S největší pravděpodobností ji držíte právě teď. Koho? Ne koho, ale co – počítačovou myš. Tato nepostradatelná periferie umožnila uživatelům intuitivní práci s grafikou i dokumenty, zpřístupňuje svět počítačů všem bez ohledu na věk nebo zkušenosti. A jen málokdo z uživatelů webu by si dokázal představit brouzdání bez klikání na odkazy, že?
Starší, než si myslíte
Možná by se mohlo zdát, že počítačová myš je záležitostí devadesátých let. Svádí nás k tomu především fakt, že v našich podmínkách se myš začala masivně objevovat až s nástupem systému Windows, zatímco PC s MS-DOSem a klávesnicí se obvykle obešlo bez myši. A dokonce ani častý mýtus, že s myším klikáním přišla firma Apple, neobstojí. Za myší se vypravíme do počítačového starověku: let šedesátých.
Zdá se vám, že v šedesátých letech ještě nemůžeme mluvit o počítačích? Vybavují se vám obrovské sálové počítače (americký ENIAC a britský COLOSSUS)? Máte pravdu, ale jen částečnou. To, co se děje v padesátých a šedesátých letech, je totiž začátek počítačové revoluce, která výrazně změnila svět druhé poloviny 20. století a především století naše. A tak v roce 1963, do kterého zavítáme, jsou počítače sice pořád ještě výhradně záležitostí několika málo odborníků, ti si zato užívají: na MIT už hrají první videohru Spacewar, AT&T už zkonstruovala první modem, počítače se spojují do sítí a existovala tabulka znaků ASCII v téměř dnešní podobě.
Touha rozšířit schopnosti počítačů a tím i lidí
Ani ne čtyřicetiletý výzkumník Douglas Engelbart se zabývá velmi ambiciózním úkolem: chce, aby počítače mohly sloužit přímo ke zpracování informací a jejich prezentování. Věřil také, že klíčem k rozvoji technologií je právě využití těchto technologií – tedy že by počítače měly navrhovat další počítače. Ve svém odborném článku Augmenting Human Intelect: A Conceptual Framework představil vizi, jak může právě počítač pomoci expanzi lidské schopnosti zpracovávat informace, tedy jak zvýšit lidský intelekt.
A k tomu je samozřejmě potřeba vkládat data do počítače co nejintuitivněji. Se svým výzkumným týmem v Augmentation Research Center pracoval na vývoji On-Line Systému (NLS). Mělo jít o počítač, který mj. usnadní lidem třídění informací a urychlí jejich vzájemnou spolupráci na řešení problému. Pro interakci s počítačem zkoušeli kromě klávesnice také mnoho jiných zařízení. Některá reagovala na nášlap nohou, jiná se ovládala např. pohybem hlavy.
Myšičko myš
Jedno ze zařízení se ovšem ujalo mnohem lépe než ostatní. Dřevěná krabička se dvěma velkými kolečky a kabelem, který ji spojoval s počítačem. Umožnila přenášet pohyb plynule na obrazovku. Geniální tah spočíval v umístění dvou na sebe kolmých koleček, každé z nich ovládalo jednu osu.
A tak se mohl obrazový bod prohánět po obrazovce a kopírovat tak pohyb ruky po stole. Kurzoru se tehdy říkalo z neznámých důvodů bug (toto označení se neujalo, dnes se jako bug označuje např. chyba v programu). Co se ovšem ujalo, je označení myš. V roce 1967 zažádal Douglas Engelbart o udělení patentu.
O rok později, devátého prosince 1968, připravil Engelbart a jeho sedmnáctičlenný tým prezentaci jejich systému NLS, který již šestý rok vyvíjeli. Přednáška s ukázkami se konala v San Franciscu a účastnila se jí asi tisícovka počítačových odborníků. Z této unikátní demonstrace nevídaných možností elektronického počítače se nám dochovalo video.
Příval revolučních novinek
Během přednášky vidíme dnes celkem běžné úkony: vytvoření prázdného dokumentu, napsání několika slov a jejich zkopírování pomocí kliknutí myši. Na řadu přijde i přesouvání, řazení, kategorizování, číslování a různé formy náhledu. "Bug“ létá po obrazovce a diváci žasnou. Vidíme, že Engelbart drží myš v pravé ruce, zatímco levou má položenou na pětiklávesovém zařízení. Kombinací těchto pěti kláves nahradil jakoukoli klávesu z klávesnice. Tehdy se totiž domníval, že neustálé přehmatávání od psaní všemi desíti k myši by bylo plýtvání časem. Levá ruka tak ovládala pětitlačítkový key chord set a pravá myš. A ano, samozřejmě, i myš měla svoje tlačítko.
Počítačová myš byla ovšem jen jeden z mnoha úctyhodných objevů, které Engelbartův tým toho dne představil. Kdoví, zda si diváci uvědomovali, že jim právě před očima někdo ukazuje budoucnost, když poslouchali o odkazech na grafické i textové soubory (tzv. hypertext). A kdo by si dnes pomyslel, že už v roce 1968 mohli dva lidé nejenže psát z různých míst na jednom monitoru, ale ještě k tomu spolu komunikovat přes videohovor! Ne nadarmo se této přednášce říká "mother of all demos“, tedy "matka všech ukázek.“
Na "X-Y Position Indicator for a Display System" získal Engelbart patent (US3541541) v roce 1970. Nezískal však z tohoto vynálezu žádné bohatství. Podle jeho slov ale Stanford Research Institute mnohem později patent na myš prodal firmě Apple za nějakých 40 tisíc dolarů.
Kuličkovou myš vymyslel prakticky v téže době (1970) Bill English z firmy Xerox. Namísto dvou koleček, která se dotýkala stolu, se teď podkladu dotýkala jen kulička, která přenášela pohyb na čidla uvnitř zařízení. English také přišel s dnešním způsobem používání myši jako doplňku klávesnice.
Moderní myš
Myš od té doby prošla mnohými změnami. Přibyla tlačítka (dnešní PC myši mívají 3 a více tlačítek), kolečka a kuličky pro jakousi navigaci uvnitř navigace, naopak leckterým bezdrátovým myškám chybí ten ocásek. Kuličku začal nahrazovat optický senzor a to experimentálně už v roce 1980. Teprve na přelomu století však optické myši začínaly získávat převahu.
Dnešní ovládání počítače je bez myši takřka nepředstavitelné. Nezapomínejme ale, že počítače nejsou vymožeností posledního desetiletí a že cesta k dnešním technologiím má za sebou mnoho let snahy a příběhů. Brzy se podíváme na další. Mezitím můžete kliknout „bugem“ na některé z odkazů…
Mohlo by vás zajímat:
