Když se na naše
m serveru objevil článek o umělé inteligenci, padla v něm zmínka i o neuronových sítích. Protože je to problematika velmi zajímavá a to nejen z toho důvodu, že o ní psal i Bill Gates, připravili jsme pro vás seriál, ve kterém vás s ní seznámíme.
Každý obor lidské činnosti má své zakázané otázky. Například v oblasti společenského chování nikde v žádné naučné knize nenajdete odpověď na otázku, co dělat v případě, když vám nejde přeříznout řízek a přitom nechcete urazit hostitelku. Možnosti jsou jen dvě. Buď máte tvrdý řízek, nebo moc špatný nůž.
Co z toho plyne pro naše téma? Následující seriál vás seznámí s různými přístupy k neuronovým sítím, s jejich vnitřní strukturou, s principy nastavování a řešení úloh. Tím vás nenápadně seznámí se situacemi, kdy by tyto sítě mohly či nemohly fungovat ku prospěchu svého okolí. Pokud se někomu z vás stalo, že se setkal s neuronovou sítí, která nefungovala, pak měl dvě možnosti. Buď řešil příliš složitý problém, což je obdoba tvrdého řízku, nebo používal nevhodný program, coby tupý nůž.
Tuto základní otázku je třeba zodpovědět dříve, než se pustíme do problematiky neuronových sítí. Inteligenci můžeme chápat ve zjednodušeném smyslu jako schopnost - živého organismu, např. člověka nebo schopnost umělého systému, např. počítače - řešit určitou třídu problémů. Nejčastěji jsme hrdí na to, že jako inteligentní jedinci, majitelé inteligentních zvířat nebo inteligentních programů, umíme - nebo oni umí - něco ojediněle velkolepého, co jiní neumí. Umíme rozpoznat od sebe různé věci nebo situace. Jde nejprve o rozpoznání svých vlastních příbuzných od cizích lidí, později o rozpoznání šikovných lidí od nešikovných, rozpoznání písmen abecedy nebo rozpoznání člověka podle jeho hlasu v telefonním přístroji.
Jako inteligenci můžeme také chápat schopnost zobecnit pojmy. Umíme zobecnit pojem dobra, zla, čísla, samohlásky, podmětu, metafory nebo filozofického názoru. Inteligenci můžeme projevit při vnímání podobností mezi jednotlivými věcmi, které vidíme, slyšíme nebo které si umíme představit. Zajímavý rys inteligence je schopnost rozhodnout se v dané situaci, většinou kvůli užitku z rozhodnutí nebo možnosti tuto situaci vůbec přežít. Inteligenti v době kamenné se správně rozhodovali po spatření zvířete, zda se k němu přiblíží, zda raději utečou, nebo zda ho budou ignorovat, což se vyplácí zejména u medvědů (i když ani zde není výsledek zaručený :). Další aplikací přirozené a umělé inteligence je hledání dovoleného nebo nejlepšího řešení. Snažíme se řešit nový problém novým způsobem, předpovídáme budoucnost chování nějakého systému, počasí nebo stav vody na českých tocích.
Z hlediska praktických aplikací by nás mělo zajímat, jak realizovat umělé vidění a čtení, umělé naslouchání zvukům, porozumění řeči v akustické formě, jak realizovat předpovědi v nejrůznějších situacích, jak se rozhodovat v situacích, které mají technickou nebo ekonomickou povahu. Zamysleme se nyní trochu sebekriticky nad tím, jaký máme vlastně vztah k uměle inteligentním systémům a s jakými uměle inteligentními systémy se obchoduje. Obchod ss umělou inteligencí probíhá hned v několika oborech. Již od šedesátých let se uměle inteligentní systémy používají k vyhlazování signálů v telefonních a radiokomunikačních sítích. V poslední době se dostává do módy rozpoznávání psaného písma, tzv. OCR. Též se používá přibližné vyhledávání informací v nejrůznějších informačních databázích a jiných zdrojích, například na internetu. Smutné je, že ostatní aplikace umělé inteligence orientované na předpověď, rozhodování, řízení technologických procesů a hledání nejlepších řešení jsou obchodně zcela nezajímavé až zbytečné. Co by to mohlo znamenat? Buď tyto aplikace neumíme efektivně vytvářet jako tvůrci neuronových sítí, nebo je civilizace na prahu 21.století objektivně nepotřebuje ke své existenci.
Zamysleme se jako inteligentní bytosti nad tím, jaké složky intelektu potřebujeme k výkonu svých povolání, za které z nich nás zaměstnavatelé platí a které složky svého intelektu musíme trvale potlačovat, aby nás vůbec někdo za své peníze něčím pověřil. To se promítá do oblasti umělé inteligence, kde málokdo z vlastníků peněz je ochoten investovat do systému, který by poskytl pravdivé odpovědi a navíc by k tomu potřeboval skutečné podklady. Nemůžeme se proto divit, že neuronové sítě jako silný nástroj umělé inteligence působí svému okolí rozpaky a kdekdo by je raději viděl jako nefunkční. Přesto neuronové sítě někdy fungují.
Ale o tom, jak fungují, zda-li jsou skutečně inteligentní a ještě spoustu dalších informací se dozvíte v následujících dílech tohoto seriálu. Do té doby nashledanou!
