Volejbalový nahrávač Jakub Ulč na tréninku Ústí nad Labem. | foto: Petr Bílek, MF DNES

Myslel si, že je „mrtvej“. Ulč křísí sebe i volejbalové Ústí

  • 0
Z jeho příběhu mrazí. Volejbalový nahrávač Jakub Ulč se loni viděl už v nebi, kašlal krev. Z problémů se vykřesal, opustil Příbram a posílil zrekonstruované extraligové Ústí nad Labem.

„Od března jsem mohl normálně trénovat,“ hlásil se na startu letní přípravy v plné síle.

Co vám bylo?
Měl jsem oboustrannou plicní embolii, pak kvůli tomu i problémy se srdcem. Protože když jsem byl na univerziádě v Koreji, nevěděl jsem, že mám nějaké problémy s krví.

Takže potíže způsobil dlouhý let do Asie?
Ano. Dva roky jsem měl v lýtku sraženinu a nevěděl jsem o tom. Bolelo mě to, nikdo mi nic nenašel. Pak se sraženina dostala nahoru. V lýtku je poničená žíla, ta bude bolet pořád, hlavně když se maká anebo se mění počasí. Ale nic, co by mě limitovalo, spíš estetická věc.

Měl jste obavy o život?
Měl. Minulý rok na letním turnaji v Dřevěnicích jsem nevěděl, že embolii mám, a už jsem se tam nemohl vůbec hýbat. Večer jsem zvracel krev. Doktoři mi říkali, že to je něco úplně jiného, já byl ještě pět dní úplně vyřízenej. Fakt jsem si v Dřevěnicích myslel, že jsem mrtvej, i moje přítelkyně a rodina. Už jsem se viděl někde jinde.

Volejbalový nahrávač Jakub Ulč (vpravo) na tréninku Ústí nad Labem.

Jak jste se s tím srovnal?
Asi jsem si to prožít musel, teď už to půjde jen nahoru. Vím, že mám nějaké problémy s krví, že se musím víc hlídat, když někam poletím. Ale dá se s tím dělat všechno. Akorát když jsem se chtěl loni hned vrátit do přípravy Příbrami, objevily se ještě problémy se srdcem. Teď je už všechno v pohodě. Od března jsem se kondičně připravoval sám doma, abych byl schopný zase hrát. Zaklepu to, fyzicky jsem na tom líp než předtím.

Co od Ústí očekáváte?
Těším se, parta vypadá dobře, většinu kluků znám. Jsem zvědavý na další dva cizince, kteří přijdou. Snad si sedneme lidsky, aby nám to dohromady pasovalo.

Zvednete Ústí?
Mělo pověst otloukánka, ale každá sezona je jiná. Brno před dvěma lety bylo osmé, teď skončilo druhé. V Ústí je nový tým, zůstalo jen pár hráčů. Bylo poslední v extralize, takže je velký prostor ke zlepšování. Jak ho využijeme, je na nás. Uvidíme po prvních kolech, kdo bude otloukánek, my snad ne.

Je zárukou úspěchu kouč Brom?
Už je zkušený a zažil toho hodně, bude pomýšlet na lepší než poslední místo. Ale můj příchod s tím jeho nesouvisel, já se domluvil dřív. Ve hře byli i jiní trenéři, s jedním jsem velký kamarád a bylo dohodnuto, že tady bude působit. Jméno říkat nebudu. Nakonec přišel pan Brom a já jsem rád. Má velké jméno, byl v dobrých klubech, trénuje spoustu desítek let, je bývalý dobrý hráč. Posune nás nahoru.

Co přinesete vy?
Tenhle tým bude bojovat, což je moje pozice. Já rád bojuju, rád hecuju a rád dostávám příležitost v ne tak špičkovém týmu. Byl jsem dva roky v Příbrami, Ústí je ale větší výzva, než být hned v šestém týmu, protože se začíná od spodku.

Zmínil jste cizince, v Ústí už trénuje Australan Boehm. Jak vypadá?
Já ho shodou okolností znám, na univerziádě jsme hráli proti sobě ve skupině. A párkrát jsme se tam spolu bavili, občas jsme spolu seděli večer po zápasech, takže už se známe i kamarádsky. My je porazili 3:1, hned jsem mu to na startu letní přípravy v Ústí nasypal. Má slovenskou přítelkyni, je sympaťák.

Volejbalový nahrávač Jakub Ulč na tréninku Ústí nad Labem.

Ještě dorazí Američan Nadazdin a Brazilec Ze. Víte o nich něco?
S Američanem jsem si psal, vypadá jako fajn kluk, Brazilec kdoví, jak bude umět anglicky.

Vy jste Američana kontaktoval?
Připadalo mi to jako dobrý nápad. Jsem nahrávač, tedy ten, kdo tvoří, tak bych měl se všemi komunikovat. Hned jsem zjišťoval, co to je za hráče, našel jsem si na internetu, jak hraje, viděl jsem nějaká videa. Jevil se celkem v pohodě, kluk skáče, vysoký je. Na Facebooku jsme si napsali pár zpráv, zdál se jako vtipálek, zapadne k nám.

Jak se těšíte na pozici nahrávačské jedničky?
Nechtěl jsem vzít nic jiného. Přece jen mi bude čtyřiadvacet a nemám povahu na to jít střídat. Radši jsem v centru dění, radši si tým vedu já, než aby ho vedl někdo jiný. Asi bych už nechtěl hrát, kdybych měl být jako druhý nahrávač a věnovat se tomu na plný čas. Když se něco nedělá naplno, stojí to za prd.

Kolikrát jste byl jedničkou?
Půlrok v Příbrami, když to nešlo Kustovi jako kapitánovi, zranil se, pak byly problémy s penězi a on odešel. Od té doby jsme stoupali nahoru a já hrál pořád. V Brně, jehož jsem odchovanec, jsem střídal jedničku a dvojku. Výborný rok byl ve Starém Městě, po něm jsem měl hodně nabídek a vybral si právě Příbram. Odtamtud mě chtěly Budějovice, já zůstal, ale sezonu jsem kvůli té embolii nedokončil. Teď je to nový začátek.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž