Íránští volejbalisté Mir Saeid Marouflakrani and Seyed Mohammad Mousavi Eragh...

Íránští volejbalisté Mir Saeid Marouflakrani and Seyed Mohammad Mousavi Eragh (vpravo) v duelu s Německem. | foto: Reuters

Volejbal jako reklama na svou zemi. Íránci jsou u krajanů za hrdiny

  • 0
Je to podobné, jako když kluci v Kanadě bruslí na zamrzlých rybnících. Nebo když nadšení fotbalisté v Brazílii na pláži zkoušejí, co dovedou s míčem. „Na íránských ulicích se často natáhne síť a hraje se tři na tři, se všemi triky. Herně jsme byli vždycky vyspělí,“ říká Kaweh Niroomand.

Manažer berlínských volejbalistů je rodákem z Íránu. Ač žije od 60. let v Německu, jeho srdce se nyní raduje, což platí i o jeho krajanech v Teheránu a jiných městech.

Volejbalisté Íránu mají za sebou na světovém šampionátu senzační jízdu, prošli mezi šest nejlepších! Na boje o medaile potřebovali zdolat Francii 3:0 na sety, což se jim ve čtvtek večer nepodařilo, ale už tak je jejich tažení sportovním zázrakem.

„Po fotbalu je volejbal nejpopulárnějším sportem v zemi,“ tvrdí Niroomand. Vzhledem k umístěním při pouhých čtyřech předchozích účastech Íránu na mistrovství světa (21., 19., 21., 19.) je průnik těsně pod vrchol senzační.

Na jednu stranu je tu smutný příběh Ghoncheh Ghavamiové, jež se snažila jako fanynka dostat na volejbalový duel a skončila ve vězení. Blízkovýchodní velmoc je tuhým, autokratickým režimem. Ale sportovní výkony Íránců to neumenšuje, ač je od politiky úplně oddělit nejde.

„Používají volejbal k tomu, aby se světu ukázali i v jiném světle. Hráči mají enormní podporu a v očích fanoušků jsou hrdiny. Z toho čerpají sílu,“ tvrdí Vital Heynen, kouč Německa. S politikou byla svázaná i „volejbalová diplomacie“, v jejímž rámci se Íránci před startem mistrovství světa představili v USA.

Ale teď už o sportu. Proč 80milionová země uspěla ve volejbalu? Má dobrou základnu a velkou podporu. Íránská liga má rostoucí kvalitu. Jak zmiňuje manažer Niroomand: „Když jsem do Berlína chtěl tamní reprezentanty, padaly sumy, které bych normálně zaplatil za dva nebo tři jiné hráče.“

V lize jsou v týmu povoleni dva cizinci, hrají tu Srbové, Bulhaři, Brazilci; příští ročník mají přijít i dva Američani. Platy? Prý až 300 tisíc dolarů za půlroční sezonu.

„Pokud se bude země dál otevírat, určitě bych si uměl představit, že bych tam mohl trénovat,“ řekl Heynen pro Badische Zeitung. Íránci na lavičce už nyní mají věhlasné jméno, slavného Argentince Julia Velaska (krátce vedl i Česko).

A dál: tým je vyrovnaný, posty zdvojené. „Když se na konci zápasu zamyslíte, kdo vynikal či zazářil, nevíte. Ale Írán vyhraje,“ hodnotí Niroomand. K tomu přispívá i fyzická konstituce hráčů – na probíhajícím šampionátu v Polsku mají v průměru 197,5 centimetru, díky tomu jsou konkurenceschopní ve špičce a i díky tomu jsou dvakrát po sobě mistry Asie a převyšují tradiční volejbalové národy, jako je Japonsko, Jižní Korea nebo Čína.

Složitou íránskou každodennost pomáhá sport vylepšovat. Tak jako fotbalisté, kteří statečně bojovali na letošním mistrovství světa v Brazílii. Tak jako teď volejbalisté. Tvrdí to i Mohamed Shahmiri, íránský rozhodčí na šampionátu: „Z tohoto týmu je národ velmi šťastný.“


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž