V angličtině se filmu (movie) stále ještě říká „motion picture“ – tedy pohyblivé obrázky. A tak také film skutečně začínal. My se zaměříme právě na začátek sekvenční fotografie, ze které se později film téměř mimochodem vyloupl. Za některými objevy stojí náhoda nebo trpělivost. Zde byl na začátku vrtoch, možná dokonce sázka, železničního magnáta a bývalého kalifornského guvernéra.
Jak běhá kůň - otázka pro fotografa
Náš výlet do historie nás zavede na Divoký západ USA druhé poloviny 19. století. Lealand Stanford, prezident železnic Central Pacific Railroad a mimo jiné také majitel dostihových drah, se v roce 1872 rozhodl zjistit odpověď na zapeklitou a v té době velmi oblíbenou otázku: „Je během cvalu koně okamžik, kdy se kůň nedotýká země ani jednou z končetin?“ Britský vynálezce a fotograf Eadweard Muybridge, který na Divokém západě fotil krajinné scenérie a získal si věhlas např. pro svou sérii fotek Yosemitského parku nebo San Francisca, tak dostal poněkud nezvyklejší zakázku: vyfotit koně.
Právě fotografie okamžiku, kdy má kůň všechny nohy ve vzduchu, mohla nadevší pochybnost dokázat, že má pravdu milionář Stanford, který byl zastáncem právě té „vzdušné teorie“ (legenda praví, že ve hře byla také sázka 25 000 dolarů). A tak se Muybridge pustil do práce. První nepatrný úspěch se dostavil v roce 1873. Mybridgeovi se povedlo vyfotografovat rozpoznatelnou siluetu koně, který má všechny nohy ve vzduchu. Lepšího výsledku s tehdejším materiálem dosáhnout nešlo.
Technologie pro fotografování na negativ potřebovala zdokonalit. Ačkoli od roku 1840 urazila pěkný kus cesty, nebylo ještě zdaleka samozřejmé snímat rychle se pohybující objekty (bylo potřeba zvýšit citlivost filmu, snížit dobu expozice a tím zabránit nepřijatelnému rozmazání). S pomocí inženýra Issacse také sestrojil první elektricky ovládanou spoušť.
Pokus nezastavila ani vražda
Pokus byl nečekaně přerušen v roce 1874. Vraždou, kterou spáchal sám Muybridge, když zjistil, že jeho žena má milence, majora Harryho Larkynse. V říjnu 1874 jej vynálezce navštívil a po slovech „Dobrý večer, majore, jmenuji se Muybridge a tohle je odpověď na dopis, který jste poslal mojí ženě“ jej zastřelil. Byl souzen pro vraždu, což samozřejmě znemožnilo pokračování „koňského experimentu“. Stanford však nepřestal svého fotografa podporovat, a možná i díky jím placeným právníkům byl Muybridge později osvobozen na základě právního konceptu „zdůvodněné zabití“ (justifiable homicide). Byl to, zdá se, opravdu divoký západ. Osvobozený fotograf odjíždí na čas do své rodné země a do Ameriky se vrací až v roce 1877.
Superrychlá fotografie
Pokus tedy pokračoval. Postupně se Myubridgeovi povedlo snížit expoziční čas až k jedné tisícině sekundy. To už je hodnota, která odpovídá stavu amatérské fotografie konce 20. století a která stačí na ostré zachycení rychle se pohybujícího objektu, tedy i cválajícího koně jménem Occident. S tímto fotoaparátem už se mohl pustit do experimentu větších rozměrů – na náklady svého sponzora postavil u něj na ranči (Paolo Alto) patnáctimetrovou dřevěnou kůlnu. Jedna z dlouhých stěn měla bílé pozadí, na něž z druhé stěny mířilo dvacet kamer.
Má už také k dispozici elektrickou spoušť. Napnul tedy napříč kůlnou dvacet tenkých provázků, vedoucích právě k elektrickým spínačům závěrek fotografických přístrojů. A tak, jak kůň procválal kůlnou, vytrhával jeden provázek po druhém a spouštěl tak nedočkavé fotoaparáty. Každý fotoaparát tak zachytil koně přesně z bočního pohledu. Kůň proběhl kůlnou za přibližně půl sekundy. To spolu s dvaceti exponovanými fotografiemi dává úctyhodný výsledek: 40 snímků za sekundu. Pro srovnání: dnešní špičková digitální zrcadlovka Canon EOS-1D Mark II N zvládá osm a půl snímků za sekundu (je samozřejmě nutné mít na paměti, že v případě Myubridgeova experimentu se jednalo o dvacet nezávislých fotoaparátů, z nichž každý pořídil jen jeden snímek).
Počátky filmů
Později vynálezce zvýšil počet fotoaparátů na 24, což shodou okolností odpovídá obvyklému počtu snímků za sekundu dnešních filmových sekvencí. Experimentoval také s různými úhly a časem začal fotit i jiná zvířata a dokonce lidi, např. dítě běžící k matce nebo nahou ženu sestupující ze schodů. Stal se tak vlastně zakladatelem biomechaniky a jeho fotografie se dočkaly nadšené odezvy odborné veřejnosti. Pro promítání zachycených snímků na plátno vyvinul Zoopraxiscope (1879). Vynález však k použitelnosti a masovému zájmu dotlačil v Americe až Tomáš A. Edison svým kukátkovým kinetoskopem z roku 1891 a v Evropě bratři Lumièrové svým na plátno promítajícím kinematografem.
Muybridge Reloaded
Film se pak už od fotografie takřka úplně osamostatnil a jeho vývoj se ubíral svým vlastním směrem. Přesto se vysokorychlostní sekvenční fotografie do filmu opět výrazně promítla, a to ve slavném efektu bullet-time, proslaveném zejména kultovním sci-fi trhákem The Matrix. Zde totiž filmaři také použili sérii fotoaparátů pro pořízení stovek a stovek fotek jednoho okamžiku z různých úhlů záběru.
Bullet time umožňuje zastavit postavu uprostřed pohybu a vyvolat zdání plynulého „švenkovat“ kamerou, zatímco se herec nehýbe, nebo se hýbe působivě pomalu. Jak se efektu docílí? Foťáky s vysokým rozlišením jsou seřazeny do řady (typicky do kruhu nebo spirály) a tato řada reprezentuje zdánlivý pohyb kamery kolem „zmražené scény“. Počítačově se pak snímky dají dohromady a vytvářejí tak iluzi nepřerušeného pohybu. Nepřipomíná vám to něco z 19. století?
Odkazy, které vás mohou zajímat:
Eadweard James Muybridge – životopis
Podrobnosti a další odkazy
Ukázka bullet time
Animace – cval
