Jak se blíží zahájení provozu prvního reaktoru v Běloruské jaderné elektrárně nedaleko města Ostrovec, objevuje se k tomuto tématu stále více článků. K velké části z nich mám jako jaderný fyzik své výhrady. Podívejme se proto podrobněji na fakta.
Nástupce „veverek“
Reaktor VVER1200 vznikl evolucí z reaktoru VVER1000, který je i u nás v jaderné elektrárně Temelín. Jde o tlakovodní reaktor, který k chlazení i moderaci využívá vodu. Zásadní změna je v posílení bezpečnostních prvků, které splňují parametry předpokládané u reaktoru III+ generace. Má dvojitý kontejnment, jehož vnitřní plášť zabraňuje úniku radioaktivních látek. Vnější pak vydrží i pád velkého letadla. Kontejnment zajišťuje ochranu nejen reaktorové nádobě s aktivní zónou, ale také parogenerátorům, havarijním chladicím systémům, záložním dieselovým agregátům, rezervním zásobám chladící vody i dalším částem bezpečnostního systému, ale také zařízení pro manipulaci s palivovými soubory.
Reaktor má nové pasivní systémy havarijního chlazení, zařízení pro likvidaci vodíku a lapač aktivní zóny. Využívá se přirozená cirkulace a pasivní odvod tepla. Velmi dobrá kombinace aktivních a pasivních prvků pak umožňuje dlouhodobou ochranu bez zásahu člověka. Bezpečnostní prvky reaktoru byly posíleny i na základě zkušeností získaných při havárii ve Fukušimě I. Oproti staršímu reaktoru VVER1000 jsou tak na výrazně vyšší bezpečnostní úrovni.
Reaktor má výkon 1200 MWe, životnost nejméně 60 let, předpokládaný roční koeficient využití výkonu 90 % a tepelnou účinnost okolo 37 %. Pro obsluhu stačí o 35 % méně personálu než u bloku VVER1000. První zprovozněný blok, který pracuje v Novovoroněžské jaderné elektrárně, měl v roce 2018 roční koeficient využití blízko 80 %. To je pro první celý rok komerčního provozu úplně nového reaktoru velice dobrý výsledek.
První tyto bloky se postavily v již zmíněné druhé fázi Novovoroněžské jaderné elektrárny. Zde jde o verzi VVER-1200/392M. Oba nové bloky v této elektrárně už fungují. První byl uveden do komerčního provozu v únoru 2017 a druhý v říjnu 2019.
V Běloruské jaderné elektrárně se dokončují varianty VVER-1200/491, které se nejdříve budovaly v Leningradské jaderné elektrárně. Ty také slouží jako její referenční bloky (tj. jako „vzorový blok“). První se začal stavět v říjnu 2008 a do komerčního provozu se dostal v říjnu 2018. Druhý se nyní dokončuje a do provozu by měl být uveden na přelomu tohoto a příštího roku.
Zkušenosti? Zatím nejsou
Jelikož první blok VVER1200 se rozběhl teprve v roce 2017, nejsou zatím dlouhodobější zkušenosti s provozem. Jak už bylo zmíněno, jde o vylepšení reaktoru VVER1000. Tlakovodní reaktory a mezi nimi i ruský VVER1000 patři k nejčastěji využívaným. Jsou s nimi dlouhodobé pozitivní zkušenosti a patří k nejbezpečnějším a nejspolehlivějším.
Výhodou je i to, že palivové soubory pro tyto reaktory lze nakoupit na Východě i na Západě. Takže například Ukrajina nakupuje palivové soubory pro své reaktory VVER1000 u firmy Westinghouse. Česká republika je pro Temelín nakupuje zase u firmy Rosatom. Stejně tak i servis a opravy lze zajistit u řady různých dodavatelů.
Z provozu ještě zkušenosti s bloky VVER1200 zatím nemáme, ale z jejich budování už se sbírají. Zatímco výstavba u první čtveřice bloků Novovoroněž-II 1 a 2 a Leningrad-II 1 a 2 trvala od zahájení betonáže jaderného ostrova po uvedení do komerčního provozu devět až deset let, u bloků Běloruské jaderné elektrárny by to mělo být okolo sedmi let.
První reaktor VVER1200 druhé fáze Leningradské jaderné elektrárny slouží jako referenční blok pro Běloruskou jadernou elektrárnu.
V současné době se budují další dva bloky v Rusku, v Kurské jaderné elektrárně. Řada bloků se staví v zahraničí, například v elektrárně Akuyu v Turecku čtyři bloky, v elektrárně Ruppur v Bangladéši dva bloky, v elektrárně El Dabaa v Egyptě čtyři bloky. Výstavba dalších bloků se připravuje v Číně a Uzbekistánu. Tam, kde už byla stavba zahájena, probíhá poměrně dobře a podle časového harmonogramu.
