Tým, který Zdeněk Partyngl vedl, má za sebou celou řadu úspěchu, z nichž asi nejvýraznější bylo objevení vraku italského křižníku z první světové války Giuseppe Garibaldi. Dne 18. července 1915 jej potopilo torpédo ponorky U-4 pod velením brněnského rodáka Rulfa Singuleho.
Rakousko-uherská ponorka U-4, která pod velením brněnského rodáka Rudolfa Singuleho potopila v červenci 1915 italský křižník Giuseppe Garibaldi.
„Byla to opravdu v té době poslední, takhle významná loď, která nebyla objevena. My jsme věnovali energii a nemálo finančních prostředků k tomu, abychom se pokusili Garibaldiho nalézt, a to se nám v roce 2008 opravdu povedlo,“ říká Zdeněk a líčí chvíle, které tým prožíval ve 12:35, 28. dubna 2008, kdy se na sonaru v hloubce 122 metrů Garibaldi konečně objevil.
Italský křižník Giuseppe Garibaldi, který byl dne 18. července 1915 torpédován a potopen rakousko-uherskou ponorkou U-4. Jeho vrak se podařilo najít české skupině potápěčů Czech Diving Team 28. dubna 2008 v hloubce 122 metrů.
Sportovní potápění končí na hranici 40 metrů, kde se, jak líčí Zdeněk, dá prozkoumat řada zajímavých vraků. Mnohé z objektů, které dnes Zdeňka a jeho kolegy zajímají, však leží hluboko pod touto hranicí.
„Když se potápíme za hranice toho sportovního potápění, tak už se bavíme o oblasti technického potápění, a tam už musíme využívat různé plyny, směsi tzv. trimix a dělat tzv. akcelerovanou dekompresi,“ vysvětluje Zdeněk a dále popisuje, jak se k technickému potápění na konci 90. let dostal.
„My jsme skupina, která se začala formovat zhruba okolo roku 2003. Jsme ze západních Čech, z Plzeňska, kde první průkopníci technického potápění byli Jindřich Bém a Ivan Kovář, kteří v té době byli členy mezinárodního týmu Maria Weidnera. Jako první sem přinesli techniku technického potápění. Účastnili expedic, jako byla Estonia, hledali vrak Exupéryho letadla, potápěli se v Polsku na vraku Wilhelm Gustloff. Oni byli naši mentoři,“ popisuje Zdeněk počátky uskupení potápěčů Czech Diving Team.
Za uplynulých skoro dvacet let se osazenstvo týmu několikrát obměnilo, ale tvrdé jádro stále zůstává. Následovaly další ponory, kupříkladu k vraku torpédové lodi T8. Čeští potápěči identifikovali ponorku U-16 z první světové války a dodne je pro tým velmi důležitý i křižník Zenta, ke kterému se Zdeněk od roku 2005 ponořil více než padesátkrát. Zde se díky potápěčům podařilo objasnit okolnosti jeho zkázy.
V podcastu byla řeč i o tom, co je to tzv. magorák, jak se liší potápění na Jadranu na Baltu nebo v Pacifiku, zda potápěči ve vracích občas narazí i na lidské ostatky, nebo co ovlivňuje v moři viditelnost?
Jednotlivým vrakům, ke kterým se Czech Diving Team potápěl se budeme dál věnovat v rámci seriálu Technet Češi na vlnách oceánů.
