Orientace Československé republiky na Francii byla hned od roku 1918 hluboká. Francie byla první zemí, která novou republiku uznala jako samostatný stát.
Zajímavý je fakt, že Francie stála o smlouvu s Československem více než naše diplomacie. Kvůli nekompromisnímu vymáhání reparací na Německu a souvisejícímu obsazení německého Porúří francouzskou armádou se totiž Paříž ocitla v mezinárodní izolaci a přes původně opatrný přístup nakonec Praha na spojenectví kývla.
Text dokumentu však neobsahoval žádnou zmínku o vzájemné vojenské pomoci. Tu nakonec specifikovala až následná garanční smlouva ze dne 16. října 1925, která stanovila, že Francie a Československo si poskytnou vojenskou pomoc v případě, že se stanou terčem nevyprovokované agrese.
Československo-francouzská smlouva ale o 14 let později zásadně selhala, což se ukázalo v září 1938 při podpisu mnichovské dohody. V lednu 1924 však toto budoucí selhání, pro řadu lidí zradu, nikdo netušil.
