V okamžiku, kdy se rozhodnete pořídit si domácí kino, si musíte rozmyslet, co vlastně od domácího kina očekáváte. Každé domácí kino, ať už malé nebo velké, vyžaduje k tomu, abyste dosáhli podobného efektu jako v kinosále, odpovídající velikosti místnosti, kde ho chcete nainstalovat, a vaší pozorovací vzdálenosti. Dále musíte brát ohledy také na svůj finanční rozpočet. Stejně tak jako je rozdíl mezi panelákovým obývacím pokojem a obývacím pokojem v rodinném domě, který může mít rozměry panelákové bytu, tak je rozdíl mezi all-in-one systémem za deset tisíc korun a domácím kinem složeným z vysoce výkonných komponentů v ceně deseti a až sta tisíců korun. Cpát takový nadupaný systém do paneláku je stejný nesmysl jako dosáhnout iluze kinosálu s levným systémem v obrovské místnosti.
Proto pečlivě zvažte svá očekávání i potřeby a finanční možnosti. Je jen na vás, zda zvolíte koncepci domácího kina složeného z mnoha přístrojů nebo řešení all-in-one. All-in-one znamená jediný přístroj, který v sobě integruje vše potřebné pro poslech a sledování domácího kina, ke kterému už jen stačí připojit reprosoustavy. Toto řešení je obvyklé u levnějších sestav domácího kina. Na co si dát při výběru svého domácího kina pozor?
Reprosoustavy jsou základ
Nejdůležitější součástí, na které se rozhodně nevyplatí šetřit, jsou kromě zobrazovače, což nemusí být jen obligátní televizor, ale i kupříkladu projektor, reprosoustavy. Ty jsou na domácím kině nejvíce na očích, respektive na uších. K tomu, abyste dosáhli konzistentního zvukového projevu bez slyšitelných zvukových projevů, je ideální koupit všech pět (případně šest nebo sedm) reprosoustav totožných nebo přinejmenším osazených stejnými reproduktory a k nim patřičný subwoofer. Určitě přitom neplatí, že pouze velké reprosoustavy jsou dostatečně výkonné a kvalitní. S klidem můžete zvolit i některý z reproduktorových systémů složených z malých nebo středně velkých reprosoustav a jedné velké krabice, subwooferu od některého z renomovaných výrobců.
AV přijímač/zesilovač může být samostatný nebo integrovaný
Další neméně důležitou součástí domácího kina je AV přijímač/zesilovač. AV přijímač se přitom od AV zesilovače liší pouze tím, že je navíc vybaven tunerem (rádiem). U zesilovací části přitom zjednodušeně platí: čím větší výkon, tím větší rámus. Výkonnější systémy, které mají dostatečnou výkonovou rezervu, poskytují při poslechu s nižší hlasitostí méně zkreslený zvuk než systémy s nižším výkonem. Navíc si musíte uvědomit, že čím větší je místnost, ve které chcete mít umístěné vaše domácí kino, tím potřebujete vyšší výkon.
Impedance
Odpor, který klade cívka střídavému proudu, běžná hodnota je několik jednotek až několik desítek ohmů.
Subwoofer
Basový reproduktor, který slouží k reprodukci hlubokých tónů.
Dalším velice důležitý parametrem je impedance zesilovače, na které závisí, jaké bude možné k systému připojit reprosoustavy. Zde je výhodnější zvolit takový zesilovač, který umožňuje přepínání impedance, nebo přímo čtyřohmový zesilovač, který může dodávat signál i k osmiohmovým reproduktorům. Pokud si nestavíte domácí kino z jednotlivých komponentů, ale zvolíte některý kompletní systém domácího kina, pak vás tento problém nemusí zajímat, protože k zesilovači jsou již vybrány odpovídající reproduktory.
Nicméně nesmíme také zapomínat na vybavení dekodéru, který zajišťuje rozkódování vícekanálového zvuku. Dekodér může být buď součástí AV přijímače/zesilovače nebo samotného DVD přehrávače. Jednotlivé modely se přitom liší mírou vybavenosti jednotlivých dekodérů. Není přitom jakkoli nutné, aby zrovna váš přístroj obsahoval všechny. Nejlevnější přístroje přitom nabízejí pouze Dolby Digital (DD) nebo Dolby ProLogic (DPL), ale můžete se setkat i s dekodéry Digital Theatre Systém (DTS), Dolby ProLogic II nebo nejméně rozšířeným MPEG (MPEG-2 Audio).
DVD přehrávač/rekordér nahradíte nejsnáze
Poslední a v uvozovkách nejméně důležitou součástí domácího kina je DVD přehrávač nebo DVD rekordér, který při případném upgradu vašeho domácího kina přichází na řadu jako první. To ovšem neplatí v případě all-in-one systémů, kdy DVD přehrávač funguje zároveň i jako AV zesilovač a dekodér prostorového zvuku. Dekodéry prostorového zvuku se přitom objevují už i mezi nejnižšími modely, a proto v případě nákupu AV-přijímače/zesilovače zvažte, jestli se vám vyplatí platit za dekodéry dvakrát.
