Hlas patří k nejpřirozenějším prostředkům lidského vyjadřování. Šíří se vzduchem, zvukovými vlnami a nemá velký dosah. Zato velký význam. Úroveň civilizací se často posuzuje podle toho, jak dokázali sdělení zaznamenat a zprostředkovat. Napřed přišlo písmo, pak tisk a telegraf. Na zachycení prchavé podstaty zvuku si ale lidstvo počkalo až do 19. století. Není divu, že mikrofon způsobil poprask (dnešní kvalitní mikrofony už naštěstí tolik nepraskají) a rozruch. A pak dokonce i rozhlas.
Předchůdci
Jako je v historii obvyklé, i tentokrát pro první výskyt vynálezu zavítáme ke starým Řekům. Socha Memnóna v Thébách byla opatřena hracím strojkem a každé ráno tak socha „zdravila“ melodií vyluzovanou na strunném nástroji. To vše už někdo kolem roku 1500 před Kristem.
Ve středověku se objevily první mechanismy reprodukující hudbu zachycenou na dřevěné kolo pomocí žlábků a výstupků – při otáčení tohoto kola nástroj zvučel podle výčnělků. Zvláště se tyto hrací nástroje rozšířily během renesance, kdy byly vůbec všechny mechanické hračky, řízené obvykle hodinovým strojkem, oblíbenou technickou kuriozitou. Na začátku 19. století přišli předchůdci děrovaných štítků – nejprve jako hrací automaty, později i použitelnější verze v tkalcovských stavech.
Mechanický mikrofon
Přestože dnes spojujeme mikrofon s elektronikou a elektřinou a čekali bychom tedy, že i první mikrofon už byl na eletřině závislý, ve skutečnosti tomu tak nebylo. K památnému momentu, kdy lidský hlas zazněl z chladného ústrojí člověkem vyrobeného přístroje, došlo v laboratořích Thomase Alvy Edisona v legendárním Menlo Parku v New Jersey.
Jako mnoho dalších z tisíců Edisonových vynálezů, i fonograf měl své kořeny v jeho všímavosti a zálibě ve zdánlivě nesmyslných experimentech. Tentokrát Edisona kdovíproč napadlo pouštět si zprávy vysílané telegrafem v mnohonásobně vyšších rychlostech. Možná sám sebe hecoval k vyšším výkonům, bylo známo, že jako mladík začínal coby nájemný telegrafista, a zakládal si na své schopnosti přijímat i vysílat telegrafické zprávy závratnou rychlostí.
Při přehrávání rychlostí, kdy už jednotlivá ťuknutí splývala, si ale všiml, že výsledný zvuk se podobá mluvenému slovu. Uvědomil si, že z toho vyplývá i zaznamenatelnost takových zvuků, a začal s pokusy.
Zkouška mikrofonu
První mikrofon, to byl taliř z lehkého kovu, opatřený hrotem. Váleček omotaný staniolem reprezentoval záznamové médium.
Po blíže neupřesněném počtu neúspěšných pokusů a nezdárných nahrávek nastal magický okamžik a z přístroje se ozval hlas „Mary had a little lamb...“ Jakýsi ekvivalent dnešního „Jedna, dva, tři, zkouška mikrofonu“ z 6. prosince roku 1877. Když jeho spolupracovník slyšel slova z přístroje, zvolal prý „Gott im Himmel!“
Během následujících deseti let došlo k dalším vylepšením technologie záznamu do pevných materiálů – válečky z vosku a elektromotorek zajistily lepší zvuk a komfortnější ovládání, přístroj se ale přesto nedočkal masového využití. Mezi ty úspěšné aplikace patří třeba „první juke-box“ v hotelu Palais Royal Saloon v San Franciscu.
Mikrofon, tak jak jej známe my, je samozřejmě elektronický. Jeho počátky sahají do roku 1873, a byl to opět Edison, kdo udělal významný krok k jeho vynálezu. Povšiml si, že při tlaku na uhlíková zrna se mění elektrický odpor směsi. Výzkum tehdy sice odložil, ale později na něj navázal Graham Bell. Ten v roce 1876 získal patent na telefon. Ale to už je jiný příběh.
Odkazy, které by vás mohly zaujmout:
- Historie nahrávací technologie (anglicky)
- Časová osa vynálezu telefonu (anglicky)
- Zvukové ukázky Edisonových nahrávek (anglicky)
- Stránka věnovaná Edisonovi a jeho životu a vynálezům (anglicky)