Vzhledem k vysokému počtu zakázek je i u subdodavatelů zajištěna kontinuita výroby komponent a neztrácejí se tak získané zkušenosti. Trend se zdá přiznivý a existuje oprávněná naděje, že se postupně bude dařit dobu výstavby zkracovat směrem k plánovaným pěti letům.
Běloruská jaderná elektrárna
První blok se v jaderné elektrárně nedaleko města Ostrovec na severozápadě Běloruska začal budovat v listopadu 2013, druhý pak v dubnu 2014. První měl být dokončen v roce 2018. Dokončuje se však až v současné době a ve finiši na elektrárně pracuje zhruba sedm tisíc pracovníků.První blok by měl být dokončen během letošního roku.
V jakém stavu je stavba? V lednu 2019 pokračovala instalace vnitřního zařízení prvního bloku této elektrárny a příprava k zavezení tepelných imitátorů palivových souborů. Dokončily se také instalace vedení, které umožní vyvedení proudu z nových zdrojů. Stabilní přívod elektřiny umožnil zahájit testování různých elektromotorů a čerpadel. Koncem února totiž přešla elektrárna na vlastní stabilní připojení elektřiny. V březnu se začalo se sestavováním reaktoru a v dubnu se přikročilo k přípravě testů, které by umožnily zahájení cesty ke spouštění. Studené hydrozkoušky začaly v druhé polovině května. V druhé polovině roku 2019 byly do areálu elektrárny dopraveny palivové soubory. Na přelomu roku 2019 a 2020 pak probíhaly horké hydrozkoušky s využitím tepelných imitátorů palivových souborů.
Dokončen je i výběr personálu pro provoz prvního bloku, a ten je už z tohoto hlediska připraven ke spuštění. V únoru 2020 dorazí na elektrárnu mise Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Tato inspekce je součástí přípravy na spuštění a hlavně cestou ke zlepšení přijetí elektrárny v sousedních zemích.
U druhého bloku se dokončila poslední velká betonáž na reaktorové budově. Postupně se dostává do fáze ukončení konstrukčních prací a zahájení období testů před spouštěním. Do provozu by se měl dostat v roce 2021.
Podle oficiálních údajů by cena elektrárny o dvou blocích neměla přesáhnout 10 miliard dolarů (tedy zhruba 230 miliard korun), ale údaje o přesné ceně jsou předmětem obchodního tajemství mezi oběma stranami. Pro běloruskou ekonomiku by každopádně dokončení elektrárny mělo znamenat snížení závislosti na dovážených palivech. Podíl plynu pro výrobu elektřiny by měl klesnout z 95 % na zhruba 60 %.
Na hranicích EU
Vzhledem k tomu, že Bělorusko je na hranicích Evropské unie, je výstavba jaderné elektrárny velmi pečlivě sledována a pod drobnohledem odpovídajících mezinárodních i evropských organizací. I tyto zkušenosti se Rosatomu budou hodit při výstavbě stejných bloků v Evropské unii.
Specifický je z tohoto hlediska postoj Litvy. Hranice této země leží deset kilometrů od elektrárny, metropole Vilnius pak pouých 45 kilometrů. Litva měla jadernou elektrárnu Ignalina, kterou musela při vstupu do Evropské unie uzavřít. Od té doby trpí nedostatkem v produkci elektřiny a velkou její část musí dovážet, i z Běloruska. Sama o vybudování jaderné náhrady za Ignalinu uvažovala, ale vzhledem k problematické situaci při snahách postavit jaderné bloky v Evropské unii se to Litevcům nepodařilo.
V každém případě země vedla ostrou kampaň proti stavbě běloruské elektrárny. Litva při ní dokonce přemluvila Estonsko a Lotyšsko, aby se zavázaly, že z této elektrárny nebudou elektřinu dovážet. V situaci, kdy mají oba státy problémy s dodávkami elektřiny, závazek mnoho smyslu nedává. Vyhrocená politicky motivovaná protijaderná kampaň může ovlivnit postoj k „jádru“ obecně, přitom země mohou jadernou energii v budoucnosti potřebovat. Například Estonsko uvažuje o výstavbě malých modulárních reaktorů. Reaktor VVER1200 se bude stavět u dalšího litevského souseda, ve Finsku.
Evropské zkušenosti
Běloruská elektrárna je do jisté míry konkurentem dříve zmíněné Baltické elektrárny, kterou Rusko začalo stavět v Kaliningradské oblasti, a předpokládá se tak také vývoz části vyrobené elektřiny.
Pokud bude provoz elektrárny a její ekonomika pozitivní, uvažuje Bělorusko v budoucnu o další jaderné elektrárně. Místo je pro ní vybráno v jižní části země. Získané zkušenosti využije Bělorusko a jeho firmy při účasti na podobných projektech v zahraničí. Odborníci se budou hodit i firmě Rosatom při realizaci jejích dvou projektů v Evropské unii. Ve Finsku se připravuje stavba jednoho bloku VVER1200 v elektrárně Hanhikvi a v Maďarsku dva stejné bloky v druhé fázi elektrárny Paks. O možnosti spolupráce s Maďarskem se jedná.
