Český i světový automobilismus má Elišku Junkovou, světové letectví zase Amelii Earhartovou. Zatímco Junková se však dožila požehnaného věku 94 let, předčasná smrt Earhartové a jejího navigátora Freda Noonana zůstává i 76 let po tragédii tajemstvím. Teď se však konečně zdá, že odborníci našli vrak jejího letadla, a mohli by tak příčiny neštěstí přesně rozšifrovat.
Záhada rozřešena?
"Asi máme trosky letadla, v němž před 76 lety zmizela legendární americká letkyně Amelia Earhartová", oznámila tento týden The International Group for Historic Aircraft Recovery (TIGHAR - Mezinárodní skupina pro záchranu historických letadel).
Fotografie exkluzivně přímo od pátracího týmu    |
Sonarové snímky, na nichž je vidět obrys štíhlého objektu, dlouhého asi sedm metrů, pořídila výzkumná skupina asi dva kilometry od neobydleného atolu Nikumaroro v souostrovi Kiribati v jihozápadním Pacifiku loni v létě. Atol je vzdálen asi 500 km jižně od Howlandova ostrova, na němž měla Amelie Earhartová naposled přistát při svém pokusu o let kolem světa.
Nalezený objekt leží v hloubce asi 180 metrů na úpatí podmořského útesu a rozhodně prý nepřipomíná nic, co by mohlo být přírodního původu. Výzkumníci věří, že konečně našli trosky trupu dvoumotorového letounu Lockheed Electra 10E, ve kterém Earhartová podnikla svůj poslední let.
"Je to velmi slibné. Má to správnou velikost, správný tvar a je to na správném místě," netajil se optimismem Richard Gillespie, výkonný ředitel TIGHARu. Objekt se prý nepodobá ničemu, co na sonarových snímcích našli dosud. "Je to anomálie. A když hledáte objekt vyrobený člověkem v přírodním prostředí, anomálie jsou dobré znamení," řekl Gillespie pro Discovery News.
Poslední let Amelie Earhartové
   Legendární americká letkyně se narodila 24. 7. 1897. Létat se naučila v roce 1921 a brzy začala pokořovat jeden ženský rekord za druhým. V roce 1932 vstoupila do dějin letectví jako první žena, která samostatně přeletěla Atlantický oceán. Vrcholem její kariéry měl být let kolem světa, který plánovala od roku 1935. První pokus na jaře roku 1937 skončil neúspěchem a lehkou nehodou. Druhý pokus zahájila Earhartová v květnu téhož roku, po opravě svého Lockheedu Electra, na svou dobu velmi moderního stroje, který byl vybaven speciálně pro dlouhé lety. S navigátorem Fredem Noonanem odstartovali z Kalifornie a zamířili na jihovýchod. V červenci 1937 za sebou měli 35 tisíc kilometrů a zbývalo jim posledních 11 tisíc na přelet Tichého oceánu. Na poslední etapu své cesty odstartovali 2. července z Nové Guineje. Před sebou měli mezipřistání na Howlandově ostrově, kde měli doplnit palivo a zamířit na Havaj a do Kalifornie. Na Howlandův ostrov však nikdy nedoletěli. |
"Anomálii" našli na snímcích z loňské výpravy. Pozdě
Sonarový snímek zachycující údajný trup letadla Earhartové.
Na podezřelou "anomálii" na jednom z mnoha snímků mořského dna, pořízených v červenci loňského roku, letos v březnu poukázal badatel Richard Conroy, člen on-line fóra Amelia Earhart Search Forum.
Podle badatelů je za "anomálií" brázda, která nasvědčuje tomu, že ji na místo objevu zanesly oceánské proudy. Místo nálezu je nedaleko místa, kde TIGHAR loni v červenci objevil jinou skupinu pravděpodobných trosek letounu Earhartové. Ty podle odborníků připomínají "podvozek s kolem a možná části vzpěr". Nejasné obrysy podobných objektů výzkumníci našli také na fotografii, kterou pořídil britský důstojník Eric Bevington v roce 1937, pár měsíců po zmizené Earhartové. Právě podle tohoto snímku vytipovali lokalitu, kde se uskutečnil podrobný průzkum.
Snímek z roku 1937, na kterém jsou kroužkem vyznačeny pravděpodobné trosky letounu Earhartové.
Badatelé loni nejprve zkoumali podmořské útesy pomocí sonaru a pak vytipovaná místa natáčeli videokamerou. Videoprůzkum začal velmi podrobně, jenže kvůli omezenému rozpočtu badatelé nemohli pokračovat tak detailně až do konce. Vyplýtvali většinu energie a financí na natáčení "falešných cílů", jako byly podmořské skály nebo trosky anglické lodi Norwich City, která u Nikumaroro ztroskotala v roce 1929. Povedlo se jim však najít již zmiňovanou skupinu drobnějších trosek.
