Lidé by měli být na silnici „menší blbci“. Takové poučení si odnesl z dosavadního vývoje počítačem řízeného auta u firmy Google Dimtrij Dolgov, šéf vývoje softwaru pro projekt. Řekl to pro New York Times, které mají v dnešním vydání článek o úskalí vývoj „samořiditelných“ aut. (NYTimes mají 10 článků měsíčně zdarma pro každého, takže by měl být přístupný.)
Jednou z největších potíží vývoje podle článku a oslovených odborníků jsou totiž právě ostatní řidiči na silnicích. Na rozdíl od počítače totiž nejsou schopni dodržovat předpisy beze zbytku a velmi často zbytečně riskují, ať už z lenosti, nedostatku soustředění nebo jiných důvodů. Článek uvádí jeden případ, kdy robotické auto zůstalo paralyzované stát na křižovatce, protože lidští řidiči na ostatních příjezdových cestách prostě odmítali úplně zastavit. Velmi pomalinku popojížděli a čekali na příležitost „vecpat“ se do provozu. Počítač to vyhodnotil jako možné riziko a odmítal do křižovatky vjet. (Problém už je podle Googlu vyřešený, a počítač už umí najíždět pomalinku do silnice stejně jako řidič, aby dal najevo, že hodlá pokračovat v jízdě. Jinak řečeno, také se pomalu mění na blbce...)
Novinář z New York Times (nevíme přesně, který) zase během nedávné jízdy z Google Car zažil dvě velmi nepříjemné chvíle, kdy auto divoce zareagovalo na situace, které by lidského řidiče nechaly chladným. V jednom případě auto na kraji silnice bylo zaparkované tak špatně, že podle analýzy softwaru by se možná mohlo pokusit vjet do vozovky. A tak se mu počítač vyhnul ostrým manévrem, který pocuchal nervy cestujícícm a zřejmě i přihlížejícím.
V druhém případě počítač strhnul řízení vozidla k podobnému manévru uprostřed světelné křižovatky. Ze strany - a tedy ze silnice, kde padla červená - se totiž blížilo jiné auto rychleji, než počítač považoval podle svých parametrů za bezpečné. Řidič tohoto auta ale přitom dělal to, co jsme asi někdy udělali všichni, a jen z nějakého důvodu začal brzdit až těsně před světly, přitom ovšem zcela bezpečně.
Podle Google současný program slouží k „vyhlazení“ podobných nesrovnalostí. Robotická auta mají tu nevýhodu, že nemohou řešit část nepředvídatelných situacím domluvou, na kterou stačí oční kontakt. Z něj dokážeme poměrně dobře usoudit, na co se druhý chystá. Je také otázkou, zda je vůbec možné řídící software „vychytat“ tak, aby auto své pasažéry i kolemjedoucí čas od času nepřekvapilo třeba neplánovaným „losím testem“ - vždyť silnice bude v některých ohledech nepředvídatelné prostředí.
