Americký federální zákon sloužící k boji s digitálním pirátstvím, který byl schválen v roce 1998 pod názvem Digital Millennium Copyright Act, může kromě ochrany autorských zájmů sloužit i k omezení svobody slova a případnému omezení oprávněné kritiky…
Jedním z posledních případů, kdy bylo tohoto zákona využito proti poskytovateli internetového obsahu, je kauza, týkající se vyhledávače Google, který na základě oznámení o porušení autorských práv odstranil odkazy na norský server kritizující scientologickou církev. Jak jistě tušíte, ve skutečnosti pravděpodobně nešlo o to, že Andreas Heldal-Lund použil na svém serveru v rámci citace některé scientologické texty, ale spíše o to, že tyto texty kritizoval. Právní zástupkyně scientologické církve Helena Kobrinová však tvrdí, že se její mandant pouze snaží uplatnit své právo na ochranu intelektuálního vlastnictví. Tento příklad vyvolává spekulace o tom, že tento zákon může být velmi snadno zneužit. Podle zastánců ochrany svobody projevu dává tato legislativní úprava držitelům autorských práv do rukou výborný nástroj sloužící k odstranění parodií, kritiky, nepopulárních názorů či k umlčení internetu jako takového. Podle současné legislativy nemají vyhledávací služby, jako je např. právě Google, možnost aktivně monitorovat a kontrolovat dodržování pravidel ochrany autorských práv na své vlastní síti, ale musí okamžitě odstranit jakoukoliv položku, na kterou upozorní držitel příslušných práv – jinak se vystaví možnosti soudního postihu.
Podobných žádostí o odstranění určitého obsahu přichází provozovatelům internetových serverů a poskytovatelům připojení od držitelů autorských práv poměrně velké množství a podle Boba Krugera z Business Software Alliance je podobný postup mnohdy výhodnější, než-li se snažit o soudní řešení sporů se stovkami či tisíci jednotlivci nebo společnostmi, které distribuují pirátský software. Provozovatelé internetových serverů a poskytovatelé připojení totiž takovým žádostem v obavě před soudním řešením podobných záležitostí raději vyjdou takovému žadateli vstříc, což v krajním případě může sloužit i jaké nástroj k likvidaci konkurence.
Pokusy o regulaci internetového obsahu lze v současnosti zaznamenat i u nás, v České republice. Příkladem může být např. nedávno vydaná zpráva Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) o její činnosti v roce 2001, která se mimo jiné věnuje také internetu a problematice týkající se jeho možné regulace. Na tomto místě je nutné podotknout, že se RRTV k této problematice postavila poměrně seriózně a v podstatě jen navrhla jistou kodifikaci platného právního stavu. Za společensky závažné riziko považuje tzv. ilegální obsah, který odporuje stávající trestní legislativě – tj. obsah spočívající v organizování a šíření terorismu, šíření drog, dětské pornografie a pedofílie nebo obchodu s bílým masem. Do stejné kategorie podle této zprávy patří také využití internetu jako organizačního a komunikačního prostředku teroristů a mafie, pro účely finanční kriminality a poškozování trhu a propagace rasismu. Mezi ilegální obsah patří též pomluva, a to jako trestněprávní pojem. Druhou kategorií je podle stejné zprávy tzv. nežádoucí obsah, tj. obsah, který za určitých okolností může být škodlivý. Mezi tyto doposud obtížně právně postižitelné jevy patří např. spekulativní registrace atraktivní internetové adresy, mystifikace ohledně autorství či poškozování autorských práv.
Velká část uživatelů internetu zaujímá k možné regulaci či cenzuře internetu a jeho obsahu poměrně negativní stanovisko, a to především proto, že internet je již poslední platformou, která zatím umožňuje skutečně svobodnou výměnu informací a názorů.
