl vzdálený 404 568 kilometrů… “
Všichni, kteří sedí na obou novinářských tribunách, vstávají. Přichází okamžik, který už jednou tak nezapomenutelně popsal Jules Verne.
„55 sekund a odpočítávání pokračuje. Neil Armstrong oznamuje: Je to opravdu hladká příprava.“
Lidé zmlkají. Jenom kulomety psacích strojů rachotí. Na hlavní tribuně pak hlaholí reportéři u mikrofonů. A všechny elektrizuje bas Jacka Kinga.
„Čtyřicet sekund do startu Apolla 11. Všechny tanky druhého stupně jsou tlakovány. 35 sekund a odpočítávání pokračuje. Vše v pořádku. 30 sekund a odpočítává se. Armstrong oznámil – cítí se dobře. T minus 25 sekund… 20 sekund a odpočítává se… T minus 15 sekund, řízení je zapnuto…“
Sedmnáct sekund před startem se zapínají navigační automaty, které budou navádět raketu na oběžnou dráhu.
„… dvanáct, jedenáct, deset… “ První proudy studené vody ochlazují už předem startovací rampu. „Devět, začíná zážeh… “ Přesně 8,9 sekundy před startem se rozbíhají mamutí turbočerpadla ženoucí palivo do motorů prvního stupně. „… šest, pět…“
Zpod rakety vyráží oheň.
„… čtyři, tři, dva…“
Všech pět motorů prvního stupně hoří. Každou sekundu spalují pět tun kerosinu a tekutého kyslíku. Motory F-l dávají 90 procent svého výkonu. Silou přes tři tisíce tun bijí o zem. A Saturn 5, aniž to kdo může – samozřejmě s výjimkou automatů – poznat, se odpoutává od rampy.
„Hurááá! Hurááá… !!!“
Nikdo nevydrží přihlížet mlčky. Raketa se topí v rudém jezeře ohně, který se v mžiku rozlil do všech stran. Rozechvívá se v rudém plameni, který se rozvaluje po sluncem prozářeném, ultramarínově modrém Atlantiku, jehož břehy najednou leží přímo u našich nohou.
Ani Jack King nedokáže zakrýt v hlasu dojetí, čtyři hydraulické držáky podpírající první stupeň se uvolňují, raketa setřásá jinovatku a kusy ledu.
„… jedna, NULA…“
T jako TIME – ČAS – se naplnil. Raketa je necelé dva centimetry nad startovní rampou, kterou obrovské pumpy ochlazují hektolitry vody.
... A velký skok pro lidstvo. Kniha Karla Pacnera vyšla poprvé na jaře 1971 v počtu 24 000 výtisků. Byla okamžitě rozebrána. Po padesáti letech její přesnou kopii vydává Kniha Zlín znovu.
STŘEDA 16. ČERVENCE ROKU 1969–13 HODIN 32 MINUT 0,724 sekund SVĚTOVÉHO ČASU, 9:32 východoamerického letního času, který máme na hodinkách – 14:32 středoevropského. Ty necelé tři čtvrtě sekundy zpoždění tu nehrají žádnou roli. Snad předstartovní příprava nezačala absolutně přesně, snad se jeden či několik automatů o zlomek sekundy opozdilo…
„START! Odstartováno – 9:32 – start Apolla 11…,“ oznamuje King.
Mrak plamenů stále objímá polovinu těla rakety. Zdá se nám, že Saturn se stále ještě neodlepuje od Země. Jako by ani nechtěl opustit svou rodnou planetu. Planetu, která se tak chvěje pod údery jeho motorů. A stále zůstává němý – jeho lomoz k nám dosud nedoléhá.
Výňatky z knihy ... a velký skok pro lidstvo, kterou přesně po padesáti letech od prvního vydání opět najdete na pultech knihkupců.