Celý rok 2019 připravoval Rosatom dokumenty zaměřené na bezpečnostní aspekty projektu jaderného bloku Hanhikivi. Po jejich dokončení je Fennovoima převezme a začne u finského úřadu pro jadernou bezpečnosti SUK vyřizovat povolení. Předpokládá se, že licenci projekt obdrží v roce 2021. Teprve pak začne budování reaktoru, který by se tak mohl dostat do provozu v roce 2028. V průběhu roku 2019 pokračovaly přípravné práce a zároveň i výběr subdodavatelů. Je snaha vybírat firmy, které mají zkušenosti a licence pro práci v Evropské unii.
V elektrárně Paks 2 se v červnu 2019 začalo připravovat zázemí pro stavbu, pracuje se na administrativních budovách, montážních halách a skladech. V říjnu maďarský zákazník schválil technický projekt dvou bloků VVER1200. V roce 2020 by pak mělo být získáno stavební povolení. Předpokládaná cena projektu je 12,5 miliardy eur.
V obou těchto elektrárnách se ruská strana snaží využít potenciál dodavatelů z Evropské unie, kteří mají zkušenosti se zdejším prostředím a mají licence pro evropské stavby. Informační a řídicí systém tak například dodá konsorcium Framatome-Siemens a turbíny pak General Electric. Tyto firmy pak pomohou při získávání potřebných povolení.
Otevře brány jádru?
S předchůdci reaktoru VVER1200 jsou dlouhodobé a velmi dobré zkušenosti. Samotný nový reaktor III+ generace patří k nejbezpečnějším. Jako při každé stavbě se však i v Bělorusku objevily problémy. Známá je událost, kdy pracovníkům při manipulaci sjela tlaková nádoba reaktoru a tvrdě dosedla na zem. Při kontrole se neukázalo žádné poškození. Aby se tento případ nezneužíval v kampani proti elektrárně, byla nádoba dodavatelem vyměněna. Na stavbě se staly i smrtelné úrazy, které však nesouvisely s tím, že jde zrovna o jadernou elektrárnu.
Posledním případem, který je často zmiňován litevskými politiky a běloruskými aktivisty v boji proti elektrárně, je z loňského května. Pracovník kouřil v místě, kde to bylo zakázáno, a zapálil zbytky barev v plechovém sudu. Kromě zakouření dané místnosti se nic nestalo. Pokud by se to stalo na jiné stavbě, téměř nikdo by tomu nevěnoval pozornost. Takto se to řešilo na mezinárodní úrovni. I to ukazuje, pod jak pečlivým mezinárodním drobnohledem stavba je.
Pokud se opravdu v blízké době podaří první blok Běloruské jaderné elektrárny úspěšně spustit, půjde o čtvrtý reaktor VVER1200 v provozu a první zahraniční. Zkušenosti z jeho výstavby a provozu budou důležitým vodítkem i pro další potenciální zájemce o tyto reaktory.
Vladimír WagnerJe absolventem MFF UK. Pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV ČR, kde se zabývá studiem velmi horké a husté jaderné hmoty a možnostmi transmutace vyhořelého jaderného paliva. Přednáší na FJFI ČVUT. Věnuje se popularizaci vědy a fyziky. Zajímá se také o energetiku a byl členem druhé nezávislé energetické komise. O jaderné energetice publikuje pravidelně. Například jeho rozbor stavu a vývoje jaderné energetiky v roce 2019 lze nalézt v článku na serveru Osel.cz. |
Ještě důležitější bude, jestli se firmě Rosatom podaří tyto zkušenosti využít při stavbách v Maďarsku a Finsku. Pokud to pomůže při zefektivnění a zrychlení staveb, mohlo by to pro tento reaktor otevřít brány Evropské unie. Když by se navíc ukázalo, že cesta německé Energiewende přes kombinaci ruského plynu a obnovitelných zdrojů ke snížení emisí CO2 a dalších skleníkových reálně nevede, mohl by se pohled Evropské unie na jadernou energetiku změnit. U plynu je sice při spalování poloviční produkce CO2, ale při těžbě a dopravě produkovaný metan má ještě horší skleníkový efekt.
Rosatom pak již bude mít v Evropě zkušenosti, fungující reaktory a výhodu před svými konkurenty. Běloruská elektrárna by tak měla dopad na evropský energetický trh nejen svými dodávkami nízkoemisní elektřiny. Je totiž pravděpodobné, že stejně jako Rakousko, tak i pobaltské země se dovozu jaderné elektřiny neubrání.
Aktualizace: V článku jsme opravili několik překlepů, čtenářů se za chyby omlouváme.