Dekodéry prostorového zvuku
DD (Dolby Digital)
Šestikanálový dekodér prostorového zvuku, který pracuje se dvěma předními kanály, středovým kanálem, dvěmi zadními prostorovými kanály a kanálem pro subwoofer. Je standardem pro DVD filmy a objevuje se i v nejlevnějších přístrojích vybavených dekodéry prostorového zvuku. Nejpopulárnější je v Evropě.
DTS (Digital Theatre System)
Stejně jako Dolby Digital pracuje se šesti kanály, ale poskytuje lepší kvalitu zvuku, protože pracuje s vyšším datovým tokem (menší kompresí) než Dolby Digital.
MPEG (MPEG-2 Audio)
Nejméně rozšířený dekodér. Objevuje se jen u některých vyšších modelů.
DPL (Dolby ProLogic)
Proti DD a DTS pracuje pouze s pěti kanály. Prostorový zvuk je zakódován do stereofonního signálu, přičemž zadní prostorové reproduktory jsou zapojeny v módu mono a jsou frekvenčně omezeny do 7 kHz. Spolu s DD se objevuje i v nejlevnějších přístrojích vybavených dekodéry prostorového zvuku.
DPL II (Dolby ProLogic II )
Zdokonalená verze dekodéru Dolby Prologic. Od svého předchůdce se liší tím, že zadní reproduktory jsou zapojeny v módu stereo a jejich rozsah pokrývá celé frekvenční pásmo.
Spíše se u DVD přehrávače nebo rekordéru soustřeďte na škálu přehrávaných formátu, respektive u rekordérů i zapisovaných formátů. Některé z dražších modelů přehrávají i audio disky s vysokým rozlišením DVD-Audio a SACD. Neméně důležité je i dostatečné množství potřebných výstupů a to nejen u DVD přehrávače, ale i u výše zmiňovaného AV-přijímače/zesilovač. Minimálně by u AV-přijímače/zesilovače neměl chybět vícekanálový výstup, kterým jsou však vybaveny i DVD přehrávače obsahující integrované dekodéry. Pokud DVD přehrávač nemá vícekanálový výstup, pak nemá ani dekodéry.
Při špatném rozmístění je i skvělý systém na nic
Řekněme, že už jste si systém domácího kina vybrali a zakoupili a nyní bádáte nad samotným rozmístěním jednotlivých reprosoustav. Nejdříve si zvolte, odkud budete obraz sledovat. Ideálně by se vaše pozorovací vzdálenost měla pohybovat mezi trojnásobkem až pětinásobkem úhlopříčky obrazu. Přitom zde platí, že pětinásobek je maximum a čím blíže jste od obrazu, tím je výsledný dojem lepší. Při rozmisťování reprosoustav začneme s centrální reprosoustavou, která se umisťuje nejsnáze. Prostě ji dáte doprostřed, pod nebo nad obraz. Poté následují přední reprosoustavy, které by měly být obě stejně daleko od obrazu a měly by s posluchačem vytvářet pomyslný stereo trojúhelník.
Trochu složitější je to však se zadními reprosoustavami. V ideálním případě by měly být za vámi tak, aby na vás mířily, což však není pokaždé možné. Dobrým příkladem je klasicky nalepený gauč až na stěně, s čímž se můžeme setkat ve většině domácností. V tomto případě je tedy alespoň umístěte vedle gauče každou z jedné strany. Všechny satelitní reprosoustavy by měly být umístěny zhruba ve výšce vaší hlavy, když sedíte. Malé a střední reprosoustavy může přimontovat buď rovnou na zeď nebo umístit na stojánky, případně umístit do stávajícího nábytku.
Posledním, co nám zbývá umístit, je subwoofer. Subwoofer můžete teoreticky umístit prakticky kdekoli. Většinou je vhodné umístit někde mezi předními reprosoustavami, což však neplatí vždy.
Musíte si uvědomit, že ideálního umístění reprosoustav ve vašem interiéru zcela jistě nedosáhnete. Vždy musíte počítat s jistým kompromisem mezi vlastní konstrukcí reprosoustav, technologickými požadavky na jejich umístění a možnostmi vašeho interiéru. S kompromisem musíte počítat i při propojování jednotlivých komponentů, který vyplývá z jejich propojovacích možností, vašich požadavků na kvalitu přenášených signálů a ovládáním celého systému. Nad rozmístěním a vzájemným propojením se musíte zamyslet už před jejich nákupem nebo se můžete dočkat pěkného zklamání.
