Norské úřady popotahovaly Jona Johansena kvůli autorství softwarového nástroje, sloužícího k prolomení ochrany proti kopírování, jíž je vybavena většina komerčních DVD disků. Jak jsme již informovali, odvolací soud nakonec programátora osvobodil. Potvrdil tak rozsudek nižší instance, že Johansem svým jednáním neporušil žádný místní zákon.
Nedávný rozsudek se týká pouze Norska, skandinávské země s populací menší než samotný New York, ale přesto je to pro Hollywood citelná rána. Filmová studia doufala, že rozhodnutí v jejich prospěch vyšle důrazné varování všem potenciálním DVD pirátům, ale místo toho se z Jona Johansena stal hrdina počítačového podsvětí.
Zproštění obžaloby bylo oslavováno kritiky Hollywoodu jako důležité vítězství pro práva zákazníků v digitálním věku, kdy zábavní průmysl vsadil všechno na technologie, jež mají zabránit kopírování produktů. Tyto prostředky však neomezují jen pirátství, ale také mnoho legálních aktivit. Přinášejí s sebou i konflikt mezi právem výrobců vyvíjet nové produkty a právem vlastníků autorských práv chránit své zisky.
Osm let a počítáme dál
Zákon Digital Millennium Copyright Act (DMCA), přijatý v USA za právní normu v roce 1998, je výsledkem mezinárodní dohody "Copyrightová smlouva Světové organizace duševního vlastnictví" (World Intellectual Property Organization - WIPO - Copyright Treaty) z roku 1996, která kriminalizuje pomůcky překonávající bezpečnostní mechanismy a šíření takových nástrojů.
Zábavní průmysl zaznamenal při prosazování copyrightové legislativy na mezinárodní scéně nemalé úspěchy. Během letošního roku bude mít podobné zákony většina zemí Evropské unie, vyjednávači USA se snaží jeho části implementovat do připravované smlouvy Free Trade Area of the Americas (FTAA) - obchodní dohody mezi státy severní, střední a jižní Ameriky. To se ale mnohým obchodním partnerům nelíbí. Tahanice kolem copyrightu považují za zbytečné a zdržující.
Činovníci zábavního průmyslu jsou zdešeni tím, že zákon DMCA dosud minul Kanadu a Jižní Koreu, dva vyspělé státy s vysokou penetrací širokopásmového internetu. Neil Turkewitz, vicepresident RIAA pro mezinárodní záležitosti, se obává, že tyto země ani po osmileté působnosti dohody WIPO svou legislativu v nejbližší době nepřizpůsobí.
I přes viditelné výsledky (např. tvrdý postup Německa proti vývojářům nástrojů pro ripování DVD) je hollywoodská lobby MPAA nespokojena s rychlostí implementace protipirátských zákonů. Ústy svého mluvčího však vyjádřila potěšení nad tím, že se na palubu DMCA naloďuje stále více zemí.
Zkusí to znovu?
Ačkoliv představitelé MPAA již prakticky připustili porážku v kauze DeCSS, nyní zvažují možnost odvolání k norskému Nejvyššímu soudu. Ani oni sami si však příliš nadějí nedávají, spíše věří místním zákonodárcům.
"Je-li současné rozhodnutí posledním slovem justice v tomto případu, pak doufáme, že norský parlament rychle zapracuje na přijetí copyrightové dohody WIPO, aby tuto velkou trhlinu v zákonech zacelil," vyzývá MPAA norské poslance v prohlášení vydaném pro Johansenově osvobození.
Mrzne až praští
Verdikt norského soudu ale zdaleka nebyl jedinou prohrou zábavního průmyslu na sklonku loňského roku. Federální odvolací soud ve Washingtonu před svátky zmrazil úsměv na rtech činovníků organizace RIAA rozsudkem, v němž se zastal společnosti Verizon, poskytovatele internetového připojení. RIAA tak nadále nemůže žádat osobní údaje uživatelů podezřelých z nelegálního šíření, aniž by je oficiálně obžalovala z trestného činu.
Před vánočními svátky holandský vrchní soud potvrdil, že P2P síť KaZaa nemůže kontrolovat data, která sdílejí uživatelé na svých počítačích. Kanadský copyrightový úřad legalizoval stahování autorských děl z internetu (uploady však zůstávají mimo zákon).
Hlasy, volající po úpravě DMCA, se ozývají i v samotném Kongresu. Dva pozměňovací návrhy počítají například s právem uživatele na zálohování obsahu média, byť i cestou porušení zabezpečovacího mechanismu. Při současném rozložení politických sil však údajně není šance na jejich prosazení.
Washingtonský právník Jonathan Band říká, že Johansenův případ by mohl změně zákona napomoci. Přístup zábavního průmyslu, který všechny způsoby a důvody vedoucí k překonání ochran hází do jednoho pytle, je zkrátka špatný. "Nepochybně existují legální důvody pro to, aby někdo obešel technologické zabezpečení," tvrdí Band. Řešení otázky pirátství podle něj netkví v represivních zákonech, ale využití takové technologie, která by zákazníkům nabídla široké možnosti legální manipulace s originálním médiem, a zároveň chránila zájmy autorů.
