Možná o své „schopnosti“ víte, možná jste si ji ještě neuvědomili. Zhruba čtvrtina populace zažívá sluchovou halucinaci při sledování obrazu nebo ztišeného videa. Tito lidé slyší zvuky, které podle nich pozorovaný objekt vydává. Respektive mají pocit, že zvuk slyší.
Než si zajímavý fenomén vysvětlíme, můžete se sami ozkoušet. Podívejte se na následující GIFy (pokud možno v tichém, nerušeném prostředí) a zkuste si, zda vám obraz evokuje nějaký zvuk:
Se vzrůstající oblibou GIFů si jevu všímá čím dál více lidí. Na diskuzní síti Reddit existuje skupina noisygifs, která sdružuje na 138 tisíc uživatelů, kteří vnímají při pozorování rozpohybovaných obrazů zvuky. Pojďme se na zajímavou vnitřní iluzi podívat optikou vědy.
Barevná hudba
Psychologický jev popisuje červnová studie z neuropsychologického měsíčníku Cortex. Autoři fenomén pojmenovávají jako vizuálně vyvolaná auditivní odpověď (vEAR, visually evoked auditory response). Mají za to, že jde o podobný fenomén jako synestezie, což je neurologický jev, kdy reálný vjem jednoho smyslu vyvolá jiný, vnitřní vjem.
Tvrdili vám, že máte jen pět smyslů. Vaše tělo ale zvládá mnohem více |
Nejde o nic nového, o zajímavé anomálii a mnoha jejích typech se již ví dlouhodobě. Zřejmě poprvé ji popsal synovec Charlese Darwina v článku Visualized Numerals, který vyšel roku 1880 v časopise Nature. Ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov přiřazoval hudební tóny k barvám, čemuž se říká fotisma. Notu C vnímal jako bílou, A jako růžovou. Francouzský hudebník Olivier Messiaen vzešel ve známost výrokem: „Hrajte to více zeleně!“ Opačný jev, kdy optický vjem vyvolá akustický, se nazývá fonisma.
Může se také jednat o tentýž smysl. Jedním z nejčastějších typů je vnímání grafického symbolu (písmena, čísla) různou barvou. Ovšem nesmí se plést představa se skutečným pocitem vjemu. Pokud uvidíte slovo pizza, můžete si představit její chuť. Ovšem aby se jednalo o druh synestezie, musíte mít „reálný“ pocit chuti.
Fenomén se nemusí u člověka vyskytovat po celý jeho život, může se objevit pouze v určitém období. Má také různou intenzitu, někteří lidé mohou mít jen slabý, ztrácející se pocit vnitřního vjemu, jiní naopak velmi intenzivní až reálný. Vědci také rozlišují tzv. nepravé synestezie způsobené například intoxikací drogou či různými druhy onemocnění.
Měření neměřitelného
Jak „pravá synestezie“ vzniká? Vysvětleme si to na zraku. Jakmile něco spatříme, zrakový nerv vede signál od receptorů sítnice do mozku. Zde neurony přenášejí vzruch mezi jednotlivými částmi laloku, které jsou specializované na vyhodnocování různých informací.
Jak se signál šíří, jednotlivé dráhy se prolínají. Dráhy vedoucí zrakový vjem se ve spánkovém laloku kříží s drahami jiných smyslů - a právě zde dochází pravděpodobně ke vzniku synestezie. Má se za to, že synestetici mají hustější propojení synapsí v těchto částech a signál jedné z drah může vyvolat aktivitu i v neuronech, které právě vnímaný objekt nevnímají.
Lidé mají v těle chemickou „střelku“ ukazující k severu. Šestý smysl? |
Vědci pozorují trend častějšího výskytu u žen nebo umělecky založených osob. Obecně je ovšem velmi vzácný - odhaduje se pouze u tří procent populace. Proč tedy v titulku píšeme o každém čtvrtém?
Autor studie, psycholog Christopher Fassnidge, upřesňuje, že popsaný jev vEAR není přímou formou synestezie. Ta bývá velmi specifická, jako spojení tóniny s určitou barvou, což u auditivní reakce je mnohem složitější změřit. Navíc se může jednat jen o pocitový vjem, který se nejeví reálně jako různé typy synestezie.
„Projevy se u různých lidí velmi liší. Někteří popisují bzučivý zvuk v hlavě, jiní ho přirovnávají k šumu,“ uvádí Fassnidge. Podle něj si řada lidí u sebe jevu nevšimne, dokud si to přímo nevyzkouší. Dodává, že někteří se jevu nemohou zbavit, jiní v sobě mohou při silnějším soustředění smyslový pocit vyvolat.
Podobně jako bolest, vEAR objektivně změřit nelze a vědci se musí spolehnout na vnitřní pozorování, které může být značně zkreslené. I proto se k synestezii dlouhou dobu přistupovalo s rezervou.
Autoři nové studie zvolili následující postup: v laboratoři provedli experiment se skupinou lidí, kterým promítli 24 GIFů. Požádali je, aby ohodnotili evokovaný zvukový pocit na škále od 0 do 5. Ty, kteří u alespoň poloviny pohyblivých obrázků uvedli 3 a více, vyhodnotili jako osoby s vEAR.
Nejlepší optické iluze, ze kterých vám budou oči přecházet |
Jde také samozřejmě o obrázek, který vnímáte. GIF šplouchající ryby nebo otáčecí diskokoule může evokovat zvuk víc než pohybující se tečky a čárky. Ovšem Fassnidge uvádí, že i když v loňském experimentu odebral všechny GIFy z reálného světa a ponechal jen abstraktní záběry, pětina lidí ohodnotila auditivní odpověď jako 3 a více.
Byť vEAR zřejmě není přímým typem synestezie, může stejně jako ona přispět ke zkoumání komplexnosti našich smyslů, jak jsou provázané a vzájemně se doplňují (jako známé spojení chuti s čichem).
Chcete zjistit, zda máte vEAR i vy? Velmi podobný průzkum, který dal Fassnidge testovaným osobám, si můžete projít zde (anglicky, GIFy jsou v druhé části dotazníku).
