Když v 90. letech magazín Slate vybíral nový slogan, jeden z návrhů zněl: „Slate: Solitair pro lidi, kterým to myslí.“ Přestože ironický nápad neprošel, ukazuje, jakou pověst měla počítačová karetní hra pověst: zabiják času.
„Přestože se může zdát, že Solitair je triviální, bezúčelný a nesmyslný způsob, jak zabít odpoledne, nelze této hře upřít, že pomohla od základů proměnit způsob, jakým používáme osobní počítače,“ myslí si Josh Levin. Podle jednoho programátora z Microsoftu je aplikace Solitaire zřejmě nejpoužívanějším programem v prostředí operačního systému Windows. Však už v něm figuruje 25 let - poprvé se objevila ve Windows 3.0, které přišly na trh 22. května roku 1990. Od té doby byl Solitaire součástí všech verzí Windows s výjimkou té poslední - osmé - kam si je uživatelé mohou zdarma doinstalovat. Ve Windows 10 budou opět součástí výchozí konfigurace.
Celebrating 25 years of flipping cards on your PC. #Solitaire #Windows pic.twitter.com/9xJaf7OpJ6
Microsoft slaví čtvrtstoletí Solitairu mezinárodním turnajem v této samotářské hře (a několika dalších ze stejné kolekce). Vyzývá hráče z celého světa, aby se s programátory Microsoftu pustili do souboje a v červnu chystá turnaj. Americký komik Jimmy Fallon si v parodii utahuje z toho, jaká pozornost je samotářské hře věnována: „Mám pocit, že ze Solitairu dělají napínavější hru, než ve skutečnosti je.“
Škola hrou a oblíbená zábava pro chvíle „oddechu“
Microsoft měl hry už v první verzi Windows - možná si vybavíte extatického Steva Ballmera, jak opěvuje hru Reversi v legendární „teleshoppingové“ reklamě. Do třetí verze ale chtěli vývojáři zařadit aplikaci, která uživatelům nenásilnou formou vysvětlí, jak provádět zatím málo známý manévr myší: Drag&Drop (tedy táhni a pusť). A v tomto směru byla hra Solitaire velmi vhodným kandidátem. Přesouvání karet pomocí myši je zde opravdu mnohem rychlejší, než ovláání hry klávesnicí.
Krácení času na schodech (ilustrační foto)
Tato záminka - sama o sobě nikterak nereálná - se hodila nejen Microsoftu, ale i některým uživatelům, kteří byli při hraní Solitairu přistiženi v pracovní době. Levin si vybavuje, že (blíže neidentifikovaný) zákonodárce z Minessoty se v roce 1995 vymlouval, že během debat o financování školství si hraním hry Solitaire „zlepšoval obratnost při práci s myší“.
Jiní politici tolik drzosti neměli a raději se káli. Dva zastupitelé z Connecticutu si v roce 2009 krátili čas během dlouhého rozpočtového jednání a zachytila je při tom fotografka Associated Press. Jack Hennessy se za svou kratochvíli omluvil: „Bylo to rozhodně špatné rozhodnutí, i kdyby to byla jen několikaminutová hra. Je mi trapně a omlouvám se. Neexistuje pro to omluva.“
Prokrastinace v době předinternetové a vyhazov z práce
Oba zákonodárci si v roce 2009 samozřejmě odnesli svou dávku mediální ostudy, ale své křeslo si ponechali. Zato 39letý Edward Greenwood, zaměstnanec newyorské radnice, byl ze svého místa propuštěn právě proto, že v pracovní době hrál na počítači Solitaire: „Už jsem měl hotové všechny úkoly, nic jiného jsem ten den už dělat nemohl,“ bránil se propuštěný úředník. U virtuálních karet jej přistihl samotný starosta Michael Bloomberg: „Očekávám od všech zaměstnanců města - včetně sebe - tvrdou práci,“ zdůvodnil své rozhodnutí Bloomberg. „Není nic špatného na přestávce během dne, ale nemá být během pracovní doby u pracovního počítače. To se prostě nedělá.“ Je paradoxní, že starosta původně do Greenwoodovy kanceláře zamířil na žádost samotného Greenwooda - ten se totiž se slavným politikem chtěl nechat vyfotit.
Podrobné statistiky pro ČR nemáme, ale jsme si jistí, že podobně přísný postup by na českých úřadech způsobil pořádné personální změny. Celosvětově prý v roce 2003 bylo na celém světě odehráno více než 9 miliard hodin Solitairu. To je více, než kolik člověkohodin trvala stavba mrakodrapu Empire State Building (statistiky pochází z přednášky Larse von Ahna a nepodařilo se nám je nezávisle ověřit). Ale ne všichni si myslí, že hraní Solitaire a další formy odreagování během pracovní doby mají na celkovou produktivitu negativní dopad. Bezcílné brouzdání po webu může za určitých okolností zlepšit výkonnost v práci, a nudné úkoly mohou zvýšit kreativitu.
V době internetových videí, memů a sociálních sítí už Solitaire zřejmě není tím největším zabijákem času. Byl ale jedním z prvních, a vyplatí se zachovat jeho památku i pro příští generace (stejně jako tisíce dalších her z dob MS-DOS). A přestože jde o hru starou, každý rok se jistě najde někdo, kdo jej objeví a zahraje úplně poprvé. Noví hráči mohou s veterány soupeřit o nejlepší čas. Nikdy už ale neprožijí takovou motivaci, jako uživatelé 16bitových Windows, kteří čekali na několik sekund animovaného karetního poskakování.
Závěrečná animace po úspěšně ukončené hře ve Windows 3.x byla překvapivou odměnou.