"Anomálie", které si letos všiml Conroy, se při prvním vyhodnocování sonarových snímků nezdála být nijak zvláštní, proto se k ní robot s videokamerou vůbec nevypravil. Teď si tedy výzkumníci z TIGHARu možná rvou vlasy. "Je to vzrušující. Je to frustrující. Je to k zešílení," konstatují na svých webových stránkách.
Vlevo nově objevená "anomálie" čili možný trup letounu. Uprostřed loni objevené "drobnější trosky" čili možný podvozek. Vpravo mapka rozložení trosek: šipka úplně vlevo ukazuje místo nálezu "trupu", šipka uprostřed "podvozek", šipka vpravo ukazuje do míst, kde byly údajné trosky vyfotografovány E. Bevingtonem v roce 1937. Všechny tři jsou v jedné ose, což nasvědčuje tomu, že je z původního místa mohly odnést oceánské proudy.
Ztráta orientace a nouzové přistání u opuštěného ostrova?
Badatelé se domnívají, že Amelia Earhartová před přistáním na Howlandově ostrově ztratila orientaci kvůli navigační chybě a došlo jí palivo. Pravděpodobně se jí povedlo nouzově přistát na mělčině u atolu Nikumaroro. Letadlo však bylo později odplaveno dál do moře (proto jsou dnes trosky pod vodou).
Chmurný příběhslavné pilotky  O ztroskotání letadla Amelie Earhartové, která se pokusila obletět svět, psaly noviny po celém světě. |
Na nehostinném ostrově byly nalezeny pozůstatky lidského osídlení – mimo jiné zbytky ohnišť, mušle a želví krunýř, které měly zachytávat dešťovou vodu, dámská kožená bota, provizorní nástroje nebo úlomek plexiskla, který by odpovídal materiálům, používaným na letounu Lockheed Electra. Právě nepřítomnost pitné vody na ostrově se zřejmě stala trosečníkům osudná.
Na ostrově badatelé také objevili pravděpodobný hrob a kosterní pozůstatky, které mohly patřit další osobě. Předloni je odborníci z ostrova přivezli a poskytli k analýze DNA. Vzorky však byly natolik malé, že z analýzy nebylo možné vyvodit žádné závěry. Gillespie však stále doufá, že se v budoucnu povede nalézt další pozůstatky, které by otázku jednou provždy vyřešily: "Větší části těla mohli odvléct velcí palmoví krabi. Je však šance, že se další zbytky kostí najdou například ve starých norách."
Mapa Tichomoří, kde v roce 1937 zmizelo letadlo Amelie Earhartové. Zelená šipka - Lae v Nové Guineji. Žlutá šipka - Howlandův ostrov. Červená šipka - atol Nikumaroro, místo pravděpodobného nálezu trosek letadla.
Na atolu byli trosečníci. Důslednější pátrání je mohlo zachránit
Když letoun Amelie Earhartové 2. července 1937 zmizel, rozjela se na přímluvu samotného prezidenta Franklina D. Roosevelta rozsáhlá pátrací akce. Hledalo se i nad atolem Nikumaroro. Pilot pátracího letounu údajně ohlásil "stopy nedávné lidské přítomnosti", ale osoby neviděl, proto pokračoval dál.
Amelia Earhartová se svým navigátorem Fredem Noonanem.
V roce 1940 pak další britský důstojník nalezl na atolu lidské kosterní pozůstatky včetně lebky. Odeslal je k analýze na Fiji, kde je lékař prohlásil za mužské. Kosti se poté brzy ztratily, dochovaly se pouze lékařovy poznámky. Když je však badatelé z TIGHARu nedávno předložili dvěma soudním patologům, oba nezávisle na sobě prohlásili, že podle popisu šlo o pozůstatky ženy europoidní rasy.
Nešťastné iniciályLetci s iniciálami A. E.:
|
Teorie o nouzovém přistání na neobydleném ostrově tak zůstává nejpravděpodobnější, ale ne jedinou verzí. Spekulovalo se například, že pilotku a navigátora zajali a popravili Japonci jako špiony. Definitivně vyřešit spekulace by tak mohlo vyzvednutí vraku letadla a jeho identifikace. Takový pokus se však odkládá na neurčito. TIGHAR totiž loňským výzkumem vyčerpal rozpočet a čeká, až ze sponzorských darů nashromáždí tři miliony dolarů na další výpravu.
