Do evropských pohárů jste se vrátili po třinácti letech. Co se v nich od té doby změnilo?
Nic. Pořád jsou prestižní pro klub i pro hráče, ale náročné sportovně i finančně.
Před čtyřmi lety jste šanci zahrát si poháry nevyužili. Proč až teď?
Tehdy jsme do toho nešli, protože byla hektičtější doba. Mančaft nebyl konsolidovaný. Teď sice také došlo k odchodům, ale jádro týmu pokračovalo.
Co vám ukázalo měření sil?
Proti evropskému nadprůměru nám chybí hromada věcí. V první řadě silný hráč na pozici smečaře. Když vezmu zápasy s Groningenem, tak tam smečaři stačili, ale s Alexandrupolisem měli problém se prosazovat proti vysoké obraně a dlouhým hráčům. Nechci si stýskat, ale když jsme se přihlašovali, nevěděli jsme, že nám odejdou dva dvoumetroví smečaři. Hráči, kteří je nahradili, to měli složitější. Chyběli jim centimetry.
Na kdyby se nehraje, ale s Adamem Bartošem a Kostolánim by jste Ethnikos vyřadili?
Věřím tomu. Výsledky 0:3 obou zápasů zní strašidelně, ale dva sety jsme prohráli, když nás dostali servisem, a další čtyři byly naprosto vyrovnané.
Prohráli jste je o dva body. Také čtyři sady s Groningenem jste ztratili nejmenším rozdílem. To asi není náhoda, že?
Tam jsou možná ty chybějící centimetry, zkušenost, jistota, preciznost. To, co přináší volejbal na evropské úrovni. A jeden hráč, který by byl schopný rozhodnout v koncovkách servisem. Takového jsme neměli.
Pojďme k financím. Kolik stály evropské poháry?
Kolem milionu korun. Žádné kolo nešlo pod tři sta tisíc. Nejdražší položky tvořily letenky a servis pro rozhodčí, kterým jsme hradili cestu i pobyt.
Nevznikne vám v rozpočtu díra?
Nesmí. Šli jsme do poháru připraveni, poslední dva roky jsme věděli, že tam směřujeme. Ne že bychom si našetřili, ale počítali jsme s tím. Před sezonou se k tomu postavila dobře i řada partnerů. Oslovili jsme s úspěchem i nové, kteří na evropský pohár slyšeli. Podpořilo nás město i kraj. Myslím, že to byla opravdu výjimečná reprezentace a nejen sportovní. Najednou všichni věděli, kde leží Zlín. V Groningenu a Alexandrupolisu to byla vysoce prestižní záležitost a významná společenská událost. V Nizozemí na nás čekaly dva televizní štáby, ještě ten večer jsme byli ve sportovních zprávách hlavní holandské televize. V Řecku jsme šli na procházku a hned jsme měli fotku v novinách. Pro zviditelnění města a regionu jako takového jsme udělali hodně.
A co hráči? Kdo z nich si mohl říct o zahraniční angažmá?
Máme reprezentačního nahrávače (Pavel Bartoš) a další hráče s potenciálem podívat se do evropského volejbalu. Jejich volejbalová hodnota jde nahoru už jen díky povšechné informovanosti. Na stránkách evropské federace jsou jejich statistiky sledované.
Projeví se účast v Evropě kladně v extralize?
Jsem přesvědčený, že ano. Konfrontovali jsme se se třemi silnými soupeři v šesti zápasech. Škoda, že Ethnikos vypadá tak opticky strašně. Ale bylo to těžké utkání s těžkými koncovkami. Když už nic jiného, tak pro herní růst mužstva jsme nemohli udělat více.
Půjdete do toho příští rok po letošní zkušenosti znovu?
Zásadní je konkurenceschopnost hráčského kádru, jinak to postrádá smysluplnost. Když postavíme nový tým, budeme se rozhodovat jinak, než když tenhle tým bude pokračovat a uhraje si to.
