Pohled na „lávopád“ pořízený ze vzduchu zřejmě 25. ledna 2017
Třicet metrů vysoký vodopád může být působivý, ale na světě jich najdete hodně. Třicet metrů vysoký „vodopád“ z roztaveného kamene padající do moře je podívaná o poznání neobvyklejší. Vlastně ji na vlastní oči asi viděl málokdo - výjimkou jsou jsou ti, kdo v posledních lednových dnech navštívili okolí sopky Kilauea na Havajských ostrovech.
Pohled na lávový vodopád při západu Slunce 29. ledna 2017
Sopka Kilauea je jedna z nejaktivnějších na světě - lávu do okolí vypouští už zhruba 30 let. Velká část lávy doteče k moři, kde rychle zchladne. Ostrov tak poměrně rychle roste, ale tento růst nemá dlouhé trvání. Zchlazená láva se rozpadá na menší kusy, které neslouží jako příliš stabilní podloží, vlny tedy celý nově vzniklý povrch rychle zničí a odplaví - a celý proces může začít znovu. K rychlé erozi přispívá i skutečnost, že moře v okolí ostrova Havaj (Kilauea leží na jihovýchodě tohoto největšího havajského ostrova) prudce klesá do velkých hloubek, a tak materiál má kam „sklouznout“.
Mořská voda sice proud lávy zchladí velmi rychle, ale při tom vznikající pára vymršťuje do vzduchu v nepravidelných intervalech velké kusy ztuhlé lávy.
Na konci minulého roku takto náhle zmizel v moři velký kus čerstvě vzniklé souše o rozloze zhruba 85 tisíc metrů čtverečních. Místo pozvolně se k moři svažujícího břehu tak v místě zlomu vznikl více než 30 metrů vysoký útes. Protože rozžhavená hornina tekla v těchto místech poměrně blízko pod povrchem, objevil se tedy onen působivý vodopád, který můžete vidět na videu. Samozřejmě doprovázený proudy páry zvedajícími se z moře a kulisou kamenů z prudce zchlazené lávy, které tu pravidelně létají z moře.
Snímek z termální kamery ukazuje, jak rychle voda dokáže proud lávy zchladit. V bezprostřední blízkosti výtoku lávy se pohybuje teplota vody kolem 55°C, doslova o několik desítek metrů dále už se pohybuje kolem 25°C.
Nejlépe viditelným se proud stal v posledním lednovém týdnu, ale dlouho to nevydrželo. Když se geologové vydali na prohlídku místa 2. února, proud lávy padající do moře nezahlédli. Z moře se stále zvedal kouř a létaly z něj malé kusy zchlazené lávy, ale ohnivý proud už vidět nebylo. Čelo útesu se totiž 2. února zřítilo do moře (zachytila to kamera stojící na jeho vrcholu) a podívané je tak konec.
Geologové dohlížející na park si navíc možná oddychli, protože ohnivý proud padající do moře přitahoval někdy až příliš velkou pozornost. Nyní už se snad nestane, že by se někdo vydal pořizovat „selfíčka“ poblíž místa, kde se roztavená hornina valila do moře, kam byl samozřejmě zákaz vstupu.
